DVA KOHÚTI odili za ňú dva - za Kačú Trháčovú. Janek z gruntu, (baňa nafúklá, obdařený ešče aj dutu hlavu. Ludé pravili, že dyby blbost' kvetla, tož Janek bude préj samé kfítko… Druhý býl Jurka z chalupy: s "fištrónem" a velice chutný šohaj. V dědině sa šuškálo: jak to enom dopadne? Tož jak ináč by to mohlo - dyž sú dva kohúti na jedněm smetisku? ..o,- Najprv po sobě při potkání škaredě cucali, div sa nezakúsli. Potem sa začáli častovat ménama, keré ani jeden při křtu nedostál. A bylo to jaksi v lednu, dyž Jurka provedl první poťúchlý útok. Dralo sa peří. Tetky měly od řeči huby rozjeté, icwo sa vykládaly všélijaké histórije o strašidlech a Jurka ze šohajama zpíval pěsničky. Peří plný stůl - nedaj bože, aby tak nekeho napadlo kýchnut! Špenky pod stolem rústly do velikéj hromady. Dyž už tetka Obrúčková po třetí navařili čajů a stará Peléščena žváchali poslední kúsek vdolka, Jurka začál s šohajama cosi kutit. Vytratili sa jak para a nesli pytel čehosi z dvúma puténkama vody… ,, ;, Ráno, dyž šli ludé do póla, sa uščuřovali: , .: ,,To je najisto Jurkova práca!" Od chalupy Kače Trháčovéj až k Jankovému gruntu táhla sa cesta z husích brků, keré byly pěkně přimrzlé k zemi, lebo ich ti kakraholti hnedkaj po nasypání polévali vodu - aby to Janek nemohl zaméct… Janek neuměl ani málu násobilku, ale dyž to uviděl, měl to nasup spočítané, že to nebýl nikdo inší než Jurka. Velice sa paprčíl, hromoval a přemýšlál o pomstě. A tak jedného dna, dyž sa mělo ít skoro ráno na puť k Anto-nínku, zbudil sa Jurka až na poledně, lebo mu Janek zalepil okna černým papírem. Jurkovi to zamíšalo žlučú, lebo věděl, že včíl je Janek s Kačenku na puti sám. To mu ale dodalo novéj chuti na odplatu. Věděl, že sa Janek v noci velice bojí. Jednu dyž šél o půlnoci od Kačenky a bral sa kolem kerchova, tlúklo zrovna dvanást hodin. Nikde ani živéj duše. Větr pohvizdoval v suchém listí, zerzavá branka vrzala a nad márnicú hukal sýček. Janek sa ohledal jak krutihlavec a našlapoval na špičky, lebo sa lekal aj ťukání kramflíků. Křápy potu mu stály na čele a rozepl si aj lémec u krku, lebo sa mu těžko dýchalo. A dyž přecházál kolem řbitovní branky, zahučalo naň nad zídku "strašidlo". Janek zařval jak zvírá. V tu chvílu snáď' nebylo nikeho na světě, kdo by ho dohonil… U škubl branku u zahrádky a dyž od strachu bílý jak kyška spadl maměnce do náručí, táhl sa po izbě smrad jak po schořovi. Na hřbitovní zídce čapěl Jurka, na vidlách napíchnutu dynu ze svíčku a přes sebe plachtu z lůžka. Pod ním stála banda šohajú a řehtali sa tak, že zbudili půl dědiny. Na druhý deň visaly Jankovy gatě na plotě… Po téjto komédyji chodíl Jurka z hlavu hoře jak generál po vyhranéj vojně. Janek býl zaséj celéj dědině pro posměch a u Kačenky to prohrál na celéj čáře… Zdálo sa, že dva kohúti sú týmto případem vyrechnovaní a ludé už nato pomáli zapomínali. Ale to pravé došlo až při jednej muzice… Muzika hrála až okna pukaly a šohajé vrtěli děvčicama, že ím šorce létaly až po lampu. Jurka býl na Kačence přilepený jak známka na kovertě "líčko na líčko" - oči přivříté, hubu rozčéřenú jak hrotek préjetý saňama a podupával si jak králík. Janek, opřítý o šenk, pil na zlosť a mračil sa, jak dyby prodal kožu a ztratil peníze. Červ žárlivosti ho zrál tak, že to bylo skorém čut. Protože sa na tu "Sodomu" už nemohl dívat, odešél ven a tam kůl pikle… Dyž muzikante dohráli, šli sa tanečníci na dvůr ochladit. Jak ale Jurka vycházál ven, najednú ze tmy vyletěla ruka a dostál taký liskanec, že hned viděl, jak sa Jupiter obtúlá ze Saturnem! Ale enom sa otřepal jak zmoklá slépka, uškubl nohu od stola, naplúl do dlaní - a Janek ležál tři týdně ve špitali. Vyprávjalo sa, že sa naňho hrobař Krumpáč zlobijú, lebo préj ím utekl "kunčoft" / lopaty… Pán súcí dali Jurkovi "kapky" na tu divokú letoru. Štrnást dní nepodminečně a zaplatit súdní útraty z lékařským ošetřením. Jurka si po rozsudku změřál Janka od baranice až po holénky a pravil: "Počúvaj, Kačenko - mám si to odsedět hnedkaj, lebo až po svajbě?" Kačenka vzala Jurku za ruku a utěšovala ho: "Jurko, nic si z teho nedělaj - ty budeš sedět enom štrnást dní a tam ten trúba ostane sedět načisto…" |