ZABÍJAČKA

Mrazivé zimní ráno… Dědina ešče spí, všady tichúčko, enom semtam zablavúzňá psisko, či v kurníku skřékne slépka. Kdesi "Na výhoně" zakokrhál první budíček a hnedkaj za ním druhý, taký chraplavý, jak dyby měl pípec. Hlas tehoto živého budíka sa dostál až do izby k Pagáčom. Ozvalo sa zamrčání jak z medvědího dúpjata, zívnutí a lůžko zavrzalo.

Stařenka Pagáčka sa protahli a zabrblali: "Nále, co tu potforu už čert bere? Dyť sem šla teprú spát - a tma je ešče jak v měchu!"

Slézli z lúžka a bylo čut šmátrání po stole. Hledali sirky. Drc vlevo - taléřek! Drc vpravo - hrnec s kyškú - a už býl hore dnem… Tetka vybřéskli, jak dyby stúpli na ježka:

"Ná - tož hrome - kde sú ty sirky? Dyť sem ich nechala totkaj na kraji! To ich naisto ten starý ozembúch nekam zastrčíl!" - a bác hlavú do lampy, enom to v cylindře křaplo. A jak letěla zpátky, tož ešče jednú po čele, až sa ím v očách zaiskřilo.

"Panenko Marija, netresci ňa, ale snáď teho huncúta zamlaždím!" - břeščali stařenka a šmátrali dál po sirkách. Za chvílku ich našli a po třech zlomených sa ím podařilo posvítit na hodiny. Vykříkli, rožali lampu, rychlo na sebe hodili šorec, fjertoch, kacabaju - a fúk do holének! Dyž sa podvazovali vlňáčkem, začali budit famíliju:

"Počúvaj starý, honem stávaj! Už sú štyry hodiny a práce je habaděj! Mosím zatopit pod kotlem, lebo starý Tatar tady mosijú byt každú chvílu! Francku, Jurko, Terezko! Dúle z pece, obléct a hybaj všecko rychtovat!"

Tetka vyběhli z laterňú na dvůr a létali ze síně do komory a z komory do izby jak svatojánská muška. Malý Francek nahlédl na dvůr a z kvikotem doletěl zpátky:

,,Jóóój, stařečku, dybyste věděli, jaká je tam zima! Až sa ně ďúrky v nosi zlepily!"

"A šak je dobře, aspoň bude tuhnút sádlo!" - pochvalovali si, zapálili fajku a vyšli na dvůr.

Za chvílku pod kotlem praskál oheň, stařeček už vlékli troky ze šopy a pod navrátím uvázali na trám silný štranek. Francek z Jurků ořezávali špilky a Terézka krájala česnek. Vůňa z maryjánských plev a pepřu sa už tahla přes celú chalupu.

Práce aj hodin přibývalo a stařeček každú chvílku odskočili na hlt halúzkovéj, lebo ich jaksi "mlela zima". Ale ta ich mlela dycky, dyž na ňu dostali chuť…

Zrovna tlúklo pět hodin, dyž došli starý Tatar - ináč v civilu pastýř - kerý v zimě zabíjali prasacka, aby si přivydělali. Pagáč ich přivítali štamprlú sliovice, aby poránu "otrávili červa", a hnedkaj sa brali obá ke krmíku.

Rypák v korytě ležala "muška" a spokojeno odfukovala. Jak ale otevřeli dvérca, zachrochtala a překvapeno prohlédala náščevu. Znala enom tetku z nápojem, a tož jí to bylo divné, co tady chcú ti dva ťuhýci a co s ňú zamýšlajú. Neměla chuti nijak sa kamarádit, ani dyž ju Tatar poškrábali za ušima a hodnotili:

"Éj, neuroku, to je kúšček! Šak do dvúch metráků jí moc nechybí!" - a přetahli nůž na océlce…

Stařeček zvolali rodiné osazenstvo a rozdělili funkce: stařenka odběhli pro misu z vařajú na krév, Terézka chystala vřelú vodu, Jurka tlúkl živicu a malý Francek, kerý býl zmrzlý jak karas a nos mu trčál jak knoflík od harmoniky, žepréj bude držat prasati ocas! Rozhlédli sa po dvoře jak Bonapart u Slavkova, esli je všecko v rychtyku, zastrčili fajku za kordulu a zakomandýrovali:

"Tož vyhrnút rukávy a idem na to!"

Vlézli do krmíka, aby prasacko otočili hlavú ke dvércám, kde už čekali strýc Tatar s pantokem, kerým chtěli mušku hnedkaj poránu "pozdravit". Tož plán býl celkem načisto jednoduchý: prasa vystrčí golozňu z krmíka, Tatar mu po ní cingnú pantokem a potem ho klidňúčko zapichnú jak žábu…

Enomže stařeček mínili a prasa změnilo! Dyž tá noša sádla uhlédla, že sa jí kdosi dere do izby, kdo tam předtým nikdá nebýl a smrděl sliovicú a tabákem jak rasúj pytel, kvíkla a zavrtěla sa jak děvčica pod májem. Ale stařeček na tancování ani chútečku neměli a enom laskavo ponúkali:

"Nonono, muško! Nic sa nevrť, pěkně sa otoč a nedělaj hlúpoty! No tož, neboj sa - nic sa ti nestane… Tož uhni, ovečko!" - a ťapkali ju jak nevěstu. No ja, vykládaj indyjanovi česky, že ho máš rád, dyž přitem máš ešče za zadkem pantok! Věřit ti nebude - natož tak prasacko…

Muška, kerá sladkému cukrování nechtěla rozumět, sa najednú otočila a smýk tým svojím dvúmetrákovým pozadím na jednu stranu! A smýk hnedkaj zaséj na druhú - a vzala přitem "náščevníka" sebú. Bylo čut ranu, jak dyž v lomu trhajú kameň a celý krmík sa zatřásl a zapraščál v základoch. Potem ešče jedna rana a praskot, jak dyby sa měl krmík roškubnút na půlky! Dupot přešél z vrtěnéj do verbuňku a stařeček vyletěli z krmíka jak zlý duch z Maryje Terézije. Enomže jak letěli, tož vzali hlavú horní trámec nad dvércama a v cugu-letu zařvali na Tatara, kerý sa už rozpříhali pantokem:

"Počkaj, ešče neé! Toto byla prúba!" - a dopadli na zem jak měch erteplí. Dyž sa postavili na nohy, keré sa pod něma plandaly jak zrovna naroděnému kozlati, najprv zrevidovali čelo, na kerém ím narústlo neco, co tam předtým neměli: guča jak žufan…

Prasacko na nich mžúralo malučkýma očima a stařečkovi sa zdálo, že sa snáď aj uščuřovalo. A to ím tak zamíšalo žlučú, že sa už necítili. Vyškubli Tatarovi z ruky pantok a včílkaj začál tanec, jaký u Pagáčů na dvoře ešče neviděli.

Létali kolem krmíka jak vydrážděný šršeň, packovali o svoje nohy, pantokem rúbali do luftu a několikrát aj do krmíka a zdálo sa, že sa snáď pominúli. Dyby byli pomalovaný a s péřím na hlavě, tož by si ani trošku nezadali z bojovníkem Apačů. A aj tak řvali, ale rozumnět ím moc nebylo, lebo sa ím už pletl jazyk z teho, jak "otravovali červa". Ale jedna věta byla načisto jasná: Že tú sviňu scíplú mosijú nafleku zarazit, než ich trefí šlak…

A tak to aj dopadlo. Muška, zvědavá, kdo jí to tak kolem chalupy "prozpěvuje", vystrčila hlavu - a pantok hvízdl luftem! Naščestí neletěl ani luftem, ani do krmíka, ale rovnú mezi oči… Dostala takú narkózu, z keréj sa neprobrala ani ve formě itrnic a teho ostatního dobrotiska.

A potem to už šlo jak na drátkách: Tatar presovali do střev itrnice, jelita a presbuřt a stařenka s kmotřenkú Lokšovú, kerá také došli pomoct, dělili maso na udění a do klobásí. Ledvá sa zmrklo, Jurka s Franckem už roznášali zabijačku.

A dyž celá famílija uléhala k spánku, stařenka protahli unavené kříža a vydechli:

"Tož pámbu zaplať - to najhorší máme za sebú! Ale bylo to pěkné!"

"Mimo téj guče na mojém čele!" - dodali stařeček a obá spokojeno usnuli…