žířství, soukenictví a hrnčířství (fajansovém), ve stavbě mlýnů, v hodinářství a v různých jiných řemeslech, a pokud se týče jejich hospodářské činnosti, tak v zakládání a udržování vinic, v chovu koní a v pivovarnictví, neměli sobě rovných.

Jednou složkou tohoto obdivuhodného díla huterovcu byla také jejich výroba fajansových nádob. Jako celek byla také ona organisována kolektivistický, čímž se podstatně odlišuje od veškeré ostatní západoevropské, která byla vždy a všude organisována na podkladě individuálního podnikání, individualistický. Habánské fajanse jsou tak produkty výroby kolektivní. Jsou uměleckým projevem kolektiva, kolektiva náboženského, vázaného ve svém uměleckém vyjadřování se na nábožensko-etické zásady a dogmata svého náboženského učení a vyznání.

Je pravděpodobno, že kromě této huterské výroby fajansových nádob nebylo u nás koncem 16. a v prvních desetiletích 17. století žádné jiné, že výroba f ajansí byla v té době jakýmsi druhem monopolu huterské obce. Jak dlouho tento monopol trval, nedovedeme dnes ještě říci. Již v řádu z roku 1612 pozorujeme známky pokračujícího rozkladu kolektivního cítěni u huterovcu: hrnčíři ukrývají si různé polevy, olovo a cín, aby mohli potajmu vyráběti nádoby pro sebe, prodávati je a tak si vytvořiti soukromý majetek; porušují tím hlavní zásadu společenství všech hmotných statků. Čím hlouběji do 17. století, tím častěji se opakují takové a podobné zjevy. Tak roku 1641 vytýká obec ostrými slovy představeným hrnčířů, shromážděným v Dechticích (na Slovensku), že, kdykoliv vypalují (nádobí), podloudným způsobem vpravují do pecí pokoutně zhotovené nádoby, s nimiž pak kramaří a tak pro sebe peníze shromažďují; také se jim vytýká, že neodvádějí obci stržených peněz, jak je předepsáno, že své ženy vyšňořují a zakazují jim pracovati v obecních prádelnách a pod. Od šedesátých let 17. věku počínají se ve výzdobě habanských fajansí objevovati také ty zakázané motivy animální a architekturní (též náboženské zásady jsou porušovány). Zvláště šikovným způsobem dovedl vpraviti do výzdoby figurální motivy malíř osmihranné láhve z roku 1675 (ze sbírek »Österr. Museum für Kunst und Industrie«, č. i. 2551): kulatý střed velkých pětiplátečných květů růžicových doplnil na obličej-masku. V téže přibližné době počínají huterští řemeslníci opouštěti kolektivní řád a společné dílny; osamostatňují se. Je velmi pravděpodobné, že tak činili také hrnčíři, vyrábějící fajanse. Konečně koncem roku 1685 rozhodla se huterská obec pod tlakem velkých finančních nesnází zrušiti majetkové společenství. V kronice je tomu dán výraz slovy: každý bude platiti sám za sebe. V té době již zcela určitě (pravděpodobně však již mnohem dříve