Stránka pro lásku k Eddiemu

    Dlouho před tím než se objevil první Eddie na přebalu Maidenů, Steve a jeho kolegové už experimentovali s různými výstupy na jevišti; poté co Dennis Wilcock (dřívější zpěvák Maidenů) opustil kapelu Dave Beasly převzal uspořádání scény. Brzy získal předívku Dave Lights díky jeho improvizačním schopnostem – tvořil skvělé výstupy na jevišti, kde užíval jednoduchých prvků jako je střelný prach, květináče, části vysavačů a různé světlené efekty.
    Brzy se vytasil s maskou, kterou získal na výtvarné akademii; používal „fukar” do akvária, aby mohl během písně Iron Maiden pumpovat tekutinu obarvenou na červeno skrz držku té masky (první předstupěň Eddiho)
    Zrovna toho času koloval stupidní ftip, který zní nějak takto: Žena porodila pouze hlavu, lékař jí řekl, že se nemusí trápit, protože do jednoho až pěti let najde pro tuhle hlavu vhodné tělo. (hlavička dostala jméno Eddie - Edward) Takže za pět let vstoupil otec do Eddieho pokoje v den jeho pátých narozenina řekl mu: „Dneska máš narozeniny a my pro tebe máme chlapče překvapení,” na což Eddie odpověděl: „ne, jen ne další zasraný klobouk” :-))
    Tak se vlastně narodil první skutečný Eddie, a tak Deveova hlava dostala jméno. Všechno co bylo zatím nazýváno Eddiem byla jen ta hlava na pódiu až do této doby, než skupina potkala Dereka Riggse (prostřednistvím Roda Smallwooda – jejich manažera) a Derek Riggs navrhl tak dlouho očekávané tělo pro Eddieho. Skupina se rozhodla udržovat Eddieho vzhled v tajnosti, dokud nevyšlo první album; proto Eddie, který se objevuje na přebalu singlu „Running Free” - stojí ve stínech.
    První album skutečně vykresluje obličej Eddieho. Podle názoru Anderse Danielssona je to nějaký podivný Eddie a Derek brzy změnil jeho tvář – Eddie dostal svoji příchuť zla. Netrvalo to dlouho než se Eddie objevil v britských novinách a způsobil první kontraverzi (P.M.C. způsobil rozruch) díky přebalu singlu „Sanctuary”, kde Eddie ubodal k smrti Margaret Thatcherovou, protože strhla plakát Maidenů ze zdi.
    V pozdější distibuci musel být přebal „Sanctuary” cenzurován, proto byl přikreslen černý pásek přes zděšené oči Thatcherové, přesto se tenhle cenzurační pásek objevil pouze na singlech v britské distibuci; singly do Evropy byly v plné kráse – necenzurované.
    Odplata Thatcherové byla přesto dostatečně rychlá – přebal „Women In Uniform” zobrazuje Thatcherovou kterak číhá s kulometem v rukou na Eddiho. Tenhle přebal způsobil další, ale již menší rozruch; spousta feministek obvinila Maideny ze sexismu, protože Eddie zde kráčí ruku v ruce se zdravotní setrou a dívkou školou povinnou. Nikdo však nebral tento protest moc vážně.
    Poslední větší rozruch způsobil Eddie, když ze srandy ukousl hlavu Ozzyemu Osbournovi poté co Ozzye jednou ukousl na jevišti hlavu netopýrovi. Příznivci Ozzyeho Osbourna tohle nepovažovali za vtip, takže Maideni museli tuhle kresbu stáhnout.
    Během dalších let se Eddie hodně změnil, podoby Eddieho na jevišti dorostly do výšky několika metrů a stejně tak se změnil Eddie samotný. Obzvláště v době, kdy vyšlo album „Somewhere In Time” se Eddie začal těžče měnil – vypadal více či méně jako terminátor. Tyto proměny byly dovršeny o dva roky později, když vyšlo album „7th Son Of A 7th Son”, kde zůstala horní část Eddieho těla.
    Od téhle doby se kresby začali zhoršovat, přebal alba „No Prayer For The Dying” vyobrazuje opět celého Eddieho. Eddie už nebyl nakreslen tak krásně jako to uměl Derek. Jedinou skutečně dobrou kresbou (od Riggse) od roku 1990 byla kresba na singlu „Bring Your Daughter To The Slaughter”. Vypadá to jako by Maideni byly zklamanější a zklamanější těmi kresbičkami Eddieho, když je začal kreslit Derek. Proto přebal alba „Fear Of The Dark” byl nakreslen jiným umělcem a to Melvynem Grantem. Kresbičky od Dereka byly podle ve srování s těmito spíše ošklivé.
    V celku se nic moc nezlepšilo; když vyšel „The X Factor”, všechny kresby Eddieho z této doby (od Hugha Symea) jsou tvořené pomocí počítače.
    Podle názoru Anderse Danielssona toto už není vůbec Eddie a Danielsson dále tvrdí, že asi mluví za většinu fanoušků Maidenů, když říká, že touží po těch skvělých kresbách, které Derek vytvořil během osmdesátých let.