Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 349

Olejník z roku 1676.

v prázdné chvíli bohatěji maloval. Takové zboží sloužilo ovšem pak více k okrase fogašů (lištev) nežli ke skutečné potřebě.

V Sobotišti bylo hlavní středisko »habanských« výrobků urobených z výborné hlíny dobývané na blízkých »Vápenkách« a »Kalvinských hrobech« krásně bíle polévaných, malovaných nejvíce barvou modrou a zelenou, zejména u věcí starších. Na dně někdy značka S nebo So.

K dehtické výrobě, zdá se mi, patří řada krásných věcí ze století XVIII. v komposici květinového ornamentu upomínající nejvíce na staré práce moravské tak, že leckdy stojíme na vahách, máme-li přičísti předmět Moravě nebo Uhrám (srv. na př. džbán Poláchův z r. 1714). Ze Stupavy pochází nejspíše hojný druh džbánečků s podobami různých svatých a světic (sv. Josefa, sv. Vendelína, sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína, sv. Michala, sv. Terezy atd. ovšem i Krista a Panna Marie) v charakteristickém zeleném ověnčení z počátku tohoto stol. V Bolerázi a Smolenicích převládaly ve výzdobě červené růže mezi žlutými kvítky a zeleným listovím. Žluté květy a někdy listí je tmavě konturováno, růže ne. Také Holíč vyznačovala se asi podobnou výzdobou. Domácí starou výrobu holíčskou nepodařilo se mi dosud stanoviti. Z rázu výroby továrnické, jež zde nastala koncem předešlého století, bylo by lze souditi, že podobný způsob výzdoby květinové hlavně růžičkové byl i tam dříve domácí a přejat pak ve výrobu tovární. Továrnu zde — chtíc povznésti domácí výrobu — založila r. 1743 císařovna Maria Terezia a výrobky nabyly dosti značného rozšířeni i pověsti. Ale rozkvět továrny dlouho netrval. R. 1805 nastala první fase úpadku, kterýž se stále stupňoval tak, že r. 1825 továrna byla na dobro zastavena.

Výrobky továrny holíčské pravidlem mají na dně značku H jednoduché,

dvojité nebo s jinou písmenou kombinované. Typů zboží holíčského je několik, nejčastější jsou malované květiny (růže, zvonky a pod.) dosti drobné a jemné, stínované a tmavě konturované. Nověji studuje toto odvětví slovenské keramiky prof. Klvaňa. Neznámého původu jest mi vzácný typ »žlutý«, representovaný vročenými výrobky z konce předešlého století a začátku nynějšího. Jsou to mísy, talíře a džbánečky ušlechtilých forem polevu žlutého, na němž jsou drobné krásně kompované květiny a lístky malovány barvou tmavozelenou, šedomodrou a bílou. Krásné džbánečky chová Národopisné museum z let 1798, 1805, 1818, překrásné dvě mísy Adreje Mikulášových z Perneku vyloženy byly na výstavě v krajinském oddělení uherskoslovenském (jedna z r. 1803).

Ještě krásnější věci, a sice velké hluboké selské mísy typu zcela odchylného v barvě i ve výzdobě sešly se na výstavu i do Musea národopisného z různých míst: z Jablunkova, z Bošáce, Lieskového atd. Pocházejí vesměs ze století předešlého a vynikají překrásnou barvitostí polevů a rázovitou samostatnou kresbou výzdoby. Znamenité dvě ukázky předvádí barevná připojená příloha. Ani původ těchto nebylo možno dosud zjistiti. Jiný typ mně také původu neznámého rád ukazuje výzdobu figurální a krajinnou malovanou jednou hnědofialovou barvou se zvláštním ocáskovitým kreslením listí. A tak ještě celou řadu typů mohli bychom uvésti, jež dosud blíže určit nedovedeme. Teprve časem

se to podaří.

Keramika slovenská vozila se na různé trhy nejen domácí ale i zahraničně. Z Dehtic prý se dováželo zboží až do Cařihradu. Důležitější je však, že i na Moravě nalézalo hojně odbytu. Na Moravě mezi výrobky domácími, ba i tam, kde byla vynikající střediska výroby hrnčířské na př. na Vyškovsku, o slovenském kraji ani nemluvě, se dosti často setkáváme se džbány a talíři, které nesou spíše ráz uherský než domácí. A tak při určování původu musíme býti opatrní.

Na Slovensku uherském udržela se výroba malované keramiky dlouho do dob novějších, zejména jak jsme pravili, v Dehticích a v Modré. V Modré ve státní uherské továrně pracuje dělník Míčka nádobí dle starých vzorů, a píše na ně i stará vročení. Podobně Kostka ve Stupavě. Při větším intervallu časovém arci znalec se neoklame. Jedno je ale zajímavo v slovenské keramice: že se dlouho, až do dob novějších udržovaly staré tvary písma, zejména tvary čísel ve vročeních. Také s některými prvky výzdoby, na př. věnečky zelenými kol monogramů majitelů a mistrů nebo kol emblémů cechovních se dlouho setkáváme. V Museu národopisném je podobný talíř ještě z r. 1850.

Na výstavě s exposicí nádobí spojena byla i sbírka kachlů práce české od nejstarších dob až po selské novější. Vývojem kamnářství jsem se však neobíral, proto o něm nepíšu a odkazuji čtenáře na uvedený již článek Koulův.

    Lubor Niederle.

Předchozí   Následující