K této pověsti drnží se podobná, vztahující se jak k »Hoře Neštětické«, tak ku zmíněnému již »Chlumu«, o zlatém koni. Pod sedlem, které tyto dva vrchy tvoří, nalézá se prý trup koňův, v »Hoře Neštětické« ukrývá se prý jeho hlava a lesnatý »Chlum« kryje jeho ohon. Havíři, povolaní k jeho vykopání, skoro celého prý jej odkryli, když tu jeden zaklel a zlaté zvíře propadlo prý se dvakráte tak hluboko než bylo dříve.

Severně od Koisovy Hory, města to na východ as 1 hod. od Sedlčan, táhne se lesnatý vrch jménem »Kolihovy«. Na jižní straně vršku ukáže vám každý veliký balvan, jehož povrch jest rozmanitě vyhlouben. O něm vypravují si okolní vesničané, že čert jednou zemdlen, na tento kámen slétl a na něm odpočíval. Tíhou pak těla, čertova utvořil se prý na balvanu otisk části těla, ocasu a jeho kopyt.

U potoka Mastníka leží severně od Sedlčan asi hodinu vzdálená ves, Osečany. Na pastviskách, rozkládajících se u zmíněného potoka jihozápadně od vsi, povšimne si mnohý nevelikého balvanu, z části zasypaného zemí, jenž jest provrtán asi 1 dm. v průměru širokým otvorem. O tomto kameni a jeho otvoru vypravuje se:

Čerti prý z dlouhé chvíle hráli si s knoflíky. Házeli je s vrchu »Mlýnského«, jenž jižně od Osečan se vypíná do »Smrčin«, nedalekého to lesa, jihozápadně od vsi ležícího. Tento ptrovrtaný kámen má býti — jeden z těch čertovských knoflíku.

Ztracená píseň. (Ze vzpomínek na sběratele moravských národních písní, Františka Bartoše.) Školní rada Frant. Bartoš odešel z Brna do pense do své rodné obce Mládcově u Zlína, kde trávil několik posledních let svého života a 11. června 1906 ve věku 69 let a tří měsíců zemřel v náruči svého důvěrného přítele