Tanec »Kozeza selská«. Chalupnici, zahradnici a a sedlák je přece pan, ženě chasu na robotu a chałupnik musi sam. Zahradnici, kołtuni, maju koně kocury. Jak ja pujdu po hranici, hodźim jim jich do dźury.

Tanečníci stojí v kruhu proti sobě ruce v bok. Při slovech: »Ja do« udělají valčíkový krok každý stranou vpravo. Při slově: »lesa« je slabý podřep, při kterém se tanečníci dotknou levými lokty. Při slově: »nepojedu« opakuje se totéž vlevo, takže se tanečníci dotknou lokty pravými. Při slovech: »Něch tam jedzě« učiní každý zvláště počínaje levou nohou třemi lehkými poskoky celý obrat vlevo. Při slovech: »kdo jiný» zacupají nohama dle hudby třikráte na místě. V druhém díle písně: »Všeci maju pěkné koně a ja take žebřiny« opakuje se tanec směrem opačným, takže tanečníci udělají valčíkový krok stranou vlevo, dotknou se napřed pravými, nato levými lokty, na konci je celý obrat vpravo, po němž při slově »žebřiny« se na místě třikráte zacupe. V druhém díle při melodii beze slov se celý tanec opakuje.

Tanec »Hroz e ný«. Něchcu éě, něchcu éě, synečku muj. Podź ku mě, podź ku mě, synečku muj. »Ja éě mam rada«, »Ja će mam rad«.

Dvojice stojí v kruhu proti sobě ruce v bok. Při slovech: »Něchcu éě, něchcu éě, synečku muj« couvají oba podle hudby čtyřmi valčíkovými kroky počínajíce pravou nohou dozadu a při tom hrozí sobě ukazováčkem střídavě pravé a levé ruky. Při slovech: »Podź ku mě, podź ku mě, synečku muj« postupují čtyřmi valčíkovými kroky počínajíce levou nohou na původní místa a kývají při tom na sebe ukazováčkem střídavě ruky pravé a levé. Při slovech: »Ja će mam rada« zavěsí se pravými lokty a učiní čtyřmi kroky zatáčku vpravo. Při slovech: »Ja éě mam rad« zavěsí se levými lokty a učiní zatáčku vlevo. Zatáčky se opakují.

»Škola k«. Dyž sem chodził do školy, učil sem se litery. »Jedna, dvě, tři, štyry, to su pěkné litery.«

V okolí Velké Polome zpívalo se také: Ten polomsky jnsar-éik (byla to vzpomínka na vzpouru sedláků, shromážděných ve dvoře polomském, proti panskému písaři, který je utiskoval. Sediaci mu nabili a když ze dvora utekl, hnali ho po poli až ke Krásnému Poli. Poněvadž písař — Němec — jmenoval tuto vesnici vždy Schönfeld, zachytil lid to pojmenování v popěvku, na útěk písaře složeném.) otrhaný jako pśik, řeže un kyjaky na sedláky. Sediaci se sebrali, pisaréikovi naprali, hnali ho po polu ež ku Krasnemu Polu. Sediaci se sebrali, pisarékovi naprali, bili ho ... a hnali ho za Šinfeld.

V okolí Kravař zpívalo se též: Za tum našum stodolum