našeho národa tkví v lidu a hlavně v tom lidu, jenž rodí se a roste se zdravou myslí a zdravým tělem v českých dědinách. —

Není proto divu, že výkonný výbor Národopisné výstavy, maje na paměti všestranný význam, který má život vesnického lidu jak pro vývoj národa tak i pro studium jeho, výstavní vsi věnoval zvláštní svoji péči. Hned na počátku bylo ustanoveno, že se na výstavě postaví skupina lidových staveb, pokud pro určitý kraj jsou rázovité, v skutečné velikosti a s celým vnitřním zařízením, možno-li i životem.

Vykonávaje usnesení výboru jednatel výstavy dr. Eman. Kovář navrhl následujících 11 staveb lidových pro výstavní dědinu: domažlickou, plzeňskou, pojizerskou, podkrkonošskou, z českomoravské vysočiny, blatskou, horáckou, hanáckou, slovenskou z Moravy a z Uher a na konec slezskou.

Různými návrhy dodatečnými pozměněna a stanovena byla konečně následující řada lidových staveb, která však v pravdě řečeno nijak ještě nevyčerpává vše, co je pro jednotlivé kraje a kmeny charakteristického. Na svahu hoření části výstaviště k ploše dolení rozložilo se od ostatní dědiny stromořadím oddělená osada valašská, skládající se vedle pily, krivačkárny, sušírny a salaše ze statku valašského a valašské hospody. Za cestou se umístila kolem návsi s dřevěným kostelíkem uprostřed nejdříve moravsko-slovenská chalupa od Břeclavi s příslušným vinným sklepem, pak horácký statek ze západní Moravy od Velkého Meziříčí, statek hanácký od Litovle, statek opavský s chalupou těšínskou z Orlové, vesnická kovárna, slovenská chalupa ze stolice oravské v Uhrách, chalupa moravského kopaničára od Starého Hrozenkova v Malých Karpatech a velké slovenské gazdovstvo z Čičman stolice trenčanské. Pak věnec lidových staveb přerušen byl rybárnou, uměle k výstavním účelům komponovanou; druhou stranu návsi zahájil český mlýn o jednom složení, za nímž sledovala řada staveb z krajů českých: statek z okolí Petrovic u Milevska, obyčejně chybně zvaný blatským, chalupa od Jaroměře, rozsáhlý statek z východních Čech z okolí Hlinska, stavení chodské od Domažlic a statek pojizerský z okolí Turnova. Na konci řady dovoleno bylo spolku pražských »Baráčníků« postaviti »rychtu« v duchu lidového stavitelství, a uprostřed návsi obklopen malým rybníkem zvednouti se měl starobylý dřevěný kostel. Usnesení to bylo také se značnými peněžnými obětmi vykonáno, a v několika málo zimních měsících r. 1894—95 vyrostla na výstavišti celá naše dědina.

Pohledněme znovu kolkolem! Jaká tu na návsi rozmanitost! První dojem chalupy břeclavské je zcela jiný než rozsáhlého stavení z Hané, jiný než karpatské kopanice, o českých statcích ani nemluvě! A přece, přihlédneme-li hlouběji do vnitra do plánu a ustrojení budovy a sledujeme-li nazpět historický vývin české vesnické chalupy, najdeme tolik a tolik společného a pramen patrně jediný! A pramen ten není cizí, není německý, jak dosud se hlásá! Od dob prvého osídlení, kdy Slované čeští zaujali země české přinášejíce již s sebou znalost toho, jak pevné a stálé příbytky si stavěti — obydlí českého venkovana zůstalo totéž, zůstalo své, české, měníc se jen povlovným vývojem během času z příčin rozličných. —

Když v době neurčité, ale jistě již před Kristovým narozením začaly vnikat prvé pluky českých Slovanů do země české — Slovensko uherské, Slezsko a Morava byly jimi již mnohem dříve zaujaty — osazovali se jednotlivé kmeny a rody, pokud půda dovolovala, blíže sebe. Usazování dělo se hlavně podél splavných řek, dále v zemi byly hvozdy těžko k proniknutí. Přirozeno, že jednotlivé rodiny a rody držely se pohromadě, našly si místo společné, vykácely lesy, vystavěly chýše a utvořily tak první české vsi.

Tyto vsi prvotní dlouho representovaly jen sídla jednoho rodu, a dosud v mnohých jménech zakladatelský rod je zvěčněn. Rod žil nejen pohromadě v jedné dědině, ale i celý socialní život zůstával dlouho rodinným. Jen nejstarší nebo nejváženější vykonával jistou vládu nad druhými a pečoval o nutný řád a mír, jinak si všichni členové byli rovni, všichni pracovali společně, k společnému cíli. Jmění bylo jedno a náleželo stejně všem.

Tato prvotní forma společenská z českých dědin již vymizela. Jen poslední zbytky možno ještě zahlédnouti v zapadlých úvalech slovenských Karpat, na př. v Čičmanech. Všude jinde v Čechách, na Moravě a Slezsku prvotní jednolitost a sdruženost rodů začala se různými vlivy, hlavně stěhováním a přibíráním živlů cizích, někdy i nenárodních kaziti, s ní se měnila i forma vsí, která původně byla co možná základu sdruženého ve formy jiné, uvolněnější, roztrhanější a tak se pomalu vyvinula ta velká rozmanitost plánů dědin, s kterou se nyní po vlastech českých setkáváme.

A jako celá ves vyvíjel se i její jednotlivý dům. Původně v zemích, našich stavěla se jistě jen obydlí dřevěná, a sice stavby zrobené z kmenů lesních stromů hrubě otesaných, t. zv. stavby roubené.

Teprve potom, když velké hvozdy, které původně pokrývaly českomoravské nížiny, začaly znenáhla mizeti, a ustupovati pečlivě vzdělaným rolím, — začala v týchž končinách i stavba původně dřevěná ustupovati stavbě z kamene nebo z cihel pálených i nepálených, na slunci prostě vysušených.

Základ staršího plánu příbytkového tím změny nedoznával, ovšem ale jeho jednotlivé poměry, jednotlivé detaily přizpůsobiti se musily novému materialu. Tak se dělo v středních Čechách, tak v centru Moravy, v úrodné nížině hlavní její řeky, v Hané a v moravském Slovensku. V horách naproti tomu, kde se lesy udržely, udrželo se i starobylé roubení příbytků z kmenů, a zachovalo mnohdy cele svůj původní ráz. Jen výjimkou tu zříme stavební techniku jinou.

Tamtéž setkáváme se se stavbami mnohem primitivnějšími, pokud se plánu a celého zařízení týká. Je to přirozeno. V horách, kde cesty jsou neschůdné a veškeré spojení s rovinou stíženo, kde obyvatelé žijí pro sebe, stýkajíce se jen málo s těmi, kteří v nížinách na volných drahách pevných cest a vod snáze se dovídali o nových vymoženostech kultury a přejímali je, ať původu byly domácího nebo cizího, — celý život udržel se primitivnější, starobylejší, a také čistší. Na horách dosud se tvoří a pějí ty nejkrásnější písně lidové, na horách dosud udržel se nejstarší kroj, tam dosud si robí hospodář s čeledí všechno sám, co potřebuje, tam dosud staví si příbytky tak, jak je dědové před