řemeslnými znalostmi a schopnostmi — též ovšem jinými svými ušlechtilými vlastnostmi, svojí charakterností — obliby a ochrany u moravské šlechty, katolické i nekatolické, na jejíchž pozemcích byli usazeni.

Své dílny měli huterští řemeslníci v »toufarských dvorech«; ííde pracovali od rána do večera s krátkou přestávkou o poledni za dozoru dílenského. Spojení s vnějším světem zprostředkovával jejich představený. Ten přijímal zakázky, dával je prováděti a stržené peníze odváděl 14denně správci dvora pro obecní pokladnu. Všechny dílny téhož oboru práce měl zase na starosti představený toho kterého řemesla, odpovědný přímo ústředí, přímo obci. Všechna řemesla podmiňovala a doplňovala se navzájem, byla mezi sebou co nejúžeji spjata a dohromady tvořila jeden ohromný výrobní podnik, jejž řídilo ústředí, obec, podle jedněch směrnic ? ? jednomu cíli t. zv. řády, toho druhu a rázu jako je citovaný řád huterských hrnčířů z r. 1612. Takové řády, založené na poznatcích a zkušenostech obecních orgánů, vydávala obec pro každé jednotlivé odvětví své výrobní činnosti a pro všechno v obci vůbec. U huterovců bylo vše (od vzájemného pozdravu až na př. ke společné výchově dětí) vymezováno předpisem a tak do jisté míry uniformováno. To platí také o výrobě: přesně bylo vymezeno, co se vyrábí a jak se to vyrábí. Od těchto předpisů nebylo dovoleno se odchylovati; čas od času se ovšem prohlížely, doplňovaly a opravovaly. Obec lpěla na tradici, novotářství nemilovala, nikterak se však ne-uzavírala před novými výrobními možnostmi, před novými způsoby výrobními. Víme, že své mlynáře vyslala na zkušenou do Švýcar.

Jako organisace po výtce náboženská dbala obec přísně na to, aby se výroba srovnávala s nábožensko-etickými zásadami huterského učení. V důsledku toho vyloučila ze svého podnikání ty živnosti, které by mohly duši jejích příslušníků zatížiti hříchem, tak hostinství a kramářství. Proto také zakázala vyráběti zbraně a předměty pouze luxusní. Stoupencům huterského učení byla uložena co největší střídmost, prostota a jednoduchost (na př. v oděvu, jenž nesměl míti ani knoflíků). S tím souvisí zákaz bohaté výzdoby fajansových nádob a zákaz výroby nádob t. zv. žertovných, protože svádějí ? nemírnému pití. Novokřtěnské učení bylo založeno na bibli, na jejímž slově huterovci houževnatě lpěli. A praví-li se v 2. knize Mojžíšově v kap. XX.: »Neučiníš sobě ani rytiny ani žádného nepodo-benství atd.«, pak to pro huterskou obec znamenalo zakázati malířům fajansí výzdobu figurálními a podobnými motivy.

Současný hlas praví, že měli monopol na všechna řemesla. To je jistě nemírně přehnáno. Ale právě tak je jisto, že v no-