Mezi ženskými pracemi ručními byly ostré dva odstíny — práce staré a práce moderné. Staré práce, nehledě k výzdobě, celého oddělení »Č. Ž.«, plnily patero velikých vitrin, na nichž byla rozestavena pěkná keramika. Zastoupeno tam bylo hlavně království České, a to kraje východní a jižní, pak osobité Domažlicko; zbytečno by bylo líčiti zde rozdíly a svéráznost památek a prací těchto, poněvadž na jiných místech o věci důkladně promluveno. Co se dotýče prací moderných, připomenouti jest, že vedle nákladných a cenných prací dohotovených, náležejících do různých oborův a druhův, vystaveny byly také četné práce rozdělané, a to každá v několika stadiích tak, že bylo možno dobře sledovati a přehlédnouti celý vývoj a postup práce; při tom hledělo se najmě k některým zvláštnostem krajovým (na př. ku paličkování, ku pletení záslon a krajek).

Oddělení duševní práce ženské bylo prostornější a vydávalo přesvědčivé svědectví o tom, že národu našemu k ženám, proslaveným již v minulých stoletích, přistoupila dlouhá řada vynikajících družek i ve století vynálezů; národ český tudíž i v tomto směru důstojně řaditi se může k jiným národům kulturním, u nichžto žena zaujímá důležité a také po právu uznávané místo.

Po pravé straně podél celého oddělení rozložena byla na stolech díla českoslovanských spisovatelek a básnířek, věnovaná pro výstavu ochotně pražskými a venkovskými nakladateli. S upřímným potěšením spočinul zrak příchozích na tom množství spisů, pečlivě srovnaných a spořádaných. Leckterý navštěvovatel — zejména dáma — netušil ani, že české ženy napsaly již tolik knih, z nichž některá pro vnitřní svou hodnotu přeložena jest i do cizích jazykův! A s druhé strany ve dvou skříních vyloženy byly rukopisy čelných žen, kolem čestných darů, jichž se dostalo našim šlechtičnám péra, a jež nejlepším a nejvýmluvnějším toho jsou dokladem, že práce, vykonaná s nadšením a za šlechetným, ryzím účelem, byla také uznána. V mysli ponenáhlu vynořují se jména: Marie Antonie, Amalie Čadová, Marie Čacká, Marie Červinková-Riegrová, Irma Geisslová, L. Grossmannová-Brodská, Klemeňa Hanušová, Barbora Hoblová, Růžena Jesenská, Eliška Krásnohorská, Božena Kunětická-Viková, Věnceslava Lužická, Berta Maternová, Tereza Mellanová, Antonie Melišová-Körschnerová, Albina Mráčková-Dvořákova, Berta Mühlsteinová, Božena Němcová, Tereza Nováková, Eliška Pešková, Vlasta Pittnerová, Žofie Podlipská, Leopolda Pölzelbauerová, Gabriela Preisová, Miloslava Procházková, Dobromila Rettigová, Vlastimila Růžičková, Anna Řeháková, Anna Sázavská, Vilma Sokolová, Františka Stránecká, Božena Studničková, Karolina Světlá, Růžena Svobodová, Elena Šoltésová. Anežka Schulzová, Felix Téver (Anna Lauermannová), Renata Tyršová, Tereza Vansová, Honorata z Wišniowských-Zapová.

Nad knihami visely práce našich malířek; byly to olejové obrazy a pastely s motivy různými a různých směrů — pleinairové krajiny, holandské portréty a vedle jiných mnichovská škola moderních secessionistův. Zastoupeny tam byly: Zdeňka Braunerová, Helena Emingerová, Josefa Mařáková, Shermanová, Kat. Skrejšovská, Marie Zahradnická a j.

Na stěnách seskupeny byly fotografie našich komponistek a hudebnic, dále divadelních umělkyň a posléze lidu-milek. Kdož by si hned nevzpomněl, hledě jen ku poslední době, na Marii Riegrovou-Palackou, Marii Červinkovou-Riegrovou, Annu Náprstkovou, Jindřišku Vlčkovou, Annu Nataliovou, Josefu Náprstkovou a j. v. ? V oboru lidumilství, na jehožto širém, svěžím, zelenajícím se záhoně množí se co den potěšitelným způsobem krásné květy, vydychující ■**

léčivou a libou vůni, může národ český skutečně býti spokojen se svými ženami, jež — tu jednotlivě, tu v četných (ke stu) spolcích — vykonaly již slušný kus práce, hodný všeho uznání. Ku konání skutků živé lásky ku potřebnému bližnímu jestiť žena jako stvořena; uzpůsobuje, ba opravňuje ji k apoštolskému povolání samaritánky — po stránce praktické, kde v nejednom směru i vyniká nad muže — všechen její dosavadní výchov a život, její povaha i celá její bytost! České ženy, zaměstnané s podivuhodnou obětovností v bohatýrských službách humanity, přihlížejí k nejrůznějším potřebám i požadavkům národa, doby a stavu. Svědčí o tom nejlépe přečetné korporace po vlastech českoslovanských, počínajíc od »Spolku sv. Ludmily«, (založen v Praze r. 1851) a »Klubu českoamerických dam v Praze«(založen r. 1865) až po mnohoslibnou »Družinu bl. Anežky České« (založena v Praze r. 1890), jež vydává filanthropický měsíčník »Rozhledy po lidumilství«, a »Záštitu«, tuto poslední výhřevnou a jasnou jiskru organisačního ducha zesnulé M. Červinkové-Riegrové. Rozsáhlá i pestrá činnost dámských dobročinných spolků našich (vydávajíť ročně daleko přes 100.000 zl.!) znázorněna tu byla četnými a zdařilými i přehlednými diagramy statistickými.

Na podobných diagramech vyznačeny byly také mohutnost a rozvoj dámských spolkli zpěváckých, tělocvičných, kulturních a vzdělávacích i národních, jež jsou nad míru důležitým článkem v organisaci našeho národa v jeho žírných vlastech, přes jejichžto hvozdnaté lemy převalují se divoké vlny hltavé a nenasytné ciziny.

Řadu diagramův uzavírala podrobná mapa, na níž označena byla přehledným a přesným způsobem sídla různých odborův a spolkův dámských v zemích koruny České a na rázovitém Slovensku.

Dámský odbor »Č. Ž.« vydal v upomínku na N. V. Č. zvláštní »Almanach« (o 200 str.), do něhož podala příspěvky většina žijících spisovatelek

Símě Šubertových myšlének, které v N. V. Č. za nadšené i živé účasti a svépomoci celičkého národa vzrostlo skoro divotvorným způsobem v mohutný a utěšený strom, do jehož stínu spěchali s radostí zástupové ze všech končin našich vlastí, přináší již ve prospěch náš žádoucí a dobré ovoce. Takovým plodem jest i první sjezd českoslovanských žen, konaný v Praze ve dnech sv.-Janských 1897.