"PRÉÉÉT - A - MASÓÓÓ!"

o dědině bylo čut známé řvaní "Prééét - a - masóóó!" - keré přeložené do našeho bylo "Prodat na maso!" To Cyril Océlka - uzeniny všeho druhu, vyřváňál do mračen, lesti by nekdo prodal nějaké to zvířacko do buřtu.

Veliká cedula nad jeho krámem "Srdce Slovácka - Ocelková klobáska" hlásala do světa, že Cyril v téj to "pochútce" nemá konkurenta.

Ináč býl chlapisko z divokú náturu a švirgál. Ludé pravili, že

sa dívá levým okem do právej kapce a druhé mu hledí "na svoju pěsť". Súsedé s ním měli veliké trápení, lebo ve chléve čučál na levú krávu a kupoval právu…

Co bylo cítit masem, to kupil. Jednu vlékl na stránku krávu, kerá měla tlamu jak préjetý kufr, bruch jak bečku od asfaltu a u ocasa jamy, že si tam mohl skovat svačinu.,.

Šak dyž docházál k "Hnilíkom". tož už nad ním krúžily vran v. lebo cítily zdechlinu. Cyril hladil kravku na hrbolatém hřbetě a meditoval:

"Hmm - prrt, ovečko, máš kožúšek jak samet - ío budu klobásky samý zoft!"

Potem ich prodával na jarmaku a měl tam cedulku - pravé vepřové…

Cyril měl v učení takého malého pazgřivca - Vincka, který mě! takú školu, že sa za ňu nemosél haňbit ani vrbovský handléř. Uměl tak šikovno strčit čagan pod váhu, že prasacko hnedka] vážilo o dvacet kilo méň.

Kdysi zabíjali prasa a Cyril že si ho najprv omráčí pantokem. Naplúl do dlaní, potěžkal pantok a nakázal:

"Vincku, poďdržat, abych dobře trefil!"

Vincek. kerý přál v trokách střeva, si utřel ruky do zástěry, nos do ruky a skočil prasackovi za krk. Vtem pohlédl na Océlku a zakňučál:

..Šmarjapanenko - pane majstr - počkajte, ja bych sa vás rád na neco optal - trefíte tam, kde hledíte?''

"Tož baže, ty trúbo!" - zahučál Océlka.

"Jóóój, tož ja to prasa raci pustím!" - vykřikl Vincek, lebo pán majstr hleděli na něho…

Chudák Vincek měl také svoje trápení. Jednu kupili zdechlú kožu a jak ju vezl v kysni, tož mosél mecat rnísto ní, aby ludé mysléli, zeje živá…

Ale jedného dna kléšče spravedlnosti Cyrila přiskříply.

Dyž sa zaséj přes dědinu neslo "Prééét - a - masóóó!", vyšli ze vrátek strýc Šlížek, známý "potmělúch". Vybafli mračno dýmu a čertovsky zařečnovali:

"Cyrile, pocem - vím, kde prodajů dvě koze, ale mosiš neco poplatit!"

"Beru!" - vykřikl Cyril, přeskočil jarek, lap strýca za lajbí a už ich vlékl na "Osmek". Tam poručil dvě osmičky halúzkovéj, štmgli si a po napití mu Šlížek tajemno šuškáli do ucha:

"Zednický majstr majú na prodaj dvě kozy - a pěkné!"

Cyril "dorazíl" narychlo sliovicu a hybaj k Užicom.

Dyž starému Užicovi prozradil, že má zájem o koze. tož ho hnedkaj ochotno zavedli do šopy, kde mu ukázali - dvě dřevěné koze na lešení…!

Cyril najprv zezelenal, potem zčervenal a vyletěl zavřitýma dvércama ze šopy. Zahergótovál, zlosťú tak zavrzal zubama, že mu v sanici ruplo a vyběhl ze dvorka.

Vyhrnul si rukávy a hybaj ke Šlížkom. Zaséj přeskočil jarek, lap strýca za lajbl a říz ich čaganem po golozni - a říz ich ešče jednu, hnedkaj ím na čele naskočily rožky jak mladému srncovi..

A už ich vidíme u sudu.

Pán súcí bez dlúhého vykládání "napařili" Cyrilovi tři dni podmínečně a strýc Šlížek sa odkazujú na pořad práva civilního.

Na chodbě Šlížek, kerým už "otrnúlo", poťúchlo pravili:

"Cyrile, vím, kde prodajů pěkného koná!"

"Kde?" - vybafl zvědavo Océlka.

"Ve Lhotě - popraskala ím na něm koza, tož sa už na něm nedá cvičit…!"

Cyril zaťal pěstě, ale velice rychlo sa zpamatovál a hukl na strýca:

"Ja bych raci kupil vola - ale si moc chudý!"