DOCHTORSKÁ KNÍŽKA

Onehdá stařeček Pagáč prohlásili, že sú švagrem pánaboha, lebo starý Ohnica měli dvě céry. No a jednu si vzali stařeček a tú druhú pámbu… Ale jak sa zdálo, příbuzenský poměr, kerý si zesumírovali, ím ani trošku nepomohl od pohromy, kerá na ně jednú z jara dopadla:

Zedli s chuťú kúsek uzeného a ostalo ím ležat v břuchu. Krkalo sa ím furt po masném a ani sliovica nepomohla. A to už bylo co řéct! Trčalo ím to v žaludku jak mlýnský kameň a neměli žádnéj chuti ani k jézéní, ani k životu. Přes den pospávali, v noci babúzňali po chalupě a nemohli sa dočkat rána. Hekali a stonali…

Pámbu vysoko - dochtor daleko! Tetka nadávali jak hotař a hónili ich na pelech. Dycky ráno navařili hrnec bylinkového čaju podle recepisu staréj Peléščeny, kerému stařeček říkali "kozí pití". A to byla medecína aj strava na celý deň. Při každém hltě sa škňúřili a potichu sakrovali.

Ale hromovali aj Pagáčka:

"To si vymyslí, kotrmelec plesnivý, zrovna dyž je toléj práce ve vinohradě, a včíl abych to odřela sama! Já to dycky říkám: Starý chlap je jak stojatá voda - nehne sa a smrdí…"

Stařeček, kerému už enom trčaly uši, nos a ohryzek, zavrčali cosi o "čarodenici vyzíbléj" a obrátili sa na lúžku hubú ke zdi. Dlábili břuch, lebo to měli ve střevách jak zabetónované, a už přestávali věřit, že by sa z teho ešče jednú dostali.

Dyž už týdeň trpěli bez pomoci a byli tak suchý, že už nevěděli, lesti ich bolí břuch alebo v křížoch a hubu měli tak propadlú, že sa zdálo, že si furt pískajú, obrátili oči v slúp a bolestno zakňúrali:

"Kačo, tak sa ně zdá, že každú chvílu opustím toto slzavé údolí. Je teda nutné odejít, jak sa sluší a patří. Vezni kus papíru a piš - budu ti diktovat destament, dokáď ně ešče rozum slúží!"

Tetka vzali papírovú kabelku od cukru, přejeli ju dlaňú, aby sa trošku narovnala, našli kúsek ingustovéj tužky a sedli si ke stařečkovi na lůžko.

"Tož diktuj!" - pravili a oblízli tužku.

"Francek dostane pět měřic "Mokrých dílů" a jalovicu" - začali.

"Mokré díly dostane Anéžka!" - pronésli tetka.

"Koně z žebřiňákem dostane Jurka!"

"Ty dostane Francek!" - protestovali tetka.

"Chalupu dostane Anéžka!" - zavrčali Pagáč.

"Tú dostane Jožka!" - zasyčali Pagáčka.

"Jožka dostane sádek na "Kučovánkách!" - zahučali stařeček.

"Ten dostane Jurka!" - vyščekli tetka.

Také kibicování do poslední vůle už nevydržali. Nazvihli sa na lůžku a zařvali: "Krúci špagát, babo čertova - umíráš ty, alebo ja?"

Ale na Pagáčku to neplatilo. Klidno podlábili "poslední vůlu", hodili ju do šporhélta, stahli si šátek do očí, potem zaséj zpátky a pravili:

"No vidíš - už fantazíruješ! Nic sa psat nebude! Anežko, dondi pro hromičku - je v okénku u chléva - míšala sem s ňú prasackom nápoj…"

V tu chvílu vrzly dvérca od ulice. Vešli pastýř Tatar a zahulákali jak na "Pastruhu":

"Vitaj Matúšu - nekupíš drva?"

Stařeček sa obrátili od zdi, hekli a zastonali: "Cóóó? Drva? Tak desky na truhlu! Podivaj sa na mna! Už si ta zubatá naklepává kosu. A esli ňa bude léčit ten "starý Lucifér", tož su do týdňa pod drnem!"

Pastýř si prohlédli stařečka, poškrábali sa ve fúsách a pomáli slabikovali:

"Ná, krúci Matúšu - co je zaséj s tebú? Je ťa jak za grajcar šefránu! Ešče to néni ani rok, cos utékl hrobařovi z lopaty, dyž ťa kulýrovala Peléščena, a už ti zaséj trčí úmrtní list ze zadku… Volali ste dochtora?" - obrátili sa k tetce.

"Naco dochtora? Šak ešče dýchá!" - odsekli Pagáčka. "Cestářa Ždaráka přejél parní válec a nepomohlo mu ani deset dochtorů! Škoda peněz!" A rožali hromičku…

Stařeček povykládali Tatarovi svoje bolesti a prohlásili, že ešče jeden hrnec "zázračného čaju" a budú hrát ze svatýma maryjáš.

"No, Matúšku, ešče nemosíš myslet na to najhorší - to sa mosí proštudýrovat… Nazahazuj flintu do žita, dokáď máš patróny! Víš co? Donesu ti dochtorskú knížku, tam sa dovíš všecko!"

Než bys vajce naměko uvaříl, už ju měli na lůžku. Nasadili si brýle a do večera už "věděli", že majú vřed v žalúdku a na dvanásterníku, zápal pohrudnice, pobřišnice a slepého střeva. Že měli trochu opuchlé nohy nasvěčovalo, že majú rúbnuté ledviny a ze srdcem je to pošpatnělé. To, že v nich hučalo jak v kozi, bylo načisto isté, že ide o katar střev a střeva tlustého. Knížka ale připúščala, že by to mohly byt aj hlísty. A ty ukrutánské křeče, po kerých ím stály krapy potu na čele jak hrachy, to by mohly byt - nedaj bože - aj porodní bolesti… Stařeček už byli z knížky tak dohúkaný, že sa prohledali ve špígli, esli nemajú žlútenku, osýpky, příušnice a neštovice - čérný kašel měli naisto!

Dyž pastýř zaséj večer došli, přeříkali ím celú "diagnózu" o svéj nemoci a ptali sa, co majú dělat.

"Ná, co bys dělál? Vypráznit sa mosíš!" - rozhodli Tatar. "A na takú dubovú náturu, jak máš ty, mosí byt aj dubový recept! Krúci, co by ti enom pomohlo? Ty čarodenice aj z jejich kúzelnýma čajama pošli k čertovi! Od teho su tadyk ja, abych pomohl dobrému kamarádovi. A včílkaj dobře počúvaj, ať na nic nezapomeneš:

Pocucávaj sladké dřevo, vezni si hrsť karlovarskéj soli a zapi Šaraticú! No, a užička ricínového oleja také neuškodí. A aby v tobě nic špatného neostalo, tož vypi šestnástku borovičky s pepřem!"

Pastýř ím popřáli dobréj noci a odešli…

Ani nálož dynamitu by nemohla stařečkovi lepší střevama zamýšat, jak recept pastýřa Tatara…

Dyž druhý deň večer zaséj došli, už ve dveřách sa optali:

"Tož co?Býls?"

Stařeček, kerý byli už jak věchétek slámy, sa enom oblízli a vy dechli:

"Býl - dvakrát!"

"Cóóó?" - vyvalili oči pastýř - "enom dvakrát?"

"Dvakrát" - sípali. "Od půlnoci do šesti do rána a od osmi dovčílku! Šak sem akorát došél…" - blekotali a ležali jak Lazar.

"No vidíš, Matúšku, to je ono!" - lubovali si Tatar. "Tak by ťa ani kominář nevymétl… A včílkaj bys měl ít k dochtorovi na rendgén!"

"Na rendgén? Tož to bych měl…" - hekali stařeček.

"Na žádný rengén sa nepujde!" - vybřéskli tetka. "Já ťa mám prohlédnutého durchundurch, ty kameňu na hrobě méj mladosti! Já ťa z teho skuhýňání vykulýruju - na to možeš vzít jed!"

A postavili před stařečka dvúlitrový hrnec "kozího pití".

Stařeček mrkli na ten kalfas, obrátili oči k Tatarovi z němú prozbú o pomoc a pokřižovali sa, jak dyby ím panáček dali poslední pomazání…