Dalším krokem ku předu bylo pěstování českého zpěvu sborového, a to ne již v soukromí, nýbrž u veřejnosti, na podiu koncertním. Vrstevník Škroupův Alois Jelen (1801 —1857) založil r. 1840 k tomuto účelu Žofínskou akademii, a také mladší Antonín Apt (1815 —1887) do programů své současně vzniklé Jednoty sv. Cecilie přijímal sbory české. Léta čtyrycátá znamenají ostatně velký převrat v uměleckých poměrech pražských: konservatismus dosavadaní ustoupil čilému, prudkému ruchu pokrokářskému, v jehož čele stála původně řada nadaných diletantů, z nichž později nejeden cele věnoval se umění, jako Jan Bedřich Kittl (1809 — 1868), jenž stal se po Webrovi řiditelem konservatoře. Arci prozatím český živel národní nebyl ještě povznesen na výši uměleckých pokroků doby: oboje rozcházelo se bez bližšího vzájemného pronikání se, i když se stejnou láskou pěstováno bylo touže osobností. Povznésti umění české na úroveň světovou a do umění světového zase uvésti živly české, to vyžadovalo mohutnější vzepnutí životní síly naší, především vydatnější vzpružení národní sebedůvěry a odvahy, než tehdy bylo možné. Hnutí r. 1848 —1849 bylo episodou příliš krátkou — teprve začátkem let šedesátých změnily se veřejné poměry tou měrou, že i hudebním snahám našim, pokud vedení jejich octnulo se v povolaných rukou, kynouti mohl žádaný úspěch.

Skříň Bendlova. Skříň Fibichova. Skříň Dvořákova.

Pohled do východní části oddělení hudebního.

Dle fotografie dra. Němečka, člena K. F. A.

Vystavený material, jenž sloužil k illustraci ostatního rozvoje naší hudby — v době průpravy za let padesátých a šedesátých i následujícího pak rozkvětu od vystoupení Smetanova — zde nelze předvésti ani v přehledu. Bylť bohatý, a čím blíže přítomnosti, tím také úplnější co do podobizen i skladeb vyložených. Jen několik hlavních rysů a nejzajímavějších podrobností budiž zde uvedeno.

Rozhraní mezi zmíněnou průpravou a plným rozkvětem na začátku let šedesátých označeno je čilým ruchem na poli zpěvu sborového, především mužského. Vůdcem a vzorem stal se pražský »Hlahol« (1861) hned z počátku při hromadném zakládání spolků, jež dnes, počtem svým do set sahajíce, středisko své našly v »Jednotě zpěváckých spolků českoslovanských«. Toto pěvecké oddělení kromě mnohých i širším kruhům zajímavých a cenných osobních relikvií, autografů, podobizen, jimiž se nejeden spolek pochlubiti mohl — zde stůjž jediné jméno, jež má i svůj historický význam pro hudbu naši: Pavel Křížkovský — poutalo zejména některými statistickými průkazy zevnějšího vzrůstu i vnitřní činnosti jednot. A jestliže na př. z čísel pražským »Hlaholem« sdělených bylo patrno, že lví podíl na jeho repertoiru sborovém měl ten, jenž i jako dirigent byl zakladatelem skvělé pověsti tohoto spolku, Karel Bendi totiž, až do roku 1890 66 sbory v repertoiru tom zastoupený (po něm následují Zvonař s 29, Dvořák s 23, Procházka s 22 čísly atd.), pak zajisté zvláštní skříň Bendlova, ukázky jeho skladatelské činnosti i hojného uznání jejího obsahující, nejvhodněji umístěna byla právě zde, v bezprostředním sousedství výstavy pěvecké. A zde také budiž vzpomenuto