bouda jakž takž sbita, vypadajíc příliš uhlazeně a řemeslně, což při srubu, zrobeném na rychlo z kmenů stromových, namnoze ještě i s kůrou, tu a tam jen trochu přisekaných, nemá býti. Srub hotoví prostí drvoštěpové, začasté i lidé, neumělí vládnouti řádně sekerou a pilou. Okno ani žádné nebývá, světlo padá jen otevřenými dveřmi, a z hlíny pracně zrobený komín jest již jen zimním luxusem, právě jako »kamna« z několika větších kamenů; neboť v létě vaří se venku. Mezery mezi trámy ucpány jsou mechem nebo zamazány hlínou a často obojím. Několik těch s těží sehnaných prken ve střeše není ani seříznuto do rovnosti, neboť bylo by k vůli pouhé té parádě škoda prken i času. Po případě jest na nich i drn nebo roští, přidržené za příčinou obrany před vichrem většími oklestky, spjatými houžvemi. Někde jsou na střeše i kameny po způsobu alpském, aby ji vítr neroznesl. Tak vypadá pravý srub, jejž dobře znázorňoval onen model z Minnesoty ve farmě. Na výstavě byl jen prkenný obdélníkový barák s pečlivě sbitou, až skoro uhlazenou střechou, podobný domku železničního hlídače, ale ne srubu. V domku nacházela se sbírka indiánských »památností« a přírodních »zajímavostí« amerických, jako indiánské oděvy, hračky, zbraně, dýmky a pod. a pěknější ukázky nerostů a zkamenělin. Byl to majetek sídlících zde dvou osadníků — pravého Indiána, ovšem že úplně zcivilisovaného, vychovaného ve vládních ústavech, 39letého »Bílého Vlka« (White Wolf) z kmene Kickapoo, sídlícího nyní v Indiánském území, a českoamerického 21letého krajana, Josefa Vilíma, farmářského synka z Michiganu, od města Detroit. Indián býval oblečen v kožený šat svého lidu, řídce však již i na Západě nošený, neboť rudoši nosí většinou raději ošumělý evropský oblek, aneb aspoň smíšeními z něho. Občan Vilím pak nosíval oděv pasáků dobytka, zvláště v Texasu oblíbený, rovněž kožený, na způsob indiánsko španělský, s koženým širákem, pasem na náboje a rozstřiženými dole kalhotami.

»Drňák", který měl končiti tuto řadu českoamerických obydlí, avšak proveden nebyl, jest vykopán napolo v zemi a nad touto zřízena kolem čtyřhranné jámy z drnů jakási zídka, dvě, tři stopy vysoká, zvyšující »strop « a ulehčující sestup z venčí. Na několik trámců, položených na příč, nastlalo se roští, pokud možná pravidelněji řezané a v dlouhé otýpky skládané, a na ně položily se pěkné, husté drny, vyrýpané kolem na prérii. Stěny se dle možnosti omazaly hlinou, právě jako strop, a obílily. Do nízké té obruby z drnů zasadila se maličká okénka, nad kamny zřídil se komín, upravily se dvéře a schody, a obydlí bylo hotovo. »Drňáky« zařizovány tam, kde byl nedostatek dříví, a mají vedle své láce a rychlosti ve zbudování i ty značné výhody, že jsou velmi teplými a na holých prériích Nebrasky a Kansasu poskytují ochrany i před zhoubným cyklonem, který obrostlou, téměř slitou střechu »drňáku« zřídka kdy rozmete. Je-li střecha trochu jen pečlivě opatřena, nezatéká jí, nýbrž voda sbírá se ve stružkách kolem. Mnozí staří osadníci, i čeští, tu a tam se zálibou v »drňáku« dosud obývají, neboť jest prý jim v dřevěných »šantách«, větrem profukovaných, zima a je v nich slyšeti každý hluk mnohem zřetelněji, než v onom napolo v zemi zakopaném obydlí. »Stavba« primitivní, ale zajisté velmi praktická, jež měla a snadno nalézti mohla místa v českoamerické výstavní »osadě«.

Tato vhodně doplněna byla typickým vskutku kostelíkem a pak nezbytným ovšem česko-americkým hostincem, »saloonem«.

Chrámek, dřevěný, jednoduchý, chudičký, byl věrným napodobením prvního českého katolického kostelíku v Americe, postaveného roku 1855 v St. Louisu v Missouri českým knězem Jindřichem Lipovským, potomkem starého rytířského rodu českého z »Lipovic«, a posvěceného sv. Janu Nepomuckému. Zde byla také vůbec první česká katolická farní osada v Americe, P. Lipovským založená a několik let spravovaná.

Tak vypadají však velmi mnohé svatyně, zřízené v nových místech na Západě. Za půdorys pouhý obdélník a za strop jednoduchá střecha, pouze trochu upravená, aby trámoví tak příliš nevystupovalo. Podlaha značně vyvýšena nad zem, aby celek přece důstojněji vypadal, za příčinou čehož musily býti ku vchodu zřízeny schody, vedoucí se dvou stran a opatřené zábradlím. Těmi jediné liší se zvenčí prostičký chrámek od — stodoly, a pak ovšem křížem nad průčelím. Zvonička z trámů stála vzadu opodál, podobna jsouc pumpám na petrolej.

Uvnitř ovšem naskytovalo se podívání mnohem zajímavější, neboť katolíci američtí použili prostory té k výstavě svého opět spolkovnictví, školství, písemnictví atd. V ukázkách ze školství předčili zajisté daleko »svobodomyslné« z residence, ukazujíce mnoho zdařilých prací žáků a žákyň z různých oborů vyučování, zvláště pak množství ručních prací dívčích, výšivek, střihů atd. Ve spolkovnictví vystavili zase četné zápisy, stanovy, přehledy činnosti, odznaky a jmenovitě velice četné fotografie skupin členských v objemných albech. K tomu pojily se obrazy hojných nyní českých chrámů v Americe, doplněné podrobnou mapou českoamerického života katolického, jak se jeví kostely, farami, spolky a počtem duší v osadách a provázené více tabulkami. Také různé uniformy »rytířů« i zde nalezly místa. Celý český tisk katolický byl sestaven dosti úplně. Zvláštního povšimnutí zasluhoval spis »Krátké dějiny a seznam českokatolických osad ve Spojených Státech Amerických«, vzdor titulu svému velmi objemný a podrobností svou záslužný, od P. Ant. Petra Houště, v němž snesen velmi značný materiál k dějinám české emigrace zaoceánské.

Menšího zřetele nalezly již v oddělení tomto, jinak pěkně uspořádaném, ukázky průmyslné a zemědělské výroby českoamerické, z nichž uvádíme jen poučné kol lekce, přípravy bavlny a pak cukrové třtiny, jichž pěstováním zabývají se namnoze v Texasu i naši krajané, skoro vesměs to Moravané a katolíci.

Málo již třeba říci o »saloonu«, který byl celkem věrně napodoben zevně i uvnitř, jsa skutečným typem českoamerického hostince v menším městě, nebo v odlehlejší čtvrti velkoměsta. Budova dřevěná, s plochou střechou, podobná velké škatuli nebo nákladnímu vagonu, jehož jedna kratší stěna, tvořící průčelí, je opatřena skleněnými dveřmi a okny, či lépe výkladními skříněmi, jako u krámů. Do polovice jest nálevna, ve druhé polovici byt »saloon keeper-a«, hostinského. Sklep pod hostincem, jak tomu bylo na výstavě, jest však v Americe pokládán skoro za luxus, neboť postačí