MATÚŠOVO OKO

Jarmak ve Veselí. Mezi frčání a dupot koňů plete sa řeč

"kunčoftů" a handléřů. Tam sa dva hádajú - jeden nechce přidat, druhý zaséj nechce slevit - a tam už si dva "pléskli".

Smrad koňů sa mísa z "vůňú" fajek. Místo, kde sa pluje na prsty, aby sa dvakrát spočítaly "zelené" za kupeného či prodaného koná.

Pod agátama léče cigán - předváďá "hajtra", ruku "nakrátko"

u zaslintanéj tlamy. Je to "mlaďoch" tak třicetiročný, vyžraný jak zub, že mu žebra trčijú jak roleta na Grynšpónovém kvelbě - želé by na něm mohl strúhat. Dál mu vyžrat osmičku goralky a včíl sa nese jak páv a vyhazuje jak roční hříbja.

Strýc Hřebík stáli rozkročený, bafali z faje a dívaja sa na teho "zázraka", povidali sám k sobě:

"Tož dyby sa mu dalo pořádného futra, možná že by sa spravil - čiperný je, enom co je pravda a stavja sa do pozoru jak veterán!"

Cigán Matúš, známý podle skleněného oka, jak uhlédl strýca, už cítil kunčofta. Lap ich za halenu a už ich vlékl z velikú řečú:

"Pantatínku, podivajte sa na ten "orkaf", koníček jak družka, mladúčký a tichúčký jak jeptiška, spávat u břucha mu možete a v tahu jak drak - paterý opratě ně poškubál!"

Přiskočil ke koňovi, začál ho ťapkat po bruchu, po krku a zaséj z druhéj strany. Létal kolem dokola jak komedyjant v prázdnéj střelnici. Ale hubu mu neotevřel, lebo zuby měl jak noty na buben - samá pauza!

"No, tož dobře, Matúšu, ale co zaňho?" - optali sa strýc.

Matúš chytil Hřebíka za rameno a důvěrno ím šuškál do ucha:

"Pantatínku, pote blíž, ať nás nikdo nečuje - víte, to enom vám - ani bratrovi bych ho za tych pár šestek nedál. Tož ať ztratím aj gatě, dajte tisícovku a je váš!"

Strýc sa chvílu krútili, hnedkaj šli blíž, hnedkaj zaséj cúfli, koná haňali - až ho nakonec uhandlovali za osn stovek.

Dyž už Matúšovi vyplácali peníze, přiskočil k ním súsed Trachtulec a zařval:

"Na, Juro, ty trúbo stará, co to kupuješ za žebráka? Dyť je to ožralé jak snop! Už jednu ho prodal do Vrbky a jak sa mu vykúřila gorala z lebeně, tož sebú buchl jak měch erteplí - ani na nohách sa to udržat nemože!"

Hřebíkoví sklapla huba, vypleščili oči na strýca, potem na Matúša - lap peníze, plesk cigána po hubě, hnedkaj mu oko vypadlo:

o "Tož ty tak - ty švindléřu! Tys na chtěl ožebračit? Ja ti tu tlamu zlodějskú rošlahám na lokše, potforo černá!"

Matúš sa chytil za prázdný dúlek a zabučál jak kráva. Hnedkaj sa zeběhla banda cigánů a súsedů, čagany bzúkly v lufte a začál zápas "cigáné - verzus cibilé". Než to mohli policajti rozehnat, narústlo na hlavách pěkných pár guči. Na kolbišti ostala enom

hromádka hader, polámaných čaganů, pár zubů a bombíků - a ešče neco…

V noci banda cigánek a děcek čapěla na místě bitky a ťapkaly do zemi. Ponocný, kerý sprvu myslél, že je to nějaký náboženský tanec, sa ich optal, co tam hledajú. Od zemi sa ozvalo:

"Matúšovo oko!"

Ale nenašly ho. Až ráno sa převelice divil ševc Obrflek, kdo to naňho hledí z myší ďúry…

U sudu měli s tu divokú partyjú velikú práčů. Dovedli za svědka aj strýca Širúcha z Vrbky, kerý také Matúšovi "naletěli".

Pán súcí to po výslechu svědků všecko spočítali a dali Matúšovi měsíc a dvúm cigánem po týdni. Hřebík dostali dva dni za facku a strýc Trachtulec tři dni za "pohladění" čaganem.

U ostatních vina prokázaná nebyla.

A Matúš préj bude nosit oko na šňůrce…

Dyž sa celá partyja zešla po sudě v hospodě, vyprávjalo sa, jak Hřebík od Matúša dobře "nakúpili" a ševc Obrflek dali do placu příhodu o Matúšovém oku, na kerú přisahali, že sa "namúdušu" stala. Tož počúvajte:

"Jednu k nám došél Matúš ptat a že to bylo zrovna po obědě, dala mu stará kastrólek cibulovéj máčky ze šiškama. Matúš sa cpal. až sa mu uši hýbaly, a při tem tumlu nespozorovál, že mu oko spadlo do máčky. A tož ho aj zedl… Doňďa do tábora, začál stonat a naříkat a stěžoval si ženě: "Terezo, mám veliké bolení - cosi na dúle tlačí!" Teréza mu "tam" nahlédla a udiveno vykřikla: "Tož baže ťa to mosí tlačit - dyť ti kdosi nahlédá ze zadku…" . ' : ' oooo.;o: .:,-<. o.'….'o 'o o:" ,oo;:.-\. '