TAKÚ PŘITRÚBLÚ KAČU

DOSTANEŠ AJ Z GRUNTEM!

U Peléšků měli svajbu. Ale jakú svajbu! Zabité prasa a jalúvka, slépek a husí jak much - tož si možete myslet! V chalupě vůně jak v apatíce, plné opálky koláčků a batéryja babúvek stála v komoře na policách a čekala na hrdinskú smrť zjezením.

Kmotřenka Žajdlíčka ze zamastěnú hubú roznášali svadebčanom slepičí polévku a dívaja sa na strýca Dúbka bylo vidět, že lokše sú pravé svajbové, dlúhé jak púťová pěsnička - lebo ich už měli dávno v krku a ešče ím visaly z huby na taléřek…

Jedni svadebčané pomlúvali ženicha, druzí haňali nevěstu - jedni chválili maso a víno, druzí koláčky a sliovicu a při tem připíjali na zdraví novomanželom a jejich budúcího potomstva…

Hlas lidu hodnotíl: nevěsta je za osnást a ženich bez dvúch za dvacet… Vědělo sa moc dobře, že dnešní svajba néni zrovna tak akorát - lebo préj sa žéníl majetek.

Všady bylo živo a šumno, enom nevěsta v kútě izby bečala a nahlédala do skrojka, esli tam nekdo místo zlatky nehodil bombík.

Ženich naťukly jak dyňa, z dudama zvěsenýma až po zem čučál do prázna jak koza po kozlatoch a šklebíl sa, jak dyby ho perútkú lechtál pod krkem a při tem mu kléščama ščípál ucho.

Na dvoře vyhrávala cimbálka - jedni mladí tancovali, druzí popěvovali. Francek Míškůj nahlédl oknem do svajbovéj izby, zavrtěl sa, až sa mu košířky zasukovaly, a zanotoval škádlivú:

Měla sem galána tlustého jak dyňa,

než sa k nám dočabrál, zežrala ho sviňa.

Súsede, súsede, zabite tu sviňu,

zežrala galána tlustého jak dyňu…

Výskot šohajú a děvčic sa dostál až pod kolnu, kde na otépkách seděli svajboví otci a domlúvali sa o věně…

"Tož, Martine" - povidajú Peléšek - "šak naša Kača je chutná roba, šetrná a pracovitá - no, je pravda, moc řečí nenadělá - šak co je po ženskéj, dyž enom mele pantem, k slovu sa za celý den nedostaneš a mosíš sa chodit vymlúvit do hospody - jak třeba ty!"

Starý Bočnica stáhli obočí a nazlobeno odsekli:

,,Mňa nech na pokoji! Tvoja stará nosí gatě od téj doby, co sas ožéníl, a mlúvit možeš doma, enom dyž je na púti - dyž ťa nečuje. Tá má hubu jak gulomét! A doví lesti ta tvoja céra néni po ní - šak nadarmo sa neříká, že kde majú v domě Kaču, tož nemosijú mět psa!"

Peléšek rychlo obrátili:

,,Nonono, co sa hnedkaj paprčíš. Šak nic ve zlém - to enom tak. Nóóó a jak už zme o tem spěšéj mlúvili: Jan sa dobře ožéní, o tem néni řeči, protože ke Kači tú jalúvku a půl "Sádků" dám - enom ať sa doma nebijú. A dyž budu vozit hnúj, šak sa možem spříhat - náruční Stračena táhá dobře a co sa týče mlatevně, tož ju možem užívat dohromady!"

"No ja" - otec Bočnica nato - "ale co bude s tema měřicama?"

"S kerýma?" - optali sa udiveno Peléšek.

"Ná, co sa tak hlúpo ptáš? - Tož přeca tych šest měřic v "Příčných"!"

Strýc Peléšek škubli hlavú, že ich fajka bácla po uchu, naduli sa jak puchýř, odpluli, vybafli mračno dýmu, že hned starého Bočnicu nebylo vidět a šalamúnsky zařečnovali:

"O měřicách zme nic nemlúvili a žádné dávat nebudu!"

"Cóóó - ty cigáne cigánský, žes nic neříkál? A kdo mně před štrnásti dňama slubovál hory doly - cóóó?" - vyščekli Bočnica.

Ale Peléšek, jak by o nic nešlo, ždárali sa ve fajce, podřeli si baranicu a ízlivo pravili:

"Ja, to by sa ti tak lúbilo - měřičky - no pravdááá - a v "Příčných", chachááá! Ná, co sas utrhl z řetaza lebo co? To tak - máš ho vidět - vrazit ti do krku majetek, na kerém sem sa celý život dřél - ja takých by došlo!!! A tak tureckého medu bys nechtěl?"

Bočnica sa chytili za srdco, lebo mysleli, že ich po téj řeči raní mrtvica. Vyskočili a zařvali:

"Ja, ty lumpe, tož ty tááák? Včíl sa chceš vykrútit a udělat si ze mňa vola - dyž už je po svajbě? A s týmto čekáls, až dondem z kostela? Éj - múdrý si, ale mosél bys trefit na takého hňupa jak si ty a ne na mňa! Dyť tá tvoja Kača je takové tela, že ju neprodáš ani z milijónem, natož tak ze šesti měřicama - lebo z jalúvkú, ty farizeju! Ale to sas sakramensky přepočítál. A nevyvaluj na mňa ty očiska jak šprúdláky, lebo ti ich urazím! Ty si myslíš, že ně včíl pověsíš fukar na nos? Éj, já ti neco ukážu - cos v životě neviděl!"

A včíl si strýci pověděli to, co néni v žádném slovníku, ani v životě zvířactva na celém světě. Bočnica potem vletěli do izby, popadli ženicha za kordulu a vybřéskli:

"Jane, pocem! Nechaj to ubečané údolí lapět na zadku! Takú přitrúblú Kaču dostaneš aj z gruntem - a ne z jalúvkú!"

Ešče ve dveřách sa obrátili a do otevřených hub udivených svadebčanů zařvali:

"Teho bohdá nebude, aby si kdejaký hňup dělal ze starého Bočnice povětrňák!" - a tak bácli dveřama, že malý Jozéfek Peléškůj, kerý seděl na hrnéčku, sa tak lekl, že v tú ranu býl hrnéček plný a Jozéfek prázný…

Nad manželským slubem dvúch mladých ludí sa srazily dvě škaredé mračniska a nepřestalo hřmět ani před súdnú stolicú. Pán súcí sa snažili usmířit tyto dva divočáky - už kvúli mladým - ale nepodařilo sa.

A dyž po výpovědi svědků měli strýc Peléšek věno vyplatit, vypjali sa, že hnedkaj byli o metr delší, a zavrčali:

"Ani mňa nehne - neslevím ani o ďúrku a dám to výš - ať třeba pukne celý grunt!"

Potem sa obrátili k Bočnicovi a dodali:

"A ty, ty, bývalý otče - ňa ešče poznáš!"

Na tvrdú hlavu mosí byt aj tvrdší glocek. Tož na zhledanú u krajského…