i výloh připadl ovšem nejsilnější české osadě v Americe, Chicagu, kdež měl sídlo své také »Sbor pro obeslání Národopisné výstavy českoslovanské, oddělení amerického«, utvořený v květnu 1894 ze zástupců obou stran, které pracovaly v něm s uznání hodnou svorností. Sbor tento započal sbírkami a upisováním k účelům výstavním a radil se pilně o programu budoucího zvláštního oddělení českoamerického; neboť hned od samého počátku nemínili zámořští krajané naši súčastniti se jinak, než jako samostatný celek jakž ovšem sama věc, o niž běželo, toho vyžadovala a ráz výstavy přímo kázal.

Dohodnutí o plánu oddělení tohoto nebylo však ani při panující nejlepší snaze a svornosti snadné. Katolíci měli hned od počátku v úmyslu zaříditi si kostelík a v něm výstavu svou umístiti, a se zřetelem k tomu navrhoval také p. J. Spěvák, jeden z nejhorlivějších hned od počátku pracovníků o účastenství amerických Čechů na Národopisné výstavě, aby postavena byla celá řada typických staveb z českých osad v Americe ve způsobu názorné osady. Naproti tomu panoval opět náhled, že by bylo levněji, pohodlněji a pro přehled výhodněji postaviti jeden velký okázalý pa-villon. Mínění toto zpočátku zvítězilo a »stavitelská sekce« sboru chicagského vypsala konkurs na plány společného pavillonu, dle možnosti hodně po americku rázovitého, aby hned celým zevnějškem poutal pozornost. Plány tyto došly, ale neshledány ani v Chicagu, ani v Praze právě vhodnými. Zůstalo tedy při návrhu prvním, na postavení celé osady, v níž mělo býti předvedeno, v souhlasu zajisté s celou myšlénkou výstavní, obydlí amerického Čecha v různých obdobích jeho pobytu v »nové vlasti«, od chýše napolo v zemi na prérii vykopané a hrubého srubu, zrobeného na rychlo v krajinách lesnatých, až po obydlí zámožného rolníka a obyvatele města, jenž se domohl slušného blahobytu. Myšlénka pěkná, jejíž provedení mohlo býti velice poučným i všeobecně zajímavým, ale bohužel, byla vykonána jen kuse!

V souhlase s novým usnesením bylo stanoveno, že si tedy katolíci postaví v budoucí výstavní osadě onen kýžený chrámek, a pro ostatní hlavní budovy pracováno na plánech, jež provedli: pro obydlí zámožného Čecha ve městě, tak zv. »residenci«, p. Fr. Randák, pro pohodlné obydlí rolníkovo, t. j. »farmu«, p. Ant. Charvát, pro hostinec či »saloon« p. Jos. Krčil, vesměs stavitelé z Chicaga. Pro kostelík vzat byl dle staršího již usnesení vzor prvního českého katolického chrámku ve Spojených Státech, postaveného v Saint LouisU v Missouri již v létech padesátých a význačný pro chudé chrámky v nových přistěhovaleckých osadách vůbec.

Zatím konány byly již pilně sbírky, které měly potěšitelný průběh. Nebylo téměř snad jediného zámožnějšího našince v českoamerických osadách, jenž by nebyl dle možnosti své přispěl na uskutečnění výstavního oddělení svého v Praze. V čele obětavých dárců stojí závod »bratří Korbelův«, kteří poskytli všecko dříví na vnitřní zařízení residence, drahý to materiál »červeného dřeva« ze stromů sequojových, rostoucích v lesích severní Kalifornie, kdež nalézají se také rozsáhlé pozemky a pily těchto bez odporu nejzámožnějších našich krajanů a největšího českého závodu v Americe. Zpracování dřeva toho vzal na se český závod Č. Dlouhého v Chicagu, zařízení hostince dodaly dvě české továrny tamtéž, Holpuchova a Kálalova, a podobně celou řadu věcí věnovaly jednotlivé české firmy. Z dárců příspěvků peněžitých dlužno uvésti Aug. Geringera, vydavatele novin a knihkupce i knihtiskaře v Chicagu, jenž složil 100 doll., Frant. Nováka, bankéře, který daroval rovněž 100 doll., V. Kašpara, bankéře, s 50 doll., Jana Královce, maj. pivovaru, také s 50 doll., vesměs v Chicagu a j. v. Celkem sebráno bylo na penězích přes 3200 dollarů, či kolem 7000 zlatých.

S těmito penězi, a v naději na další ještě příspěvky, přikročeno bylo ku stavbě českoamerického oddělení, jemuž bylo na celkovém plánu výstavním vykázáno místo v hořejší části výstaviště, hned na pravo od hlavního vchodu, po obou stranách cesty, vedoucí od budovy administrační k býv. »české chalupě«. Zde měla povstati »osada« česko-americká ve stínu hojného stromoví a celé místo vyhovovalo opravdu výborně všem možným podmínkám. Z Ameriky hned po jaře vyslán byl jako zástupce sboru a hlavní pořadatel, stavitel Josef Krčil z Chicaga, a brzo přijel za ním i stavitel Josef Strnad, rovněž z Chicaga, vyslaný ku provádění staveb, až na kostelík, jenž byl zadán pražské firmě »Hübschmann a Schlaffer«. Z Chicaga přijeli i čtyři čeští dělníci, tesaři a zároveň stavební truhláři, kteří davše se hned před Velikonocemi do díla na »farmě« a po té na »residenci«, vzbuzovali u zdejších odborníků namnoze obdiv svým rychlým, ač ovšem i »lehkým« způsobem práce. Bohužel však neměli zástupcové a plnomocníci tito smyslu pro nejcharakterističtější právě »stavby« nových osadníků amerických, totiž pro »drňák« a »srub«, které přece tvořily nutnou část programu onoho znázornění postupného vývoje sídel českého přistěhovalce, a snad jim scházela v tom směru i povědomost, jak příbytky ony, nalézající se dnes již jen daleko na západě, vlastně dopodrobna vypadají! »Drňák«, jenž byl skutečně dlouho obydlím veliké většiny českých osadníků v prériích Iowy, Nebrasky a Kansasu, částečně i v Minnesotě a obou Dakotách, který je skutečně typickým pro osazování se v oněch krajích a vůbec zajímavým, ba přímo »historickým«, nebyl ani proveden, »srub« pak postaven nesprávně, bez nejmenší snahy po skutečné pravděpodobnosti. Tato odchylka od programu, který byl tím porušen, omlouvána byla ovšem nedostatkem prý peněz, ale ode všech skutečných znalců poměrů osadnických v Americe byla živě pociťována, neboť oddělení českoamerické mohlo býti mnohem ještě zajímavějším i pro nejširší obecenstvo.

Jinak pospíšili si stavitelé i pořadatelé v americké »osadě« tou měrou, že ne-li právě již při zahájení, tedy hned krátce po něm, byli s celou úpravou hotovi, a již v prvních dnech vzbuzovala výstavní »Amerika« nemalou pozornost návštěvníků. Největší ovšem návštěvě těšila se za příležitosti hospodářské výstavy ve dnech Svatojanských, jakož i při výstavě hospodářského zvířectva o svátcích Svatodušních ve dnech 2. a 3. června a pak jmenovitě ve slavnostních dnech vítání a hostění velké výpravy českoamerické, která přibyla do Prahy dne 14. a byla slavnostním způsobem pozdravena ve výstavě dne 15. června. Byl to po první výpravě v roce 1885 nejčetnější společný výlet zaoceánských krajanů do vlasti, čítaje na 400 účastníků. V kostelíku, jenž byl použit za výstavní síň katolického odboru, uvítal je pořadatel a zástupce tohoto oddílu, pražský kněz P. Vavřinec Hojsa, v residenci pak pořadatel a zástupce odboru