přineseny hovězí pečeně, krupica a vdolek. Po pečeni postaven před nevěstu véslužek, obrovský to koláč, veliký jak žernov, ozdobený fáborky, dracouny, třepením a j. Po hostině se tančily hanácké tance: holuběnka, švarcavěnka, věneček a rakušanka a dělo se »Honění kota«.

Mezi hanáckou svatbou uspořádali zástupcové čtyř kmenů moravských předsedovi výstavy hrab. Lažanskému upřímnou ovaci, podavše mu věnec se stuhami červenobílými.

Slavnosti ukončily se posledním velikým průvodem všech čtyř kmenů moravských po areně. Obecenstvo neustávalo volati a tleskati nemohouc takřka ani se rozloučiti s národopisnými slavnostmi moravskými, které zanechaly po sobě dojem nesmazatelný.

Zásluhu o skvělé a národopisně přesné provedení všech slavností moravských měli: na Horácku a zvláště za uspořádání královniček a hodů z Troubska paní Lucie Bakešová rodem Wanklova z Ořechoviček u Brna, jíž pomáhali starosta z Ořechoviček a tamní učitel Sojka; na Hané nadučitel F. L. Janoš a památník roboty Polášek, oba z Nové Vsi, za uspořádání roboty, Jos. Zdráhal z Bezměřova za hanáckou svatbu, nadučitel Osv. Vidrman v Nákle u Litovle, který sestavil a sepsal přástky, jakož i tři dcery a syn nadučitele Vidrmana, který bohužel za nedlouho na to zemřel; MUDr. Smyčka, obvodní lékař v Litovli, jenž přástky pro výstavu získal, a dr. Jos. Dorazil, advokát z Kroměříže, jenž velmi horlivě o provedení celé hanácké výpravy pečoval; na Valašsku za valašskou výpravu dr. Válek, s nímž pracovali stavitel Dušan S. Jurkovič, poslanec Búbela a stavitel Urbánek; na Moravském Slovácku F. Zeman, varhaník z Velké, za nacvičení všech zpěvů, tanců a obyčejů slovácké svatby. V čele celé národopisné výpravy moravské stál Lev Janáček, ředitel kůru v Brně, který kromě toho se postaral téměř o celou hudební a zpěvní část výpravy; to všechno vyžadovalo práci neobyčejnou. — Na provedení slavností moravských vydal výkonný výbor Národopisné výstavy bezmála 12.000 zl. r. m.

Po výjevech svatby pouze znázorňujících došlo posléze i na dvě slovácké svatby skutečné. Dne 20. srpna slavili na výstavě svatbu Ančka Míčkova s Jurkou Zemanem a dne 21. srpna Eva Srubjanova s Martinem Miškeříkem. Svatby provedeny úplně se všemi obyčeji moravského Slovácka. Svatební hosté sešli se ráno o 10. hod. v Čičmanech u Hudečků. Před jízdou do kostela měl první družba dr. J. Herben na zápraží delší řeč; nato se vsedlo na šest vozů, a jelo za zpěvu, výskotu a hudby do kostela sv. Gotharda v Bubenči. Svědky byli protektor výstavy Čeněk Gregor a předseda výstavy hrabě Lažanský. V kostele oddal snoubence farář A. Malec a pronesl k nim krásnou, duchem církevním a národním prodchnutou řeč. Zpátky jelo se opět za zvuků hudby, která byla na prvním voze, za zpěvu a všeobecné veselosti svatebčanů i obecenstva na svatbu se dívajícího. Na výstavišti před statkem hanáckým zatáhly báby cestu a nepustily svatbu, dokud se nevyplatila.

Hostina byla uspořádána pod širým nebem před gazdovstvím čičmanským. První družba s misou v ruce promluvil k svatebníkům, ale ve chvilce ležel na zemi i s misou, na štěstí prázdnou. Místo ní přinesl za chvíli veliký koláč, nad kterým Běta Světlíková měla dlouhé říkání, ku konci požádala za dary pro nevěstu a vsypala odevzdané peníze nevěstě do klína se slovy: »Nevěsto otevř klín, ať je do roka dcera nebo syn« Po hostině tančilo se za zvuků cikánské hudby a o 5. hodině odvedli tetky nevěstu k čepeni. S hlavy jí vzaly všechny dívčí ozdoby a nasadily jí čepec, kterým nevěsta se stala tetkou. Ještě pozdě do noci byla svatba slavena za hojného účastenství i ostatního obecenstva. —

Svatba Evy Srubjanovy s Martinem Miškeříkem slavila se nazítří podobným způsobem. Snoubenci jeli, poněvadž byli evangelíci, se svatebním průvodem do evangelického kostela v Praze v Dušní ulici, kdež byli oddáni farářem V. Molnárem, který měl k nim velmi vřelou řeč. Svědky byli opět protektor a předseda výstavy. Svatba jela z výstavy na šesti vozech přes náměstí staroměstské ke Křižovníkům, odtud k Národnímu divadlu, dále Ferdinandovou třídou a Příkopy do výstavy, kdež opět slavena dlouho do noci.

Jako z Moravy podobně zamýšlel výkonný výbor Národopisné výstavy českoslovanské zaříditi pro Národopisnou výstavu výpravu Slovákův uherských, která by rovněž prováděla zvyky a obyčeje lidu slovenského. Úmysl tento zmařen byl však příkrostí, s jakou vláda uherská postavila se proti výstavě. Pořádání podobné veliké výpravy bývalo by se vykládalo za nějakou velezrádu na státu uherském a bývalo by z Pešti hned potlačeno. Nezbylo tedy, leč spokojiti se aspoň malou náhradou, a tu opatřil způsobem výborným architekt Dušan S. Jurkovič. Vybrav se koncem září do Uher přivedl ze stolice Zvoleňské 6 mužů a 3 ženy z dědiny Dětvy, rovněž tolik mužů a žen z Trenčanské stolice, z dědiny Marikové, a 4 chlapce a 4 děvčata z obce Vydrné. Nevelký počet účastníků výpravy nahrazen byl zcela mimořádnou jich rázovitostí, jakou se zvláště vyznačovali Dětvanci, a přirozenou dovedností, s jakou si všichni vedli při zpěvech, tancích a provádění jednotlivých výjevů ze života slováckého lidu podtatranského.