s svým domácím pobožným vymlouváním na pravou cestu přivésti mohl... V Praze 2. Martu 1781.«

Jak V a v á k úřadoval jako rychtář milčický, podává zajímavé ukázky z roku 1783 a 1788. Týká se akkatolic-kého funusu a povinného desátku nekatolických sousedů.

Dne 10. července 1783: »Richtári vsi Milčic! Přišlo sem poručení od slavného král. krajského ouřadu strany zaplacení vojenský exekucí při akkatolickém funuse ve vsi Škramník, i poněvadž na obec Milčickou 3 zl. 36 kr. repartirovaný jsou, pročež neominete se hned sem vypravit a co by proti tomu namítati chtěl, zde řádně přednesl.« K tomu poznamenává Vavák: »Nedalo se nic, neb zdejší Milčičtí jen se na to dívali a víc ženských, než mužských bylo.«

Dne 19. listopadu 1788: »Richtári vsi Milčic. Tamním nekatolickým sousedům, přísně nařídíte, aby tyto zde zadržené vrchy (archy) povinného desátku ihned odvésti a quitancí na odvedené od pana faráře Škramnického přinésti neominuli, kterou mně odevzdáte. Tomáš Stehlík za rok 1785, 1786, 1787 a 1788, vrchy ode všeho obilí. . . Pokudž do soboty ty vrchy neodvedou a vám quitancí nepřinesou, tehdy v sobotu všecky je sem dostavíte.«

R. 1787 Vavák vzpomíná nažaludyhavířskéu Poděbrad (viz Zíbrt, Bibl. Č. Hist. díl III.): »Maličký taky dárek posílám, ač že takový někdy v Praze, v Vídni i jinde do stříbra se sázely, pravda jest: Žalud jediný od oněch u Poděbrad, nevinně sťatých havířů, kápi havířskou nesoucí a odtud »havíř« řečený, jakýchžto, dokud ten dub jejich rodič stál, sem tam mnoho jsem rozdal, nyní pak tento již velmi těžce v Poděbradech dostal.«

R. 1788 ostře (opět) Vavák kára »kacířství« v ? ? o 1 í Litomyšlském a nedaleko Skutče: »Jest jistý plod, neb pokolení ještěrčí, který své mládě nerodí, ale takové, když v břiše matky své zrostou, z něho se vykousají a tak jejich život jest matky smrt: tak kacířstvo nové když se vylíhne, staré hyne a umírá. . .« — »Že by okolo Lithomyšle a Skutče zas jiný plod ještěrčí z břicha matky své se vykousal, více se rmoutím než divím, neboť ta divná, již z pravé cesty pobloudilých smyslův lidských směsice, nemůžeť než ze zlého v horší upadati. Bůh je naprav a nás zachovej a utvrď, aby subtylnost našeho napravování do takového vzhledu nevešla, až by se i mezi námi třebas říci nemusilo: Když přijde syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi? Hádejme: dnes kdyby přišel, zdaliž by ji taky u mnohého, dost zřetelného očního katholíka našel ?! Nesoudím, jen přeme jšlím.« ------

Dne 6. srpna 1788 píše Vavák, jak možná postarati se