Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 351

moravské. Pýchou Čech byla ta skla hutná a bezvadná, závodící s křišťálem jasnou, průhlednou, bezbarvou hmotou. »Dílny zcela zvláštního umění sklářského — praví dějepisec Bohuslav Balbín — jsou v českých lesích tak hojné, že Čechy jimi sousední i vzdálené země daleko předstihují. Vím v posledních letech o dvaceti nově založených a den co den vznikají nové. Slovem není v Čechách kraje, vltavský vyjímaje, kde by nebylo skláren.« Z prvu pokrývány hladké pláště nádob vebrušovanými ozdobami, výjevy figurálními, neb ornamentem květovým, v jehož motivech zvláště oblíbeny bývaly karafiáty a tulipány, stylisované způsobem v XVII. stol. i v jiných oborech uměleckých obvyklým. Figurální ozdobu XVII. stol. z 2. polovice nejzdařileji zastupoval pohár z Golčova Jeníkova s obrazem Orfea, ornament květinový této doby a z počátku století XVIII. nesla sklenice turnovská s nápisem: Waclaw K. 1711.

Průběhem času technika broušení sáhla i na tvar nádoby, vyhránila kalich poháru a rozložila plášť jeho v jednotlivá pole, rozčlenila podstavec a většími neb drobnějšími facetami přiozdobila ořech a různé kroužky. Ořechům


Sklenice a džbánky kácovské.

Reprodukováno z »Památek práce výtvarné« na N. V. Č.

podstavců a vík dostalo se pak často ozdoby z rubínové skelné hmoty, zatavené v jádro. Toho druhu byl ku př. pokál se znakem opata plasského, pak četné práce, které nesouce monogram Karla VI., dvojhlavého orla, neb českého lva, pocházejí z prvních čtyř desítiletí století XVIII.

Jiná skupina má podstavce z kuliček a hrušek složené a spod kalichů kulovatých bývá pak ozdoben nasazenými žebry a rampouchy, jako ku př. u poháru musea archaeologického spolku »Vocel« v Kutné Hoře, jenž označen jest postavou Panny Marie a opisem »Sigillum Conventus Mon. de Sedlecz« a mohl by platiti za výrobek nějaké sousední hutě kraje čáslavského. Zajisté nevycházely z různých hutí výrobky na veskrz stejné, neboť mezi zachovanými pracemi shledáváme hojně rozdílů ve kvalitě hmoty i umělecké výzdoby.

Zvláštní druh českého skla, jenž v první polovině XVIII. věku zajisté velké oblibě se těšil, jsou sklenice dvojstěnné, které mezi těsně semknutými stěnami chovají různá vyobrazení, jimž z pravidla za podklad slouží stříbrná, zevně pozlátková folie; obrazy jsou pak buď verýsovány do podkladu, buď použitím barev nabývají zvláštní třpytivé barvitosti. Výjevy lovecké, zobrazení stavů a různého zaměstnání, znaky a symboly, obrazy svatých, jmenovitě českých patronů jsou nejčastější předměty, s nimiž se setkáváme, a k nim v prvních letech panování Marie Terezie druží se výjevy bitevní, v nichž důležitou úlohu hrávají postavy z různých dobrovolnických sborů, hajduci a panduři.

Války s Bedřichem pruským a kalamity z nich vzniklé zhoubně sáhly na kořen českého sklářství. Mnohé sklárny zanikly, jiné jen živořily, tovaryši sklářští houfně opouštěli Čechy, buď že vyhnouti se chtěli službě vojenské,


Předchozí   Následující