KAČENA ZA TŘICET TISÍC

Dyž iďa přes dědinu uhlédnete teho čapatého ftáka z rozplésknutým zobákem, najisto by vás nenapadlo, že taký kúšček - ledvá na jedno pojezéní - može aj člověka připravit o chalupu. Tá pěsnička "A tá kačka, bláto mačká…" by sa mohla v temto případě trochu pozměnit "A tá kačka - groše mačká…" - lebo ich Jurovi Hrotkovi vymačkala toléj, že ešče dneskaj tluče hlavú o klecu, v keréj nebožka kačena za svého bídného života přebývala.

Tož, jak už to bývá, skoro v každéj chalupě krmili před hodama hus lebo kačenu.

No, a Jurovi Hrotkovi sa jednú do rána tento masný fták z klece "vypaříl". Dyž to zistíl, začal létat po dvoře jak mucha v cylindře. Vlezl pod krmík, za drva, do šopy, na mlatevňu - točíl nosem na všecky strany, rozběhl sa k jednému plotu, potem k druhému - a co vidí?

Kačena natahuje krk přes šprlata v kleci u súsedů!

Dvérca vrzly, druhé bácly a Jura láp kačenu za krk! Ani půl slova neutrúsíl a hybaj s ňú dom. Búchl kačenú do klece, opucovál si ruky, sedl na kladu a zapálíl fajku. Čučál do zemi a mrkotál jak koza:

"To vím - kačenku - a překrmenú, no pravdááá! Inší by ti ani nešmakovala, piskořu škaredý! Banda zlodějská! Éj, mám to pěknú žúžel za súsedů!"

Co tak lamentovál, zaséj dvérca vrzly, druhé bácly a na dvůr vletěl súsed Matúš Luskačka z řečú:

"Ná, počúvaj, Juro - co je s tú kačenú?"

"No, a co by mělo byt? Je moja, ukradls ně ju!" - odsekl Jura.

Matúš načisto klidno vytahl kačenu z klece, strčil ju pod pažu a vlékl dom. Ale to tak na Juru! Vyskočíl jak čert ze škatulky a hnál sa po kačeně. Začali sa o ňu táhat, a dyž protestovala svojím: Gáá - gagagaga, zavrčál Jura:

"Drž zobák, ty do teho nemáš co mlúvit!"

Chytíl ju za krk, Matúš za nohy a chvílku sa hráli "Kolo, kolo mlýnské" - lebo sa točili po dvoře jak kočky v díži. Jura řval na Matúša, Matúš na Juru a kačena na oba. Dyž už měla kačenka jazyk vyvalený jak štruplu a polovičku péří oškubaného, zapackovál Matúš o škopek a kačenu pustíl. Jura smýk ke špalku, chýt obušek, zatočíl s ním nad hlavú jak náčelník Apačů - a kačenka sa odebrala do kačeního rája… Hodíl ju k plotu, kde sa natahla jak po dobrém obědě, a klidno si zapálíl fajku.

Matúš si také zapálíl fajku a pravíl:

"Juro, ty sas ale zatrackaně opasíl! Jak ťa mohlo napadnút, že je to tvoja kačena? Kačena jak kačena! No, zapomeňme na to - zme ludé chybující. Dáš ně padesát korun a budem kvit!"

Jura mlaždíl jazyčiskem o podnebjá, jak dyž švába dřevákem na stěně zabije, a vybřéskl:

"Cóóó - a pár liskanců po téj hubě plechovéj bys nechtěl, ty zloděju? A už sa pakuj, lebo dostaneš taký virgajs, že ti ho žádná rajfajzénka nepromění, lunte švindléřský!"

Matúš věděl, že je Jura divočák, tož sa dlúho nebavíl a odešél.

Za nejaký čas dostál Hrotek upomínku od advokáta o zaplatění kačeny. Nedál nic! Dostál druhú, třetí - a zas nic! Tož žaloba.

Súd - odvolání, súd a furt dokola. Súdili sa skorem půl roku a dopadlo to tak, že Jurovi prodali rolí za třicet tisíc korun v exekuci.

Ale najvěčí neščestí bylo, že ho kupil Matúš Luskačka…

Dyž jel jedného dňa na kupené rolí orat, ostál u pola zarazený jak slúpek v plotě, lebo tam čekál Jura s flintú a přivítál Matúša:

"Kruci, enom sa opovaž na tú rolí stúpnút, tož ťa rozstřílám na lunty! A už sa pakuj, lebo ti stará bude vybírat broky ze zadku štrnást dní!"

Matúš, kerému strachy naskočila husí koža a zuby sa mu rozklepaly jak lúkotě ve vyschlém tragači, práskl do koní a jél do dědiny pro policajta.

Za chvílku byli zpátky a po úředním vyzvání policajta Šable sa stalo neco, co sa dovíme až u súdu…

Pán súcí přečtli protokól a z policajtového notesa záznam o činu tehoto znění:

Dňa tolikátého a tolikátého vyzvál mňa občan Matúš Luskačka, abych použíl svéj úřední moci a zakročíl proti občanovi Jurovi Hrotkovi, kerý préj ho ohrožovál na těle flintú. Že tady šlo o rušení držby a občan Matúš Luskačka měl strachy plné gatě, dostavíl sem sa na místo činu a žádál menovaného Juru Hrotka, aby pole opustíl. On ně řekl, abych ho polúbíl v řit! Dyž sa tak stalo - chtěl sem použit svéj úřední moci a zavést ho do obecní šatlavy. Menovaný Jura Hrotek na mňa - jako na úřední osobu - položíl ruku, uškubl ně z blúze kapcu aj z metálama, čépku ně vrazíl na uši a pendrek ně hodíl do turkyně s prohlášením, že takových veteránů jak su já, zežere při špatnéj chuti aj patnást.

Pán súcí zakrútili hlavu a pronésli:

"Hrotku, už teho mám akorát dosť! Lesti si myslíte, že takové pány, jak ste vy, nezkrotíme - tož ste sa zmýlíl podruhéj. Měsíc vězení nepodminečně s jedným postem!"

Jura brble pod nos:

"Ale z téj rolí sklúzat nebude - to mu dám písemně!"

Hlava tvrdá jak dub, ale dutá jak kladinét.

Nedaj bože, aby sa jednú Hrotek dověděl, že tú kačenu vyměníl jejich Francek za flašu sliovice…