CO UDĚLALI CVRČCI Je před žňama. Slunečko sa ščúří na ten boží svět, zem je rozhicovaná jak šporhélt a nebe modručké jak chrpa - nikde ani mráčka. Strýc Kordula vyšli ze síně na dvůr, poždúrli širák z hlavy, utírajú zapotěné čelo a dívajú sa přivřenýma očima kolem sebe. Puňťa leží pod žebřem a je tak líný, že ani nechňapne po muchách, keré sa mu hónijú kolem čumáku. Děcka sa čmáchajú z husima v potoku a předháňajú sa ve ščebetání. Starostůj Janek v zátočině pod mostem plaví koně. Strýc, opřítý o plot, si zapálili fajku a vybafli s dýmem na tetku : "Terezo, počúvaj - idu sa podivat do pola, jak tvrdne zrno!" - a vydali sa do "Mokrých dílů". Doňďa do pola, rozhlédli sa znaleckým okem dobrého hospodářa, jak kemu vyrústlo. U svojého sa zastavili a zbožně prohlédli svoju roční prácu, s kerú byli opravdu spokójený. Žitečko sa vlnilo a nakláňalo strýcovi do ruky. Ulúpli jedno zrnko a zvědavo sa do něho zakúsli - při dobrém počasí možú za tři dni séct. Sedli si na brázdu a počúvali skřivánka, kerý cvrlikál až kdesi v nebi, myška nahlédala z ďúrky, kdo to ruší její království a křepelka počítala "vázané konto". Kordula sa opřeli o mezník a podřimovali - bylo ím jak kocúrovi na peci… Vtem ich probralo známé vrzání - tydli vrrrz - tydli vrrrz - tydli vrrrz… Cvrček si ladíl husličky zrovna strýcovi pod nosem. A protože při téj muzice nebylo na spánek ani pomyšlení, napadlo ich, že by mohli provést nejakú čertovinu. Včíl už měli enom jediné přání: dopadnút cvrčka živého! Ani sa nepohli, aj dýchat přestali - enom jedným okem mžúrali, kde je ten šumař. Za chvílku ho zahlédli, jak sa převalíl přes malý kamének. Zakrúžili jak ostříž, lap ho za zadeček a fúk s ním do škatulky od sirek. Kúšček dál začál vrzat druhý kolega - a třetí. No a za chvílku měli strýc šumařskú bandu pohromadě. To už měli v hlavě čertovský plán zesumírovaný - hodijú ich nekemu oknem do chalupy… Bafaja jak fabrika, s šibalským úšklebkem v kútku, brali sa k večeru dom a přemýšlali, keho enom tema huslistama nadělijú. Najednú sa ťukli do čela a už to měli: starý mládenec Ignác Pulec - to byla adresa! Moc dobře znali teho ubrblaného škarohleďu, kerý už před třiceti rokama prohrál veselú letoru v kartách. Luďom sa vyhybál, z nikým sa neznésl a u súdu už měl aj domovské právo - lebo tam býl věčně. Šak prosúdíl pěkných pár měřic… Strýc docházaja k prvním chalupám už pozorno merčili, lesti ich nekdo nevidí. A měli ščestí: nablízku, krom nekolika děcek, nebylo nikde živéj duše. Rozhlédli sa ešče jednú a šup trio do okna - a jak by sa nechumelilo, brali se dóm a spokojeno pobručovali: "No, enom dočkaj, ty kúdelo, šak ty ti zahrajú, že na to tak honem nezapomeneš!" A měli pravdu. Ignác doňďa z hospody, zedl hrnec kyšky, kočku vyhodil do síně a šél spat. Ledvá zhasl lampu a začál odfukovat, ozvalo sa do ticha izby - tydli vrrrz - tydli vrrrz - tydli vrrrz… Ignác sa vyšpónovál jak struna, zarazíl dech a ucho veliké jak za zlatku presvuřtu nastavíl k muzikantovi. A zaséj - tydli vrrrz - tydli vrrrz - tydli vrrrz… Vyskočíl z lúžka, rožál lampu, počúvá - nic! Ticho jak v hrobě. Tož vlézl zpátky do hnízda a zhasl. Dyž už naňho šly dřímoty, ozvalo sa ešče silnější - tydli vrrrz - tydli vrrrz - tydli vrrrz… Odplúl, zaklél jak pohan, slézl, zapálíl svíčku a vlézl pod lůžko. Krom paučin a hromádek od kočky neviděl nic - a ticho jak v márnici. Tak slezl s postele do rána ešče patnáskrát… Súsedé vyprávjali, že snáď tu noc Ignác nekeho vraždíl, lebo řvál jak pominutý a mlátíl všeckým o zem, enom třísky létaly. Ale cvrčky nenašél… Druhú noc sa to opakovalo, enom s tým rozdílem, že obrátíl pelech na ruby, odždúrl armaru od stěny a zdělál všecky obrázky aj z hodinama. Vytrhál futra kolem dveří a vypálil svíčkú všecky fuky za trámama na stropě. A cvrčci mu do teho vyhrávali… Ráno, dyž ho ludé uviděli, tož nebýl k poznání. Oči kalné jak zteklý pes a zelený jak žabinec. A moselo ho to aj trochu "nadrcnút", lebo mlúvíl sám k sobě a fantazírovál. Od rána lapěl v hospodě a řečnovál, že tú chajdu podpálí a bude po cvrčkoch. Třetí noc spál Ignác na húře, lebo býl tak zničený, že už sa na nohách nemohl udržat. Až za týdeň, když obrátíl celú izbu na ruby, podařilo sa mu cvrčky dopadnút… To už měl ze zdí aj maltu okřápanú. Starý Kordula, že sa ím ta lumpárna vydařila, byli každý den tak zpitý "radosťú", že ich mosela stará večer vyzúvat z holének, dyž sa dogúlali z hospody. A tak sa jednu, dyž byli zaséj nastrojený jak vánoční stromek" v hospodě přiznali, že ty cvrčky dali Ignácovi k svátku… A to byla předposlední kapitola z huslistama. Ignác sa to dověděl a to, co v něm bylo za týden naskládané - vybúchlo! Slovácká krev zabúřila, zavrzál zubama jak cvrček a strýc Kordula dostali doporučeně aj expres takú po hubě, že ím vyjela z pantů a na levé ucho nečuli ešče ani tři měsíce potem, dyž stáli před súdnú stolicú. Pán súcí měli s tema dvúma cvrčkařama velikú prácu, lebo Kordula sa nepřiznali. Že préj to řekli "v opíci". A tož to odnesl zaséj Ignác. Dostál za tú facku tři dni a sto korun na sirotky. Ignác na cvrčky nikdá v životě nezapomněl - ale strýc Kordula také né… |