TRAGÉDYJA "ŠKRK DO RŽl"

Už je temu hromadu roků, co v jednéj dědině měli divadelníckú partyju zvanú spolek "Opona". Tento tyátr byl dlúho pohromadě a vnášál do duší místního publika "vysokú kultůru", jak sa ím ale vdala "subreta" Kača Obdržálková, tož sa rozpadli.

Hrávali skoro každých štrnást dní při vyprodanéj hospodě a měli taký "lepertoár" - jak říkál režižér Cyril Hřebík, že sa mu nemohla rovnat ani talijánská opera.

Dávali samé dobré kuse, keré tahly, tajak Krév na vidlách, Drcla loktěm o kredenc, Vražda mladéj dívky v jatelině, Králík zežrál viks, Obrátíl sa až v hrobě a dedektívka Tajemný výbuch pod peřinú byly hry, kerých byl autórem místní kostelník Matěj Zhašák. V operetě Pásla voly u stodoly měl s ohromným úspěchem sólo na buben kovář Obrúčka. Ludé řvali - o vstupné - ešče měsíc po tem.

Jednú po dlúhém bubnování, jak dyby Zulukafři vyhlašovali válku, policajt Šabla důležito oznamovál:

"Na vědomosť sa dává - aby občanstvo v hojném počtu naščívilo představéní, keré sa pořádá na oslavu zlatéj svajby našeho milovaného pana starosty. Hraje sa tragédyja "Škrk do rži" a co sa vybere, bude na zakúpení obecního kozla, protože po tem starém už nic néni. Doňděte všecí, abyste uctili zásluhy a památku našeho milovaného pana starosty - bum - bum!"

("Nehleďte ně do huby, oslé!" - to patřilo děckám, keré kolem policajta poskakovaly.)

A koktavý Matúš Pleskačka dodál:

"A - a - a - za-zakazuje sa do potoka dě-dělat svinstvo, sta-starosta sa budu kúpat. No a - a - zá-zásluhy o obec majú - to-to-to je vidět na jejich bruchu, na-na-narústl ím po-pořádný mozol!"

Býl to najisto hlas lidu, o kerém by sa mohlo uvažovat, ale protože sa slúbilo jídlo, pití a tancovačka, tož "hojný počet" občanstva býl při divadle taký, že každý fučál jak hus v třetím týdni krmení.

"Harvaník" Francek Píščala zahájíl představení proslovem. v kerém pana starostu vynésl až do nebe. Mlél furt dokola o jeho zásluhách - o kerých v dědině nikdo nic nevěděl - a nakonec mu popřál "lehké odpočinutí a ať je mu zem lehká" - to sa mu ale, chudákovi, připlétlo do řeči, lebo den před tým mluvil na pohřebě…

Pán starosta v naškrobenéj košuli a v novém lajbli sa uklónili, poděkovali a divadlo začalo.

Sotvá sa zvihla opona, spadl padací most, kerý měl podle réžije spadnút až na konci třetího jednání. Hnedkaj nato sa strhla strašná bitka - ale za kulisama - mezi režižérem Hřebíkem a stolářem Hoblíkem, kerý podepřel most zhnilú deskú.

Držali sa pod krkama a jeden druhého nechtěl pustit, ale po strašnéj raně, kerá zatřásla celú chalupú, od sebe hépli, jak dyby ich zmija uščípila.

Režižér enom zúfalo zařvál:

"Kdo to vystřelíl?"

Odpovědi sa mu nedostalo, lebo nikdo nevěděl, že hospockému Pipovi vybúchly pilinové kamna…

V půlce prvního jednání ostalo podyjum pražné. Vtem tam vletěla princezna Esmeralda a zapiskotala:

"Princu Izidóre, ty si tady?"

Izidór to nějak poplétl, lebo odešél spíš a tož sa ozvalo za kulisama:

"Ne-ééé, už sem odešél!"

Aby neměla princezna na jevišču dlúhú chvílu, tož ju šel princ přivítat. Měl na sobě brnění, keré na něm hrkalo, jak dyž dva kostlivci zápasijú na plechovéj střeše. Esmeralda mu z bečem padla do náručí a Izidór jí zašuškál do ucha:

"Kruci, Kačo, nebeč doopravdy, lebo ně brnění zrezaví a budem to moset zaplatit!"

Roztúžení sa obtúlali pod dubem a do jejich lásky měl "ťukat" slavík, kerého dělál pastýřůj Janek. Nedočkavo žmúlál v hubě plechového "slavíka" a čekál na znamení režižéra. Už zahlédl mávnutí rukú, ale pískl enom jednú, lebo stačilo, aby sa jeden ze zbrojnošů za kulisama otočíl a búchl Janka halapartnú po chrbtě.

Plechový slavík už z Janka krkem nevyšél…

Zúfalý režižér enom zavrčál:

"Mordyje, tož mosíš včíl dělat aspoň kukačku!"

Janek teda začál kukat, ale chyba byla, "ze si šlapal na jazyk - seplál, tož sa každú chvílku ozvalo: kuku-c, kuku-c!

Dyž byli v najlepším, tož Izidórovi sklaplo hledí a přivřelo princezně nos. Jak zařvala - to si možete myslet!

V druhém jednání umřel král. Dali "mrtvolu" do kysně, v keréj oponář zapomněl kléšče aj s kladivem a z jednéj desky trčál hřebík, kerý furt lézl královi - do, tento, no… A umřél by málem doopravdy, lebo býl štvrť hodiny prohnutý jak itrnica, kňučál jak Alík a nemohl sa dočkat konca.

Zbrojnoši měli krála odnést, tož dvá a dvá chytili máry - a stáli proti sobě! Vypleščili na sebe oči, honem sa všecí obrátili, znova chytili máry a dali sa na pochod. No a protože šli každý na inší stranu, tož máry řízly aj s králem na zem. A tým pádem sa mu "tam" hřebík zarazíl… Vyletěl z kysně jak vystřelený, sakrovál jak hotař a řval, že mu s takým teátrem možú vlézt na hrb.

Scéna s královnú-vdovú odpadla, lebo na poslední chvílku doletěl malý Francek Peléškůj a oznámíl režižérovi, že jejich mamička královnu hrát nemožú, lebo sa ím prčí koza.

Úklady purkrabího zapříčinily kruté rozhodnutí královny-matky: Izidór Esmeraldu nikdá za ženu nedostane!

Poslední výstup teda zakončil tým, že sa měl princ Izidór z neščasnéj lásky zastřelit. Cvakal furt u ucha bambitkú a rana né a né vyjít. (Préj mu kdosi naplúl na kapslu.) Dyž už cvakl po desátéj a z vyvalených očí publika viděl, že sa nemožú dočkat, aby už byl mrtvý, zastrčíl pistulu za řemeň a zakňučál:

"Já sa rači zapichnu!"

Dobrá vůla tady byla, ale už menší vůlu měla šabla, keréj sa nechtělo z pochvy. Izidór s ňú škubál, až mu žile na čele nabíhaly, mlátíl do kulis a sekál kolem sebe jak Turek pod Hostýnem, ale všecko marné - šabla tam trčala jak zabetónovaná. Až dyž ju stískl mezi kolenama a ludé v sáli zařvali: Héj-rup!, tož šablu, zerzavú jak liška, z pochvy vyškubl. Při tem sa praščíl rukojeťú do brady, až mu v sanici ruplo.

A včílkaj honem hledal místo, kde by sa pichl, aby sa nepichl. Našél ho - strčíl si šablu pod pažu a řízl sebú o zem jak poleno.

Režižér chtěl tragický moment zachránit a aby "vystřelíl" místo bambitky, tož buchl laťú o kulisu. Ale uščípla sa třísa a praščila pana falářa, kerý seděli v první řadě, po brýlách, hnedkaj ím skélka spadly za vestu. Lampa nad jeviščem sa uškubla a dorazila Izidóra, kerého potem moseli do konca divadla polévat vodú, aby sa mohl ít uklónit.

Princezna Esmeralda bolesťú nad zasebevražděným miláčkem měla skočit s cimbuří. Ve zkúškách byly za jeviščem tři duchny, na keré dycky spadla, ale při představení ich tam zapomněli dat. Ze zúfalým řevem Nemožu bez tebe žit! spadla za kulise jak jelito. Vtem sa ale ozvala rana jak z kanóna a hrozný kvikot, lebo princezna skočila starému Trháčovi do bubna, na kerý dělali hromobití…

Panímáma starostová měli celý fjertúšek promáčaný, jak bečali nad neščasnú lásku, a starosta měli nos utáhaný a červený, jak posmrkovali.

Režižér Cyril Hřebík chtěl po pádu princezny situáciju nějak omlúvit, tož vletěl na jevišče, že to publiku vysvětlí, ale spadl do nápovědy na slečnu učitelku, praščíl čelem na zvonek - a oponář zatahl…

Ludé byli spokójení a dyby pořadatelé napsali na plagát "komédyja", tož to měli na sto procent.

Nakonec sa herci mezi sebú za kulisama pobili a měl z teho byt ešče súd, ale skončilo to dobře, lebo pán starosta to rozdováďaným "kumštýřom" rozmluvili…