ŠPATNÁ ZABIJAČKA taří ludé z nasej dědiny často zpomínajú na dvúch zlodějů, na kerých žádná spravedlnost' nestačila, až jednu sa odsúdili sami - ajaksapatrí! Tož Matúš z Jurů byli "ftáci zelení", že takých nebylo daleko široko. Matúš bývál zamlada pytlákem, dyž mu ale jednu u nosa vybuchla flinta a urazila mu kus brady, tož teho nechal. Navíc měl ešče od střelného prachu kropenatý nos, jak dyby naňho kýchl kominář. Jurovi zaséj chybělo levé ucho, keré mu při bitce ukúsl my-javský miškéř. Osud ich svedl velice podařeno - poznali sa "při práci". Jednu sa Jura dobývál k Matúšovi šperhákem a Matúš mu ho z druhéj strany ukradl! Od téj doby byli najlepší kamarádi, chodíli furt spolem jak zvázaní a tak kradli, že si moseli držat ruky na kapcách, aby si neco neukradli… Jednu v zimě sa vypravili ke štrece, že neco ukradnu z nákladního vlaku. Vzali sebú saně, skovali sa pod most a číhali. Kolem půlnoci, dyž vlak préjíždal, vyskočili obá na vagón a bez dlúhého hledání a rozmýšlání zhodíli velikú a strašlivo těžkú kysnu na svah do snihu. Jak sa tenkrát nadřeli, než ju dovezli dom, to sa nedá povídat. Už lezli aj po štyrech. Kysna vážila aspoň tři metráky a saně pod ňú enom praščaly. Dyž Matúš cestu bědoval a stonal, že už dál nemože, ponúkál ho Jura: "Matúšku, enom vydrž! Podle teho, jak je to těžké, to mosí byt aj vzácné a spravedlivo sa rozdělíme. Do svéj smrti nebudeš moset nic dělat!" Už sa rozednívalo, dyž udření jak koni ten poklad dotáhli dom. A potem roztřasenýma rukama kysnu otevřeli… "Matúšu, drž na, lebo sa neco stane!" - zařval Jura a tak kopl do kysně, že mu podrážka z holénky odletěla a ešče si při tem zlomil palec. Býl tam pilinama obložený a v hoblovačkách zamotaný, z ka-meňa vytesaný - patron hasičů, svatý Florijanek… Na svéj zlodějskéj cestě měli všélijaké patálije. Kdysi dostali chuť na masné, tož sa domluvili, že si "vy-poščajú" nějaké šikovné prasa. Obhlédnuté už ho měli - bylo u Straků a mohlo mět tak kolem metráka. Sádélko sa na něm enom třepalo a růžovučké bylo jak družka. Šak mu tetka Straková chutno podstrojovali mléčkem a turkyňú. V tak černej noci, že dyby ťa nekdo liščíl, tož nevíš odkáď facka doletěla - táhly sa dva stíny kolem chalup. U Strakovéj kolně sa zastavíly a bylo čut šuškot: "Počúvaj, Matúšu, ty vlezeš do krmíka a budeš prasa vytláčat ven. Až ho narychtuješ, tož enom řekni "už" a ja ho rubnu pantokem po kotrbě!" "Krúci. co furt meleš pantem - už ně to vykládáš najméň desetkrát! Ty sa staraj, abys dobře trefil - po prvním kvíknutí mosí dostat po rypáku, ináč je zle!" Přelezli plot a chvílku bez pohnutí počúvali - psa u Straků neměli a ináč všecko spalo. Potichučky a po špičkách sa táhli kolem chlévů do kuta dvora. Našmátrali rygl, dvérca slabučko vrzly a prasa přijalo nového kolegu… Lézalo hlavu v korytě a spokojeno pochrupovalo. Matúš ho hnedkaj začál lechtat za ušima, aby nekvičalo, ťapkál ho pod krkem a slaďúčko šuškál: "No tož, muško, staň - tož, holúbku, hoře - nic sa neboj!" Jura s pantokem v ruce sa už oblizovál, dyž si představil, jaká z téj "mušky" bude fajnová zabijačka a nedočkavo zasyčál: "Herdek, tož co tam děláš - namlúváš si to prasa, či co?" A Matúš slubovál dál: "Tož, muško, pohni sa trochu - no, staň, nic sa ti nestane! Na, ty potforo, co si taká líná - hybaj ledačino!" > "Muška" ale na stáváni neměla ani chútečky. Jura čekal z napřáhnutým pantokem jak bůh pomsty a čučál do tmy, očiska vybúlenéjak slivy. Vtem se ozval v krmíku dupot a praskot. Matúš "mušku" ne-šetrno probral z libého spánku tým, že jí zakrútíl ocasem. Ale to byla chyba, lebo tetka ju najisto tak nebudili. Jak sa zavrtěla po krmíku, Matúš býl v tu ránu přilepený na dvércách. Ty sa na-zvihly a Matúš zahučál: "Potforo - kuš!" Jura myslél, že "už" - pantok hvízdl luftem a říz Matúša po zadku! Ten bolesťú zařval, zvalíl sa do koryta jak pytel otrub - a prasa mu lízalo uši… Psi u súsedú spustili koncert a u Straků v izbě sa rožlo. Dyž Jura viděl, co sa stalo, přeletěl tréma skokama dvůr a dyž už býl u plota, tož pod ním praskly zhnilé fošny, otevřela sa černá ďúra a čmáchl do teho, co bylo za celý rok naskládané v jamě… Dyž sa súsedé zeběhli, táhla sa "vúňa" přes dvůr, jak dyby sa ženili schoři. Jura tam býl zaražený jak mucha v trnkách a dyž ho vytáhli, tož měl zlomenu nohu. Ale tak neščasno, že už ju nikdá nemohl v koleně ohýbat. No a Matúš od téj doby chodíl zkrútěný, jak dyby zedl kosák. Tož tak skončila dvúm zlodějem zabijačka a najisto by ím to žádný súcí na světě lepší nezaplatil. |