nají vzadu, aby v práci a chůzi nepřekážely. Když jest zima velká, křídla se spustí. Prém límce častokráte rozšířen jest na »hazuchu« se dvěma »chvosty« spadajícími po zádech. Kožichy zapínají se na knoflíky pletené z řemínků. Blána barví se na bílo, žluto, dubovo, měďově, zeleně a modře. Ozdobou jsou výložky rozličných barev, vložky, pak našívání (applikace) barevných řeménků a sukének, tvořících rostlinový ornament, dále řemínkové i bavlnové vyšívaní, vybíjení bronzových kroužků i řeménkové střapce. V této výzdobě ornamentální jest některý mistr velkým umělcem. Ke »chyrečnému majstrovi« (pověstnému) dávají si lidé i ze vzdálenějších obcí dělat kožichy.

Kožichy nosí ženy i mužští, někdy jsou pro oboje pohlaví stejné, někdy liší se délkou, neb také barvou blány, výložky, prémem i barvou ornamentu. Na mnoha místech chodili do nedávna mladoženich i mladucha ke sňatku v plném výstroji, tedy i v letě v kožichu, obvázaném v dříku pasem.

Pozdějším vývinem dostal kožich na blánu povlak ze sukna neb jiné látky a pak kožešina (grzno) sloužila jen za vnitřní ohřívající část »futro« a použita na prémy. Tento druh kožichů nosí jména: »mentieka«, »kudmen«, »kynteš«, »dolomán«., »bekeš«, »gurtka«, »jubka«, »špencer«. Nejrozšířenější z nich mentieky mají povlak ze sukna černého, tmavomodrého, jasnomodrého i bílého. Prémy z lišky, vydry, kuny, nejvíc berana. Ozdobou jest modré neb černé šňůrování v zadu na švech ve dvou na dol sbíhajících liniích, které ukončují pletené »gomby«, z nichž pak visí střapce zvané »rojčičky« (»sarkaláby«, »salkaráby«), v předu zapíná se mentieka také na podobné gombíky, nejčastěji však stříbrné, z nichž od každé přes prsa na oba boky táhne se v křížové poloze šňůrování. Nejrozšířenější jsou tmavomodré a černé mentieky premované černou berančinou, šňůrování jasnomodré, hedvábné. Mentieky dělají také koželuzi, ale šňůrování obstarávají »gombári«.

Mentieka zemanská byla z jemnějšího sukna i vzácnějších kožešin a nádherněji vyzdobena. Na »golieri« z předu připevněné řetězy stříbrné (»majci«) visely na prsou »v dolinu«; pakli si ale mentieku jen na plece hodil, sepjal majci háčkem a tehdá dělaly řetězy »obluk«. Na levém konci majce připevněna byla stříbrná gulka »hrkolček«, dovedná to filigránská práce zlatnická. »Kešeně« (kapsy) jsou na mentiece kosmo vřezané. Zapínala se šňůrami na obě strany.

Mentieky ženské málo se liší od mužských. Ženské nosily je stále v rukávech, mužští přehazovali si je také na plece. Délka mentiek jest také rozdílná, někde byla po pás, někde až na paty. V mentiekách se sobáší mužští i ženské, ač se jich už jináč nenosí. — »Dolomán« (»dolman«) nosili zemané. Byl to krátký šňůrovaný kabát z černého sukna šitý do dříku. V zimě místo dolománě nosili »bekeš« také z černého sukna, premovaný černou berančinou. Podobného druhu byly »gurtky« se stříbrnými řetězi.

Klobouk, čepice. »Klobouky« vyskytují se s obloukovkou pokryvkou, homolkovité a cylindrovité. Nejrozšířenější jsou první, jejichž »pártica« (»strecha«, »náhlavok«, »graca«) vykazuje ty nejrůznější varianty: jsou malé s těsné přiléhající párticí; se širší párticí v oblouku na hor vyhrnutou; se širokou párticí mírně aneb těsně vyhrnutou; i s velice širokou a rovnou párticí, aneb mírně vyhrnutou, jaké jsou obrovské klobouky žilinské a některé liptovské »strechovce«, »širáky«. Homolovité klobouky nosí se v Nitre a částečně v jižním Trenčíně. Cylindrovité »hromovce« nedávno zahynuly v Hontě.

Klobouky jsou z černé plsti, v Gemeri nosí také slaměné se svislou párticí a v Oravě pletou také z borůvkových kořínků. Ozdobou klobouků jsou pentle i řeménky kolem klobouku ovinuté a po levé straně »zaprackané« (přeskou stažené), dále rozličné šňůry, »krepiny«, »húsence«, pak »perá«, »kosírky«, »točky«, které označují stav mlá-denecký. Ptačí péra jsou volavčí, pštrosí a kohoutí, které se zastrkují za pártici v předu, v zadu neb po stranách; děvčata dávají hochům svým zase za klobouky kytice květin přírodních neb umělých »perá«, »perečká«, »voňačky«, »bukréty«. »Čepice« nosí mužští v zimě, ale také někde v letě. Jsou dvojího druhu. Jedny mají povlak i podšívku z kožešiny, první černou, druhou bílou, jsou končité a někdy se spodek vyhrnuje. Všeobecně rozšířené jsou čepice s povlakem soukenným (i sametovým) barvy černé, modré, zelené i červené, a s podšívkou kožešinovou, zevnitř pak lemuje ji vysoký »obramok« z berana, kozy, lišky, který sahá po vrch čepice. Předek obrámku jest rozdvojený a u oravských čepic hedvábnou šňůrkou svázaný. V tuhé zimě obramok stahuje se dolů na uši. Povrch čepice jest polookrouhlý, ze čtyř dílů sešitý, švy pokryté šňůrami sbíhajícími se do »kystky« (»kytajce«). Podšívka jest z bílé berančiny.

V Píšťanech čepice se již nenosí, ale ženich ji míti musí, neboť jest to slavnostní pokrytí hlavy, a tu ženichovi nesmí scházeti péro z pěti »ohánek« (vršků), rozmarínu, dvě růže a mašle ze stužky.

Obuv. Obuv jest pro obé pohlaví stejná aneb jen s malými odchylkami. Na Slovensku vesměs rozšířenou obuví byly »krpce«, za které se dnes již v zámožných krajích stydí, aneb dokonce již zahynuly. Krpce mají po stranách proříznuté dírky »štroky«, v nichž protaženy jsou úzké řemínky »nadkonia«, které souvisí s dlouhými pruhy řemenů »návlaky« (»nadvazky«),)jež pak »okrúcajú sa« kolem lýtka na nohavice těsně nad sebe. Návlaky bývají také soukenné pruhy (»traky«) aneb vlněné motouzy. Krpce nosí se z řemene nejvíc nebarveného, ale v Oravě barví je také na černo. Často se krpce a návlaky bez ozdoby neobejdou, která záleží ze vtlačeného ornamentu. Krpce liptovské a trenčanské jsou velké, menší a ozdobené jsou oravské, nejvkusnější jsou pak zvolenské. Obúvají se na »onucky«, které se kolem nohy ovinují. Do krpců vkládají se slaměné »stlačky«, které prý v letě chladí a v zimě hřejou. Aneb obúvají se do krpců z vlny pletené »kapce«, »dôkolenky«, »kopicá«, »pančuchy«, které se často nosí o své. Velice rozšířeny jsou jmenovitě v severních krajinách sešívané z bílého neb černého sukna » papuče« a »kapce«. Po celé Trenčanské známy jsou nízké pletené papuče«, které zdobí vplétaný ornament; holínky (»sáry«) jsou na vnitřní straně proříznuty a zapínají se na háčky.

Vysoké »pančuchy«, jaké nosí ženské v okolí Púchova, pletou na Moravě. Lid si dává vlnu, zač dostane punčochy upletené i ovalchované; žena si je pak sama navlhčí a na noze »uriasi«, t. j. poskládá do vrapů, načež je za tři dni i tři noci s nohy nezuje. Řasy ty pak se drží, až se pančuchy sederou.