TATI, POTE DOM - ON BY VÁS ZABÍL! Sú hody - najvěčí svátek v roku! Na šohaje z děvčicama je radosť sa podivat. Košule z rukávcama naškrobené a bilučké jak snih, holénky vyglancované a pantle vypiglované. Muziky vyhrávajú, sklenky zvónijú, vína v bečkách ubývá, krév sa rozohňuje. Hospocký Pipa majú hubu od "natahování" koštéřem nafúklú jak filčák - šak sa není ani co divit, lebo "husy chcú pit" a blatnický "Roháč" dobře "stahuje masné". Strýc Mrňús, známý vrták a brbloň, mašírujú přes dědinu do hospody. Hubu ešče zamastěnú od husy, veržinu v kútku a "ani v levo, ani vpravo" nesú sa jak pudmístr… Dyž byli kdysi radním, ludé o nich říkali, že sú jak panský koblih - nafúklý a prázný… Doňďa do šenku, sedli si na lavku proti dveřám, aby na všeckých viděli. Hnedkaj si dali štvrtku vína. nato "ftáčka halúzkovéj", potem zaséj štvrtku a osmičku sprostéj - a za chvílu čučali jak žaba z kyšky. Nos sa ím svítil jak paradajské jabko a v kúři byli zamotaný jak indický pámbíček. V tú chvílu sa do hospody vhrnúla partyja šohajú a že už měli také "nakúpené", tož břéskali jak kočky v máji. Mrňús zvraščili hubu, že měli obočí až do půl nosa, a jak bácli pěsťú do stola, zahučali: "Ná, co jééé? Kdo má ten řev tady počúvat?" Francek Pagáčůj ze smíchem vykříkl: "Strýčku, tak sa ně zdá, že si budete moset sednút na uši!" Mrňús, jak hromem trefený, zařvali: "Cóóó, vy sopláni - ja vám ukážu, kdo je Mrňús! A už sa pakujte - tam si lezte vyřváňat do Kačeníka! Či si myslíte, že sem uši vyhrál v lutriji?" Strýc zapomněli, že také byli kdysi mladý - a toto bylo horší jak pichnút do šršního hnízda… Chlapčiska sa načepýřili jak krocani. Totak - zavrtat do slováckých šohajú! A ešče k temu v hody! Ledvá to strýc dořekli, Janek Kopálůj, známý bijak a vínapitel, zavískl, že sa lampa u stropu rozhúpala, a zařvál: "Čí sú hody? - Našééé!" Strýc Mrňús došli k Jankovi, chytili ho za vyšívánú košulu a škubli - kdesi u lémečka plátno zapraščalo… To byla druhá chyba, kerú strýc udělali! Janek zavrzál zubama, zasakrovál jak propustěný kostelník a líz strýca po hubě. Ten békli jak koza a spadli pod stůl. Vtem sa rozletěly dveřa a do šenku vletěl jak drak syn starého Mrňúsa - Jura! Strýc sa zvihli ze zemi, držali si škraň a zaskřehotali: "Jurko, ten somár na liščíl - vyrovnaj sa s ním, snáď nenecháš mlátit tatu!?" Jura si vyhrnúl rukávy, naplúl do dlaní, nadúl sa jak krmná hus a aby Janka zastrašíl, břéskl: "Cóóó, ty pajtášu zaškňúřený, ty budeš bit mojého otca? Že ho nepleščíš ešče jednú?" Janek sa ušklébl, jedno oko přivřél, jak dyby mířil flintú, a bez řeči - bác strýca, hnedkaj ležali na zemi podruhéj. Jurku enom ošlahl větr, lebo Janek měl ruku jak uhlařskú lopatu. Pomohl tatíčkovi na nohy, keré sa mu už začaly podlamovat a ešče jednú zúfalým hlasem vykříkl: "Že - že - že ho neliščíš ešče jednú?" Jankovi vyletěla ruka jak semafór a Mrňús dostali takú, že vletěli oknem do kuželně… Jurka pozbírál tatíčka, kerý měli oči vypleščené, jak dyby na nich spadla mlatevňa a šuškál ím do ucha: "Tati, pote dom - on by vás zabíl!" Strýc už po cestě fantazírovali. Vyprávjali Jurkovi, že jak zapřihali kobylu, tož ich kopla do hlavy… Dyž už býl Jurka s tatíčkem hodný kus cesty, utěšovál ich: "Nic sa, tatíčku nebojte, šak já mu, slivoňovi, ukážu! Až poleze kolem našého, čibály mu urazím a hrtáněm zákrutím jak slépce - potfoře blbéj!" Potem seděl v humně na žentúře, hlavu v dlaňách a přemýšlál o pomstě… Hody končily. Husy dojezené, víno vypité a šohaji sípavýma hlasama prozpěvovali:
Hody milé hody už sem dohodoval už sem štyry noci doma nenocovál…
A bylo to aj poznat: dýmu v hospodě toléj, že už lampu nebylo vidět. Rukávce už nebyly ani naškrobené, ani bílé a horko jak v udírni. Bylo jaksi kolem půlnoci, dyž sa do stínu k hospodě došúrala záhadná postava - Jura. Býl přilepený na stěně, zuby zaťaté a v ruce palésku z plota. Čekal na Jana. Potíl sa za ušima jak nemocný kůň. S krkem natahnutým, nahlédál přivřítýma očima přes zarosené okno do hospody a cedíl přes zuby: "No, enom tancuj, Janečku, tancuj. Šak ty dotancuješ a potem ti já zahraju, že ti budú gatě malé - enom dočkaj!" Dohráli - a už vidí Janka, jak ide ke dveřám. Dvérca sa otevřely, glocek bzúkl luftem a říz po hlavě, enom to zadunělo! Ale jóóój, zle je - Jurko, máš smolu! Lať dopadla na hlavu kmocháčka Obrúčky, kerý vyšli z hospody před Jankem… Ešče ščestí, že paléska dopadla na tvrdú slováckú hlavu, keréj sa, až na menší guču, nic nestalo. Dyž sa kmocháček dověděli, že to patřilo Jankovi, tož to Jurkovi odpustili, ale k sudu přeca enom došlo. Janek sa hájíl a také mu to všecí dosvědčili, že tú první facku dostali Mrňús za to, že ím nadáváli, a ty ostatní že Jura chtěl. Ale nepomohlo nic - dali mu na týden "celé zaopatření"…
|