HURÁ NA BACÍLE! ž sem mockrát čúl od stařečka: "Každý bacil je sviňa a mosí sa zamordovat!" A mordovali bacile recepisem, kerý ich dycky ochránil před chřipku, sotva sa u neke-ho objevila. Pokáď si pamatuju, tuto nemoc nikdá neměli, lebo jí - jak tvrdili - "sliovicovým foršusem" předcházali… Neuznával sem jejich "babské medecíny", a dyž ta influenca padla na dědinu, tož sem sa "utěšovál" aspoň tým, že jedni chřipku měli, druzi ju majú a ti ostatní ju dostanu! .,/,..-.o,.oo ,, - ..,o 22 No a ja sem býl mezi téma druhýma - dostál sem ju a pěknú: nos jak paradajské jabko… A protože sem ju měl už třetí deň, vypravil sem sa do městečka k dochtorovi. Jak sa tak skoro ráno, ešče za tmy táhnu dědinu, čuju hrkot kol, a protože sem ešče cestu dojídal kus buchty, ozvalo sa nad kra varna: ,,Ranní ftáče - věcéj zežere…" To na tak "vítali" stařeček Pagáč. Na krávy břéskli: "Prrr!" a na mna: "Kam ideš, ty usoplenče?" "Ale k dochtorovi - šak sa na mna podivajte" - a zdělal sem z nosa šnuptychl. Vypleščili na mna oči a zařvali: "Nikam nepůjdeš - tam bys už nedošél! Totkaj si honem přisedni, zvezu ťa - ale k nám! Ja ťa vykulíruju ráz dva a budeš mět ušetřenu cestu a hrobař práčů…" Přisedl sem teda a stařeček šibaja do krav přidali "dopravní ponaučení": "Ale mosíš při jízdě tu tvoju červenu frgulu držat rovno, aby policajt nemysléli, že chceme odbočovat…" Dyž zme k ním dojeli, vybřéskli: "Hurá na bacile!" tak, že sa ím všecky slépky rozletěly po dvoře. Vytáhli z komory demijón a zatřepali s ním: suchý jak Sahara… Pohlédli na mna, a dyž viděli, že mám oči červené jak angórák a že sa celý třasu horečku, pointovali mna: "No, ty vypadáš! Z nosa máš fabriku na špiritus, a dyž sa na tebe podivám, tož sa ně chce kýchnut. Honem běž do sklépka, totkaj máš klúček, a dones tu sklenku od octa, co je na ní napsané PETROLIN - mám v ní krapku sliovice. po téj sa uzdravíš!" Trnkovýma kapkama zme ničili epidémiju, kerá sa táhla dědinu jak mor. Zatýmco mě sa oči jasnily, stařeček začáli po-smrkovat… Potem otevřeli hubu, jak dyby chtěli neco řect, ale nos sa ím scvrkl jak oškoruša a - hep! - hep! "Kuš, potforo!" - zařvali, ale už zaséj dávali hlavu hoře a - hep! - hep! - hepčííík!!! - a kýchli… Kýchli tak, že sa ím všecky obrázky na zdi pohly šrégo a cukr z buchet sa rozletěl po izbě. Odpluli a zasakrovali: " …cifíx, pazgřivče jeden! Čert ťa tu býl dlužen - už ju mám - skřipku! Dyž máš neco pořádného, to nedoneseš, ale také svinstvo ně donést do chalupy, to umíš!" = Trvalo hodnú chvílu, než sa vykýchali. Potem blúdili očima po izbě, objížďali všecky stěny - aj po zemi cucali - a v rukách obracali pražnu sklenku… Lechtalo na pokušení, že by nebylo marné připomenut ím v tuto chvílu: jak je možné, že včíl na nich jejich zázračná medecína - "sliovicový foršus" - zanevřel… Ale raci sem zaťal hubu - lehučko bych po ní mohl dostat… Utřeli si rukávem kapku u nosa a smutno pravili: "No ja, ale co včílkaj budem dělat? Sliovicu zme vyslopali a nová bude až za štrnást dní. Přeca proti téj ledačině neco mosí byt! Za dochtorem nepujdem, ten ju má také! Viděli ho ludé oknem. Hlavu měl zamotánu v tyštuchu, oči jak herinek a v čekárně ludí jak na puti - herdek!" - zahromovali. "Dyž sem dovedl vymlátit všecky húsenky v sádkoch, tož takú žúžel, kerú néni ani vidět, že bych nepotlúkl? To by v tem býl rarach! Víš co? Zvaříme si víno! Mám tam trochu červeného paděláku, taký utrých… Smrdí to, ale špiritus v tem je. Počkaj - hnedkaj to dám na šporhélt a ty žatým přilož pár polének, ať to brzo vře!" Aby přerazili tu "vúňu" a dodali temu obstojnéj chuti, hodíli tam hrsť cukru a pár voňavých hřebíčků. Jak nalévali víno do hrnca, kýchali čím dál věcéj a sakrovali. Nadáváli mě, bacílom a celému světu. Co tak na nich hledím, povídám: "Stařečku, kapka!" Smýkli po mně očima jak šmidcem po basi a utrúsili: ..Na co - skrzevá kapku vína sa přeca nesfanfrním!" "Ale ne, počkajte - ja myslím tu kapku, co máte u nosa - a sté nad hrncem…" Ja vím - neměl sem to říkat. Mysléli to se mnú dobře, dali by ně poslední a ja ich ešče citýruju. Ale už bylo pozdě! Zčervenali jak morák a vybřéskli: "Co - ty piskořu usmrkaný? Tož ty si ze mna ešče budeš dělat opícu, cóóó ? Dybych ťa zarazil pantokem hnedkaj jak vlézls do chalupy, tož sem nemosél kýchat! Měl sem ti dat za uši jak lúní temu králíkovi, co sa ně chytil do želez místo kuny - a měl sem pokoj. A táhni dom, enom to roznášáš po dědině!" Přiznaja si svoju vinu, zvihl sem sa a šél ke dveřám. Chytil sem akorát za klučku, dyž začálo vyzváňat poledně. Stařeček na rafli za rukáv a zdálo sa ně, že už bez zloby pravili: "Počkaj, už je poledně - ostaň tady na oběd, dám ti neco po- jezt!" - a už nazvihovali skřidélky z kastrólků, keré byly na plotně. "Chceš krúpy s fazulú?" - nabízali ně snáď to jediné, co měli. "Nechcu!" - trucoval sem. "Nechceš - a co bys tak chtěl? Nadívané opratě, alebo dušené pod krkem? Dyž nechceš, nechaj byt - neubude. Toť si lapni a dívaj sa, jak ně bude šmakovat!" A dali sa do jídla sám. Popřál sem ím dobréj chuti, zrovna dyž měli plnu hubu… Podívali sa na mna, přivřeli oči a hnedkaj ich zaséj vyvalili. Skráně sa ím naduly jak skřečkovi a zčervenali jak rak - až do modra. Užička ím vypadla do kastrólka a mávali rukama v lufte, jak dyby sa chtěli něčeho chytit. Cvrčky ím vyskočily z očí, smýkli hlavu dozadu - a kýchli… Jednu v životě sem viděl prasknut pařák na erteple. Ale to nebylo nic proti temu, co ně předvedli stařeček. Krúpy z nich frčaly jak z mašinkvéra néenom hubu, ale aj nosem a doví esli ne aj ušima… Kukačka, kerá v hodinách zrovna odkukávala dvanást - sa zastavíla na šesti! Dostala krúpú po voleti, enom pípla. A protože stařeček majú pusénku věčího kalibru, tož aj rozptyl býl věcí. "Broky" vzaly celu zeď aj z obrázkama. Krúpy byly nasá-zané po stěně jak bradavice a stařeček sa rychtovali, že kýchnu znova… Po téj explozi sem ím aj zapomněl popřát "pozdrav pámbu" a vyletěl sem z chalupy… Enom zdálky sem čúl mezi kašláním a kýcháním stařečků] řev: "Počkaj, ty potforo zgrčená, bacílama prolezlá a na žrádlo fajnová! Až ťa dopadnu, zamlaždím ťa jak kocúra!" To vím, to si trúfajú, ale na takého scíplého bacila nestačijú! Lutovál sem ich, ale moje svědomí bylo klidňučké. Dyť ně sami slubovali, že na vykulírujú ráz dva! Snáď sa ím to aj podařilo, lebo ně najeďnú bylo jaksi lepší. A doňďa dom, napil sem sa dobréj sliovice na stařečkovo zdraví a poděkoval bacilovi, že na opustil a vybral si pevnějšího… Stařeček si s ním už snáď nějak poraďijú, lebo "každý bacil je sviňa a mosí sa zamordovat…" |