ODPLATA Rybářská hospoda byla ešče pražná. Enom v kůtě seděli stařeček s pastýřem Tatarem. Pokuřovali a popíjali… "Tož vidíš, Vincku," pravili. "Už bude po velikonocách. Dáme fašaňku "spánembohem" a zaséj máme jeden křížek za sebú." Nahlédli oknem ke Strakovéj luži a dodali: "Podivaj sa, šak henkaj idú fašankářé. Také zme tak před padesáti rokama chodíli. Krúci, to býválo na šablách špeku!" Z ulice bylo čut zpěv šohajů: -.. o.,… -; "Pod šable, pod šable . , <; aj pod obušky my všecko bereme aj plané hrušky…" ,,Éj, nevím, jak by sa škňúřili, dyby ím hospodyně daly doopravdy místo špeku planých hrušek!" pravili Tatar. A chlapci, jak dyby chtěli dat pastýřovi zapravdu, dozpívají: "Tuto nám nedali < tuto nám dajú \ zabili komára slaniny majú…" Mezitýmco obá kamarádi zpomínali, jak to bylo zamlada, do hospody vešli strýc Peléšek. Podřeli baranicu a že: ,,Tož vitajte, súsedé!" "Vitaj také, Metúde! Pod si přisednut!" - zvali obá Peléška. "No, mosím sa ponáhlat, idu enom pro sodovčák borovičky - stará ně krepíruje," pronésli Peléšek. "Šak sa ně zdá, že ju ani nedopije. Čučí do pražná jak oprčená koza, luská páteřky a pře-říkává litányje!" Stařeček našpicovali uši: "Ale nepovidaj? Na, co ju to, chuděrku, potkalo, že jí ani ty její zázračné bylinky nepomáhajú? Dyť ta je taká přemúdřelá, že má masti na všecky bolesti! Kam sa na ňu hrabu všecí dochtoré?! A najednú také neščestí! Snáď abyzme dali na modlení…" Přivřeli jedno oko, mrkli na Tatara a obá z velikú účasťú pokyvovali hlavama. Peléšek si utřeli nos, odkašlali a přisedli: "Šak vám nemosím nic vyprávjat - všecko víte. Ani pes na řetazi nezkusí to co ja! A co včílkaj na pelechu zkuhýňá, to už néni k vydržání - snáď záhy ňu…" "To máš recht - nic nám vykládat nemosíš" - pravili Pagáč. "Súsedé o sobě vijú všecko - aj dyž sa ím připálí máčka. A ja moc dobře vím, že sté po štyryceti rokoch manželstva ešče furt "v lúbání", lebo čuju přes plot, jak na tebe každú chvílku vy-břeskuje, že ju možeš polúbit…" Dyž uviděli, že Peléšek po téjto připomínce sebú škubli, hned-kaj obrátili: "Tož pravíš, že Běta maroduje? No, hnedkaj ně bylo divné, kam ta mojn nosí slepičí polévku. Mě dala /jest enom trochu řídkéj vody z mrkvu a lokšama. Ja sem slepičí polévku doma nejedl od téj doby, co zme křtili Anežku. A to už je třicet roků! No, nedá sa nic dělat, Metúde, zlo mosíme oplácat dobrým. Ale dyž už má ta tvoja dušu napříčky, tož nám mosíš povědět, co ju postihlo. Šak totkaj pastýř je dobrý felčár, tož by snáď nějaký recepis našél'… Lúní ve žna ně uvařil takú masť, že si s ňú náš Francek natřel hubu a bolavý zub mu vylezl enom tak, sám od sebe. A dyž s ňú Kača lízla kozi po řbetě, hnedkaj přidala do hrotka. Dyž sem s ňú nalíčil scvrklé holénky, v tu ránu byly měkučké jako leva-nec. Nakonec sem s ňú namastil tragač, aby nepiščál, a dyž starý Bočnica nemohli ohnut koleno, tož sem ím tu zázračnú masť ešče prodal!" Peléšek počúvali z otevřítú hubu, chvílu přemýšlali a potem sa otočili k Tatarovi: "Dostál sem osvítění - kamarádi moji dobří - počúvajte: Běta má v "Rajfajzénce" peněz jak hader, doma na nich sedí jak kvočna na vajcoch a mna odděluje jak soplivca. Ale včílkaj, dyž cítí, že nad ňú ve dně krúžijú vraný a v noci na ořechu huká sýček, tož by naisto pustila chup! Vincku, pastýřů, ona na ťa dá, lebo jí donášáš z pastviska nějaké to "zázračné" chabovisko. A vím, zejí chodíš při úplňku řezat na kerchov pcháčí, lebo ona by tam nešla za nic na světě! Ta sa tak bojí, že by si navalila plné šorce. Ale aj vím, že to chodíš řezat na "Mašovské lúky" a ešče k temu odpoledňa… Tož, jak vidíte, karty sú otevřité. Ja s ňú včílkaj dojednám, co za to kulýrování zaplatí, a pujdem do hol-portu. Co říkáte?" Tatar spokojeno bafali a stařeček rozhodli za obá: "Co říkáme? Pomožem! Zme přeca kamaráde a Vincek naisto donde z dobru radů. Co říkáš, Vincku?" Pastýř si strčili ruku za halenu jak Napolijón a pronésli: "Platí - je jasno, jak po déšči nad Buchlovem! A včílkaj nám teda Metúde pověz, s čím ta tvoja krepíruje." Peléšek poručili tři ftáčky sliovice, štrngli si a začáli: "Víte chlapci - teho je věcéj. Šak víte, jak je Běta hladná - ta by si uzrála nos mezi očima… Tož našemu malému Jurkovi zedla ze šlahačky dvacet vajec natvrdo - no - a včíl je jí na-měko. Mimo ječmeného zrna na pravém oku a opuchlého palca na levéj ruce má dobře vykrmeného "húsera" a ukrutánské bolení břucha. No a to je snáď všecko." "No, má teho neuroku" - prohlásili Tatar. "Ale napřed ju mosíš vyzpovídat, co chce dat za dobrý recept. A dyby sa moc šprajcovala, tož jí enom řekni, že teda mosíš jet do městečka vyhlédnut nějaký pěkný pomník…" "Počkaj ešče" - chytili Peléška za rukáv stařeček a obrátili sa k Tatarovi: "Vincku, šak to néni tak dlúho, cos kulýrovál aj mna. Ale včílkaj chcu, abys dál tuplovánu dávku téj medecím aj Bětě, aby sa co najskór uzdravila. Dyž ně to slúbíš, dám ti mázovku sliovice, polt špeku a angórskú samicu. Slubuješ?" "Slubuju!" - pronésli Tatar a div nezvihli ruku na přísahu. "Tož, tak je dobře! A ty, Metúde, si z teho těžkú hlavu nedě-laj. Dyby přeca enom pámbu tu tvoju mrchu povolal, tož to je jak dyž brnkne do brňavky - bolí to, ale brzo to přende… Ale včílkaj už di a pověz Bětě, jaké máš dobré kamarády a co všecko chcú pro její uzdravení udělat a obětovat!" - a pustili Peléška. Sotva za sebú zavřeli dveřa, obrátili sa stařeček k Tatarovi: ,.Dúfám, že víš, že ti nemožu nic dat. Poslední kapku sliovice sem dopil včera, špek by u nás v baráku nevyčuchál ani hóníci pes a angórskú samicu sem před týdnem prodal Srncovi. Ale vymysli si recepis, kerým vykúpíš svoju vinu spáchánu na. mém těle, dyž kulýrováls mna…" Než sa Tatar probrali z téj raný, vletěli Peléšek zpátky do hospody a už od dveří vybřéskli: "Vincku, poď k nám - dá dvě zlatky!" "Vidíš ju, opícu, jak sa téj zubatéj bojí?" spokojeno si odychli stařeček. "Za grajcar by hnala veš po strnisku až do Vídňa a po-divaj sa včílkaj na ňu - dvě zlatky! Tož už běž, Vincku, ať si to ešče nerozmyslí. A daj jí, co jí patří - hlavně aby jí to pomohlo!" A mrkli na pastýřa podruhéj… Za chvílu už Tatar stáli v izbě u Peléšků, zhodíli z ramen halenu a pozdravili: "Tož ví taj, Běto!" ale hnedkaj na ňu vyvalili oči: "Ale stakra! Si jak za groš kudla. No - a co ťa bolí?" Tetka zachumlaná v duchně odříkávali pomáli bolesti ječme-ným zrnem počínaja a zacpanýma střevama konča. Stonali, jak dyby rodili ježky, a dodali, že "nebyli" už týden… Tatar hustěj zabafali z fajky a najprv tetku "utěšili": "Nic si z teho nedělaj - zem všecko vytáhne! Ale protože sa na téjto planetě dějů někdy aj zázraky, tož to ešče oprubujem vyhnat po našem!" Pastýř sa rozhlédli po izbě jak toreador, kerý zapchl býka, a začáli porúčat jak kaprál legrútovi: "Metúde, zdělaj z obrázka svěcené kočičky. Ty ať Běta po-křúpe a pomáli zapíja režnú gořalku, v keréj mosí byt podlábený česnek s puškvorcem. To je na střeva. - Bruch obložit vřelýma erteplama a za hodinu nato ať vypije hrnec kyšky. Dyby na ňu došla "proháňačka" a trvala dělej, tož navařit čajů z postrúhaných sušených hrušek a z dubovéj kúry. To zastaví aj rychlík! - Hú-sera dostáném ven křenem. Ten půjdu vykopat na židovský ker-chov, tam roste ostrý jak bajonet. Uděláš máčku z režnéj muky, zraýšáš s křenem a pleskneš to na bolavé místo. - Na ječmene zrno je dobré naplut do oka. A dyž to nepomože, tož kúšček buchty namočit do syrovátky a v hadérce položit na oko. Vytáhne to aj z kořenem! - Podebraný palec mosí namočit do vře-léj vody, potem ho omotáš psím jazýčkem a mořskú cibulú. Až v něm přestane škubat, tož ho zamotáš do paučin, aby nedostala brant!" Dyž toto všecko Tatar nadiktovali, dali si levú ruku na čelo, právu na srdco a zavřeli oči… Jak dlúho tak stáli, těžko odhadnut. Dyž už sa zdálo, že snáď zkameněli, pomáli pronésli : "Tož tak - je to všecko. Nevynechal sem nic, co ti nepomože. Ale dyby ťa snáď potřebovali do nebeského chóru a nevyšlo to - tož, Metúde, řekni hrobařovi, ať sa tady nekerý deň zastaví…" Natáhli ruku a Peléščena ím do ní z velikú nechuťú a roztřase-nýma prstama strčili dvě zlatky. Tatar sa ešče ve dveřách otočili a s pozdravením "pámbu ta opatruj!" tumlovali zpátky do hospody, kde na nich stařeček netrpělivo čekali… Peléščena si hnedkaj pozvali na pomoc stařenku Pagáčku a procedura začála… Pagáčka zdělali z obrázka loňské kočičky, keré už byly zaplka-né od much a zaprášené až haňba. Bácli kočičkama do dlaně, že z nich vyletěl prach jak z fukara a podali ich Peléščeně. Ta sa pokřižovali a dali sa do teho… Haluzky ím praščaly v hubě, jak dyž vjede tragačem na metlu, a přehazovali ich z kůtka do kůtka jak koza bodláčí. Pagáčka ím přítem pomáhali: "Zapíjaj, Bětuško - zapíjaj, ovečko - půjde ti to lepší!" - a stahovali jí ohryzek… Do večera měli Peléščena oko jak marhulu, palec modrý jak jelito a pod pažú guču jak husí vajce. Křen húsera vytahl v podobě puchýřa jak travnica a svěcené kočičky z gořalku a kyškú ím tak zamýšaly střevama, že takú hrůzu v životě nezažili. Napřed sa ím to dralo krkem a potem aj druhým koncem. Nepomohla ani červená laterna… Muka pekelné proti temu mosely byt hody! Tetka měli jazyk namočený v puténce z vodu, lebo hořali z ňútra aj z venku. Ludé mysléli, že Peléškom pukla chalupa od kálenice až po obrovnání, ale nic takého. To sa enom v Bětě búřily kočičky. Visala přes lůžko jak fjertúšek na plotě a nebyla k poznání. Za pomoci všeckých svatých a páru koní sa Peléščena s Pa-gáčkú dostali ešče za tmy do městečka k dochtorovi… A dyž ranní slunéčko osvítilo střechy chalup, byly už zaséj, zpátky. Tři inijekce a noša prášků postavily Bětu na nohy a také před svatého Jozéfka, kerého měli pod šturcem na šifonéře. A temu přisahali, že sa už nikdá v životě nenechajú a také nebudu nikeho léčit… Dyž zakrátko seděli Peléščena před chalupu jak žebrácká před kostelem, stařeček Pagáč, iďa kolem, si neodpustili: "Pámbu ťa pozdrav, Bětuško! No vidíš, už si zaséj jak íščerka! Kdo by si to enom pomyslél, že Tatar sú taký dochtor!? No - pravda, zadek máš ešče, jak dyž stařenka zepnú ruky, ale aj to sa spraví. Nech sa popchat včelama! Šak dybys potřebovala, šél bych ti o půlnoci na kerchov uškubnút pcháčí…" Tetka enom zahergótovali a zahučali cosi o potfoře blbéj, ožraléj, prášívej - a poslali stařečka tam, kde ešče nikdo nikdá nebýl… |