plňky literatury o komunismu huterovcův a jejich společenském zřízení podává obšírně (s příslušnými citáty) K. Černohorský v knize, o které v »Českém Lidu« s obrázky referuje Zíbrt. Černohorský zejména uvádí novější doplňky Bibliografie České Historie III. č. 5043 až 5067: Frant. Kretz, Kulturní studie »H a b á n i«, moravský časopis »Hlas«, ročník 1910, čís. 26; Rud. Wolkar, Geschicht-Buch der Hutterischen Brüder, Wien, 1923; Lydia Müller, Der Kommunismus der mährischen Wiedertäufer, Leipzig, 1927; Bertha W. Clark, Die huterischen Gemeinschaft, Leipzig, 1929. Srv. též Jan Noháč-K. Hlavinka, Hodonský okres, (Vlastivěda moravská, svazek 48); Brno, 1926, str. 241 ad.; Jan Noháč, Břeclavský okres, Brno, 1911, str. 103, 153, 164 (středisko keramické usedlosti v Novém Vsi, zv. moravské čili břeclavské, něm. Neudorf; Podivín u Břeclavě, něm. Kostel, Gesstl). Podrobnosti Černohrského str. 17 ad., další citáty.

Jako »fajanse habán s k é« jsou v obchodě uměleckými předměty a poněkud i v odborné literatuře známy bíle, modře a žlutě polévané nádoby 17. století, vyznačující se především osobitě pojatou výzdobou převážně vegetativní povahy, vyjádřenou pestrými barvami velkého ohně, jež je zřetelně odlišuje) ode všeho, co bylo v soudobé fajansové produkci evropské po této straně Alp vytvořeno. Tyto jak technicky tak i umělecky velmi vyspělé nádoby představují pozoruhodným způsobem československou fajansovou produkci prvního vývojového období a jsou základem, na němž spočívá také celý její vývoj další.

»H a b á n s k ý m i« se nazývají podle těch, kteří je vyráběli. Je prokázáno, že jejich původci jsou náboženští sektári, tak zvaní novokřtěnci, a to ti z nich, kteří na rozdíl od ostatních neuznávali soukromého vlastnictví a hlásali majetkový komunismus, tedy t. zv. huterovci, jak sami sebe nazývali podle svého prvního biskupa, Jakoba Hutera, jenž je právě na podkladě tohoto společenství všech hmotných statků na Moravě organisoval. Tento majetkový komunismus jako základní článek jejich náboženského vyznání vedl je ke společnému bydlení ve zvláštních sídlech, zařízených na způsob kolonií, pro která měli tito sektáři své označení: zvali takovou usedlost, skládající se z obytných, hospodářských a různých jiných stavení »Hau s haben«. Z tohoto slova pravděpodobně vznikla zkomolenina »h a b á n«, jež původně značila obyvatele takového »(Haus-) haben« (-u). Později se z ní stala přímo nadávka, proti níž se novokřtěnci ohrazovali, až si vymohli, že byla úředně zakázána (r. 1791). Lid je ovšem i nadále tak nazýval a zve je tak ještě dosud.