Předchozí 0060 Následující
str. 60
notlivci z lidské hlouposti dovedou těžiti, přináší pražský deník »Lid« v čís. 263 ze 17. listopadu 1931. V pátek 13. listopadu 1931 zemřel v Horce u Olomouce populární vykladač karet, 551etý Jan Mrázek, pod jménem »Janek z Horky« známý po celé Moravě. Marek, reumatismem přes dvě desetiletí upoutaný na postel, všeliké práce neschopný, vykládáním karet vydělal tolik peněz, že zanechal po sobě značné jmění.    R. Janovský.

Literární rozhledy.

Zdena Hochová:

Myslivec František, Slezské národní písně, tance a popěvky.

V Opavě, tiskem »Slezské grafie« 1930, v. 8", 77 (2). Národní svéráz na Opavsku znovu zaskvěl se po těžkém období za světové války. Roznícenou venkovskou mládež na Opavsku upoutaly národní tance, národní písně a popěvky, které věrně zachytil i s nápěvy ve svém záslužném díle prof. Frant. Myslivec, sám Slezan (* 20. října 1873 v Dolní Lhotě ve Slezsku). Studoval na matičním gymnasiu v Opavě v době největšího utiskování a ponížení českého národa ve Slezsku. V té době poznal, jak mocným poutem mateřské řeči a lásky ? národu byly lidu jeho národní zvyky, písně a kroje a proto počal je sbírati jako vzácné památky, které pak odevzdával národopisným sběratelům. Ve svém díle dělí národní tance na tance zvláštní a na tance vůbec.

Tance zvláštní, při nichž se vesele neb žertovně vzpomínalo výjevů ze života hospodářského a rodinného, kterými se projevovala svěžest a obratnost, nebo tepala loudavost, měly zvláštní pojmenování. Tancům bez zvláštního pojmenování říkali všeobecně »Tanec« na rozdíl od tanců kolových, které nazývali: »Kusek«. Tance vůbec tančily se podle nápěvů některých ano i nábožných písní a byly téměř stejné. Tance zvláštní možno rozděliti na celonárodní, kmenové a krajinské. U tanců celonárodních lze pozorovati krajinské zabarvení nebo obměny. Při této příležitosti uveřejnil prof. Myslivec písně a popěvky, které svého času odevzdal nejpřednějším národopisným sběratelům, které však dosud nebyly uveřejněny, anebo byly uveřejněny bez nápěvu. ? nim připojil několik písní, upadajících v zapomenutí, které ještě v poslední době slyšel ojediněle zpívati. V textu autor vystihuje původní výslovnost polovičního »č« místo spisovného »ť« a označil je »é«; polovičního »dž) místo spisovného »ď« a označil je »dź«; polovičního »š« místo spisovného »s« a označil je »ś«.

S laskavým dovolením autorovým reprodukujeme obrázky z jeho díla a uvádíme tekst některých národních tanců opavských, u nás dnes skoro už neznámých.


Předchozí   Následující