NASCÍPANÝ CHLAP

JE ENOM NA ZLOBENÍ!

Bylo to jaksi zjara, dyž starý Trháč začali krepírovat. Vzdychali, fučali jak opálka ježků a dlábili břuch. Obracali sa na pelechu, kňučali, jak dyby ležali na strnisku, a bolestno stonali. Že préj majú veliké pchaní v křížoch a hučání ve střevoch. A navíc měli ešče trápení ze stárú, lebo ím nadávála a dělala "štandrle" od rána do večera.

Dyž v nich každú chvílu zahučalo jak v kozi, pravili:

"Počúvaj, Anéžko, tak sa ně zdá, že sa ně búřijú hlísty, či co! Uvař ně něčeho, lebo zahynu! Snáď je to poslední moja hodinka…"

Anéžka od šporhélta na půl huby odsekla:

"Ná, ba - tak náčeňovú hadrú po ušách! Enom palunduješ po putykách, furt ťa kdesi čert bere a včíl skuhýňáš. Dybys lapěl doma, tož ťa nebude nic pchat!"

"Anéžko, prosím ťa, tož sa na mňa už nehněvaj" - naříkali strýc - "a uvař ně trochu čaju a daj tam krapku sliovice."

Tetka zlostno zavrčali:

"Nóo, to víš - celá na bok a na křivo! Ja, to by sa ti tak lúbilo! Enomže ty bys chtěl hrnec sliovice a do ní krapku čaju! No pravdááá - už ti ho nesu, máš ho vidět! Co sis nadrobíl, to si aj zjes. Dyž sem ti uvařila zeměžluči, to ti pod frňák nešlo - ty bys tak slopál enom gořalu. Ani hlt nedostaneš - já ťa naučím!"

Ale strýc lamentovali dáléj:

"Nále, Anéžko, tož měj se mnú uznání - dyť mám to boléní čím dál věčí - snáď by bylo dobře, abys ně zavolala dochtora!"

Trháčka poskočili, jak dyž ich pichne, a břéskli:

"Cóóó, dochtora? Ná, co si hlúpý? Myslíš, že ty peníze kradu alebo co? Ani mňa nenapadne! Dyž máš umřít - tož umřeš aj bez dochtora! A daj ně pokoj a furt nekňuč. Šak dyby v hospodě zahráli, tož bys vyletěl z pelecha jak netopýr!"

Strýc z rukama složenýma na břuchu krúžili očima po stropě a žalovali:

"Boženku, mám já to trápení. Co to pámbu na mňa poslál? Zlú nemoc a ešče horší ženu. Dyž jí nežere koza, tož hnedkaj letí pro pastýřa a mňa chce nechat zdechnút enom tak - bez pomoci! Božebožebože…"

Tetka odsekli:

"Nevolaj pámbíčka, pohane! Celú dobu ho neznáš a až ti okřejú hnidy, tož zaséj o něm nebudeš nic vědět. A totkaj pij tu hořčinu, tá ťa najlepší vykulíruje!"

No a strýcovi nic inšího nezbývalo, než pit a trpět jak Job…

Až jedného dňa došla "spása".

Kořenářka Peléščena, známý "dochtor", sa došúrali k Trháčom, nahlédli přes pelesť na strýca a hnedkaj spustili:

"Nále, Juro, ty špatně vypadáš! Si jak paučina, enom do truhly ťa položit a oči zatlačit. Přes uši ti vidět jak přes firhaňky a suchý si, že by sas už mohl vyspat aj ve flétně… Nevím, nevím, lesti sa z teho vylížeš! Nó, co sa dá dělat, jednú na svět, podruhéj z něho - roky sú tu, jednu to byt mosí. Šak nascípaný chlap je enom na zlobení…"

Trháč zhltli hořkú slinu a přáli si, aby v tu chvílu hrom Peléščenu spálíl na oškvarek za to "vinšování dobrého zdraví".

Trháčka ze zepjatýma rukama enom pokyvovali hlavú a strýc čekali, kdy ty dvě čarodenice nad něma rožnú hromičku.

Dyž sa Peléščena dověděli, že strýc pijú zeměžluč, pravili:

"Počúvaj, děvčico, to je naňho slabé, mosíš mu uvařit kúzelnú medecínu - recept ti hnedkaj prozradím. Vezni si papír a tužku. Máš? Tož piš, lebo sa nic nesmí zapomnět! Dočkaj, až bude měsíček v úplňku a běž o půlnoci na kerchov uškubnút pcháčí. A včílkaj si napiš, co všecko sa do téj medecíny mosí dat. Ve svěcenéj vodě z Antonínka uvař kúšček mydla, zmýšaj s kozíma bobkama a jeleníma chupama, do teho přidaj maryjánkových plev, kúšček puškvorca a pápeří z pumpeléřky. Na vůňu halúzku rozmarýny. Pcháčí zamotaj do kožky z bílého králíka, převaž konopím máčaným v kozím mléku a daj Jurovi pod hlavu. Za tři dni bude jak fík!"

Peléščena popřáli dobréj pohody, do noše strčili špek z vajcama za recept a "spánembohem" odešli.

A tož tak sa aj stalo. Trháčka podle rady staréj Peléščeny lék uvařili. Strýc zedli ale tři užičky teho lektvaru a po velikém hučání ve střevech na nich došél strašný "řídký případ z hustým běháním". Ten den přeběhli dvůr najméň dvacetkrát a poslední kola ich tetka moseli podpírat, lebo sa už na nohách nemohli udržat. Večér měli bruch zvěsený jak zmoklý šorec, protože z nich vyšlo, co jakživ nezedli. Zelený byli jak špenát, oči kalné a spodní pysk sa ím drkotal jak drozdovi ocas. Byli tak zničený, že by za ně handrlák nedál ani puklý hrnec.

Dyž už byli lehúčký jak andělíček a trochu sa znotýrovali, vypoščali si najprv Anéžku, keréj "vypucovali žalúdek" lepší než ím medecína starej Peléščeny a spustili:

"Zbavit sas ně chtěla a otrávit ňa jak potkána - nehaňbo jedna! A to si moja žena - cóóó? Éj, šak ste sa stejnak s tú potforú čarodějníckú na mna domlúvily! Zadarmo ten špek z vajcama do hrtáňa nedostala, rapucha škaredá."

Tetka bečali, lomili rukama nad hlavu a bědovali, čeho sa to enom za opatrování na mužovi dočkali, kerému před pánembohem slúbili věrnosť a lásku až do hrobu tmavého…

Trháč už nic nečuli. Vyjeli z chalupy, hybaj za Peléščenú a pověděli ím to tak, že by od nich pes kúrku nevzal. Ešče přes dědinu vyřváňali o čarodenicách a prohlásili, že dokáď z téj mrchy nebude mět Lucifer míšek na tabák, tož dotáď nebude v dědině pokoj. A že pujdú žalovat!

Aby to bylo veselejší, tož žalovali aj tetka Peléščena.

Ale to najveselejší teprú došlo až v súdní síni, dyž sa Peléščena začali hájit, že o nějakém jezéní téj medecíny nebylo řeči - žepréj sa s tým měl enom mazat…

Strýc Trháč vypleščili oči na Peléščenu a potem na svoju ženu. Čekali, aj dyž nikdá před tým, že ich v tento moment mosí trefit šlak. Nestalo sa tak, enom sa ím po čemsi brklo. Mohli těžko odhadnut, lesti to bylo po mydle, po maryjánkových plevách, po puškvorci, alebo ešče po nečem horším…

Strýc zaťali pěstě, až ím ve všeckých kotíkoch zapraščalo, ale to už promlúvili pán súcí:

"Tož co, strýcu, chcete sa smířit? Jak sám čujete, došlo tady k nedorozumění. Je pravda, byla to silná medecína, ale jak na vás vidíme, tož pomohla - a to je to hlavní!"

Strýc sa chvilku krútili, ale dyž viděli, že to ináč nepujde, tož kývli.

"A vy, tetičko," - obrátili sa pán súcí k Peléščeně, "si vaše léky nechte! Mohlo by se vám jednú stat, že byste z teho tak lehko nevyšli!"

Trháč odcházajú a nažlutlý flek na třaslavicách dává vědět, že ich ta medecína sakramensky protáhla…