Mrežka ocielkavá z Velkého Hontu (Uh. Slovensko).

zároveň krokem vedoucím ji na stolec královský. — Krajky uspořádány byly pořádkem technickým, což dle okolností zdálo se nám býti nejpřiměřenějším. Rovnati je dle míst a krajů, kde nalezeny nebo odkud poslány byly — jako se to u nás děje při vyšívkách — znamenalo by vrhati se svévolné v bludiště, z něhož obtížné bylo by vyváznutí. Třeba uvážiti, že v posledních stoletích, působením vlivů cizích, v mnohých krajích průmysl domácí, sloužící jen ku potřebě vlastní, přeměněn byl ve výrobu řádnou, jejímž vodítkem stala se práce za výdělkem. Výrobky krajkářské staly se v brzku předmětem obchodním a podomní obchodníci roznášeli je po krajích českoslovanských jakož i po cizině. Tak krajky z Vamberka a okolí nacházely hojného odbytu nejen v Čechách, ale i na Moravě a ve Slezsku; krajkářky stražovské donášely své výrobky nejraději do Bulů, jak nazývaly osady Chodův Pošumavských, jakož i po jihozápadě českém, kde dělily se o obchod s krajkářkami ze Sedlice u Blatné. Čipkaři zvoleňští cestovali se svými mrežkami a čipkami nejen po krajinách uherských, nýbrž i v zemích koruny svatováclavské a odtud vydávali se na cestu i v dálnou cizinu.

Ježto jedna každá z jmenovaných výrob vyniká výrobky svéráznými, není nesnadno určiti krajku vamberskou, byť se nám představila i na vyšívce slezské, anebo slovenskou ze. Zvoleňska nebo jiné stolice uherské, byť se nám jevila i na vyšívce ze severovýchodních Čech. Rovněž dobře k poznání jest krajka rudohorská, pokud se kde v době novější k vyšívce lidové připletla

Hůře určiti bývá krajky, jejichž výroba již zanikla, a že v zemích koruny české jakož i v Uherském Slovensku práce tato na mnohých místech již vymizela, o tom podáno nám mnohých dokladů.

Proto dobré jest věnovati pozornost výrobám krajkářským; ovšem jen tam, kde prvotního průmyslu lidového již nestává. Účelem téhož bylo tvoření jen pro vlastní potřebu, k vlastnímu kroji a nikoliv pro obchod. Se splétáním čili paličkováním krajek (čipek) co s prací čistě lidovou setkáváme se již jen v Hontě a na Liptově v Uher. Slovensku, kde se zachovala dosud v původní ryzosti; v Čechách a na Moravě již vymizela.

Uspořádání technické mělo ale i tak svou dobrou stránku znázorňujíc vyvíjení se motivů jakož i vývin jednotlivých technických způsobů. Tak prostá vlnice, v mnohých variantech čipek riedčičkavých zdokonalována, převedena jsouc na stanovisko samostatné stala se základem lepého páskového ornamentu, docházejícího vrcholu svého ve vzácných guipirách motivů rostlinných, zdobících staré vyšívky severovýchodních Čech, východní Moravy, Slezska i Uherského Slovenska.

Postup vyvíjení znázorněn byl čipkami slovenskými nejstaršího rázu i dlužno podotknouti, že bylo to hlavně Slovensko Uherské, které bohatý material skvostné práce krajkové k vystavení poskytlo.

Jmenované čipky připomínají vzhledem svým na starodávné prýmy, jimiž bývaly zdobeny okraje rouch, a bývají často velmi primitivní podobajíce se technikou svojí tkanivu plátěnému. Jediné rozmanitosti dodává jim v osnově střídání modrých nebo červených nití, což s outkem z domácích nití spojeno připamatovává proužkovaný kanafas.

Mnohé z nich zhotoveny jsou ze žihlavových nití a ze šušele a proplétány hojně silnými hedvábnými nitěmi, tvořícími souběžné linie a obplétajíce drobné motivky různých tvarů, jako: stolíky, krokvičky, sprosty kolieska, mako-vičky, moudry kolieska a j. Motiv »moudry koliesko« ukázal se býti základním pro motiv zvaný »vocielka« jakož i pro jiný mající velkou podobu s tvarem vyšívaného jablíčka.

Krajka šušelová od šatky z Velké (Morava).