JURO, PUČIJÚ TI PAROHY! trýc Žufan byli s odpuščením vdovec podle svojého uznání zachovalý, šumnéj letory, plný peněz a ešče schopný semtam nejakéj téj ledačiny. Grunt měli jak hrad, póla, koně aj vinohrad a hovězího plné chlévy. Enomže na parádu zrovna moc nedržali. Chodíli usmolený jak prtisko, fúsiska ne-holené, furt naježené jak stekly smeták a holénky naposledy pucované, dyž sa ženili. Místo firhaňků měli v oknách paučiny a tihly na chalupě na- hlédaly přes omítku. Celé dně vysedávali v hospodě alebo ve sklepoch a iďa kolem půlnoci dom, popěvovali: Ej', umřela ně žena, už su vdovec, … ;o dal sem ju pochovat pod jalovec… " < Kača Prútková byla robka trochu obstarší (řezaly sa jí potřetí zuby!), ale ináč šumná a čiperná jak íščerka. Nohy jak maslénky a "pozadí" jak za tři sta rýnských vergl - no samá chuť! Líca krev a mléko, očiska černé jak fakír. Šak dyž sa na chlapa podívala, tož horal jak papírový čert… Jedného dna mašírovali strýc přes dědinu. Přecházaja mostek, ostaly ím oči na jedněm fleku přibité - Kačenka malovala žúdra! Obrázek, kerý sa tak honem neuvidí. Nohy opálené jak čokoláda, sukně kraťučké a jupka nemože ty dívčí dary ani obestat… Žufan sa tak neoblízli ani po husím stehně, tajak včílkaj, dyž uhlédli Kačenku na žebříku. Nebylo sa ani čemu divit, dyž strýc zahořali jak petrolínka a poskočili jak hříbja - aj dyž ich při tem píchlo v chrbtě… Poškrábali sa na bradě ve fúsách, rozhlédli sa kolem jak kuna dyž ide na kuřacko, a dyž zistili, že nikdo neide, vykoktali: "Na, tož pomož pámbu, Kačenko - maluješ, maluješ?" "Dajž to pámbu - šak pote pomoct, strýčku!" "Leda že bych namáčál ščetec - pravda. Ale to bych chtěl nejakú pěknú odměnu…!" "Šak proč nedondete někdy na besedu?" - zavedla Kača řeč trochu inde a tak sladko sa uščúřila, že strýc nevěděli, kam majú vletět. Srdco ím buchalo jak koňské kopyto v puténce a za-mrkotali: "Ale dondu, Kačenko - pravdaže dondu, enom co sa ně trefí chvíla!" \ Od téj doby sa Žufan změnili k nepoznání… o A změnili aj pěsničku a pobrúkávali si: Ej, vrť sa, dívča, vrť sa, ja sa budu dívat, >>o éj, jak sa ně zalúbíš, " " o o- o budu k vám chodívat… ' , o > o-< A začáli. Od téj chvíle chodíli nafintěný jak ženich, hubu furt oholenu a vymydlenu, košulu modrúčkú a holénky jak špígl - aj zhlédnut sa v nich mohli. Zkrátka, tokali jak tetřev a byli v tem až po uši. Noce měli nepokojné, trápily ich divoké sny a převalovali sa na lůžku jak levanec na pánve, alebo hleděli do stropu a přemýšlali… Točili sa kolem Kačenky jak kohút a čemu sami nechtěli věřit, sa ím podařilo - byla svajba! Svajba, jakú ludé roky nepamatovali - tři dni sa pilo a hodovalo! Žádný mladý sa v téjto věci nemohl rovnat starému Žufanovi - měl peníze a mladú ženu… Ludé krútili hlavama při svajbě - a Žufan za nějaký čas po ní. Strýc byli plný ščestí, ale enom štrnást dní. Potem už enom lapěli u pece, báňali z faje a pluli na kočku… Kača už sa neuščuřovala jak na žebři u žúder, ale začála byt natrčaná a ubrblaná, všeckým třískala a netrvalo dlúho a po dědině sa trúsily řeči: "Kača Zuranova chodí z Janem Cezanovým! Šak sa to dalo čekat - taký starý kotrmelec má už přemýšlat o růženci…" Ludé z teho byli celí vyjevení, lebo Janek Cezan kdysi galáníl s Enofkú Žufanovú a starý Žufan téjto lásce nepřáli. Céra Enofka potem utekla do Rakús a Janek ostál slobodný… Kolo osudu sakramensky Žufanem zavrtělo! Dyž sa jednu strýc praščili o žebřiňák a na čele ím naskočila guča jak ertepla, pastýř Tatar hodíli do placu: "Počúvaj, Juro, zle je - už ti začínajú pucat parohy!" Žufan chťa nechťa moseli o těch řečách přemýšlat a dyž jednu doňďa v noci dom čuli jakýsi dupot a přes plot cosi héplo jak jelen - tož, že by přeca enom ty parohy…? Začáli si věcéj Kačenky všímat, lebo ím bylo divné, že už ne-brčí, ba že je veselejší, jak bývála, a co ich najvěc žralo - byla čím dál pěknější! A včílkaj místo novomanželského rájů nastalo u Žufanú hotové peklo. Starý otlúkali Kaču jak píščalku a bili sa ve dně v noci. Při svajbě dělali Žufan grófa a včílkaj jí odpočítávali do hrnca fazulu. Chodíli ožraly každý deň a vyřváňali, že mosijú Kaču zamordovat. Dyž už byla Kačenka ze silama v koncách, tož si jednu v noci postěžovala: . . "Janíčku, dušenko moja, zastaň sa ně - bije na furt pro našu lásku!" A Janíček sa zastal! Ešče téj saméj noci si počkal na Žufana a "pohladíl" ich lušňú po chrbtě, že orali nosem přes celu mlatevňu. Strýc ale poznali Janíčka a súsed Skokan ím to dosvěčili. Pán súcí hodnú chvílu přecházali očima z Janka na Žufana a z obúch na Kaču. Pokyvovali hlavu, škrábali sa ve fúsách, ale rozhodnut moseli: Janeček dostál týden nepodminečně! .. Strýc měli všecko - měli grunt, pole, vinohrad, koně aj peníze \- ale co měl Janeček, to už neměli… Kačenka Žufanovi odešla, lebo včíl je ona zaséj "plná ščestí" - enomže tatíčkem je Janeček… ^ |