V příbytcích těchto dědin, tak vzdálených od všeho moderního ruchu, můžeme najíti úplný řetěz vývoje slovenských příbytků, od nejjednoduššího a zajisté i prvotního tvaru až po ten základní tvar, který pak vidíme rozšířený po všech vlastech českých. Pro studium vývoje lidového stavitelství nejen českého ale i slovanského poskytují tyto kopanice konservativností starobylých forem neobyčejně zajímavý material, bohužel ještě málo vzdělaný. Dle Fr. Dobiáše, učitele na Vápenicích, jehož výborný popis kopanic slouží nám za podklad tohoto líčení, vyskytují se v kopanicích příbytky, vůči nimž primitivnějších bychom marně u nás hledali. Jedna jediná místnost čtyřmi stěnami ohrazená a střechou přikrytá slouží po celý rok, nejenom v letě, za příbytek rodině i několika ovcím! Ba někdy ani stěn není a střecha dvojboká zasazena přímo v zemi po způsobu našich slaměných bud hlídačů! Sám jsem navštívil příbytek takový, z venčí podobný jen velké hromadě suchého listí. Před vchodem malý košár, v němž se tlačily 2—3 ovce,

Kopaničárská chalupa.

Dle fotografie M. Adlera.

uvnitř jediná jen místnost nízká s ohništěm; u krbu matka s dcerami pilně pracovala o výbavě pro starší dceru a otec robil cosi jiného. A za týden po mém odchodu slavila se v tomto útulku veselá a šťastná svatba!

Tak žijou nejchudší. Kdo má už nějaký kus dobytka, aspoň jednu krávu, rozdělí si chalupu na dvě místnosti, na síň a vlastní jizbu. Síň, do níž vedou dvéře zvenčí, sluje »pitvor«., a nebývá kryta stropem (»tlo«); v jednom koutě přenocuje dobytek, v druhém pravidlem stává mlýnec primitivní, na němž si kopaničár mele svůj skrovný výtěžek z rolí, svoje »zbožie«. Druhé dvéře vedou na dvoreček, kde stojí zásoby paliva a stelivo, někdy ve zvláštní, střechou kryté kolně »šustníku«. Tohoto typu byla i výstavní chalupa, ač dojem její daleko byl slavnostnější a uhlazenější než dojem známého mi vzoru vápenického. Rodina Frantášova, kterou tam výbor ubytoval, brzy přivykla lepšímu živobytí. Kdo ještě bohatší, postaví si za chalupou zvláštní chlév pro dobytek, chlívek pro »ušípané« (vepře), a docela i stodolu. U těchto »bohatých« kopaničarů mění se někdy i prostý dvojdílný typ chalupy samé v trojdílný, s kterým se všude jinde u nás setkáváme: vedle jizby a předsíně utvoří se nová místnost, kuchyň. Ale tento typ najdeme v kopanicích pouze zřídka. Pravidlem je ten, jenž byl předveden na výstavě.

Chalupy chudých kopaničárů jsou celé dřevěné, stavěné z hrubě otesaných klad se spárami hlinou vymazanými. Bohatší stavějí si »nabíjané« příbytky způsobem, s nímž se i jinde na Slovensku setkáváme. Nabíjenica provádí se