jimž věnuje svoji celoživotní pozornost. Ale Dobrovského živý zájem a pronikavý pohled na význam nářečí, zvyků a survivalů zachovaných v lidových tradicích i z doby přítomné, pokud národy slovanské charakterisují, ukazuje, že Dobrovský postoupil od slavistiky a starožitností dále, k národopisu. Tak i v oboru ryzí filologie jeho zájmy významové (terminologie krojová, lnářská, plavecká a j.) ukazují, že posuzoval věc již olkem ná-rodopisce. Podobně tomu je i jinde, v jeho studiích mythologických, příslovnických, zvykoslovných, ? je jisto, že se mu křivdí, když se mu vytýká, že nechápal na př. význam lidové písně jinak, nežli se stanoviska zachovaných gramatických forem. Je pravda, Dobrovského vědecký realismus, kriticismus a objektivita nedovolily mu po způsobu pozdějších romantiků viděti v lidových starožitnostech, jak tehdy předmět národopisu byl zván s oblibou, něco báječného a národně posvátného, ani hledati v tom výklady dalekosáhlých teorií. Naopak, dnešní kritický národopis stojí proto Dobrovskému blíže a s větším pochopením se ? němu vrací, nežli doba našich národopisných počátků. Národopis Dobrovského souvisí s jeho studiemi stano^ žitnickými a pramení z jeho zájmů kulturně-historických a tradičně literárních. Při tom měl bystrý postřeh pro pozorování lidu, všímal si ho na cestách, na svých venkovských pobytech a kulturu jeho oceňuje již kriticky se stanoviska etnografie. Nářečí slouží mu za dělidlo národnostní, na př. dobře a samostatně vystihuje z obecné etnologie příbuznost kmenů finských s maďarskými. Sleduje již též lidovou kulturu hmotnou a z jejího studia dobírá se poznatků o stáří a významu předmětů zachovaných v lidovém užívání. A všemu tomu dává výraz nejen ve své korespondenci, ale především vo svých sbornících slovanských, jež se tak stávají hlavními propagátory národopisných zájmů nejen u nás, ale též u ostatních národů slovanských. Dobrovský poiukázal na význam národopisu, dal ideu, kterou druzí rozvádějí a provádějí. Nová doba může v Dobrovském pozdraviti svého metodického učitele potud, pokud učí střízlivě a objektivně zjevy posuzovati a nevyvozovati z nich více, ale též ani méně, než co je v nich uloženo. To> jsou hlavní myšlenky, které autor ve svém díle dopodrobna a výborně rozvádí.

P. Sochán: Starobylé zvyky Slovenských Roľníkov Pri Poľnej Práci. (Vyd. Slov. uč. Sedliacke v Bratislave 1930, str. 287.) Slov. etnografioká literatura sa môže dosial velmi. málo dielami honosiť, kde by bol prebádaný a podaný ten lebo onen zjav na celom Slovensku, po prípade přirovnaný k iným slovanským národom, ako je to bežné v polskej literatúre. Tento celkový obraz má podať dotyčná kniha vo zvykoch pri polnej práce. Autor do'8. kap. vtiesna bohatý materiál, zlmstený pra-