UKROJTE NĚ TEHO ZA DVĚ KORUNY!

j, co ti mám chlapče vyprávjat - začáli stařeček Pagáč - "život by hýl pražný jak moja šrajtofla, dýhy si ho člověk nejakú tu komédyjú trošku nevyparádíl. A smutný by býl tajak ja, dyž nemám v kočičáku ani smeť tabáku Ja, abych nezapomněl - poščaj ně na paklu, Icbo ně už jazyčisko svrbí, že nemožu vydržat. Stejnak sem už Kači vykúříl celý misek maryjankových plev a dyž sem šél s tu "vůňú" kolem chlévů, tož sa nám plašili koně!"

Už ani nevím, kolikrát sem ím "poščál", lebo stařeček si vy--Doščávali "na věčnu oplátku". Ale dělal sem ím rajfajzéiiku Vád, lebo stařeček ně za to dodávali "duševní stravu"

Nacpali si gipsovku, spokojeno zabafali a zpomínalí aa čase, kdy měli ešče všecky zuby:

"No, je pravda, si také dobrý kujón, ale dyž sem býl taký od-řezek jak ty, tož sem býl inší ražák! Jak mna učuli na dědině, tož všecky maměnky přede mnú skovávaly céry do skřicha a pokřižovali sa jak před čertem. Éj, to si možeš myslet vřelo to ve mně jak v kotli! Ale zákaz, aby kfitka nerušily i No a zákaz lásku! Ale co - to sú také hlúpotiny. Víš, chlapče, všecko ťa jednu přende a ostane ti enom ta fajka, z keréj si možeš "utahovat" až do smrti.

Dyž sem býl mladý, smrděla ně práea včílkaj uě smrdí fajka. Myslél sem, že zežeru svět - no vidíš a žatým svět zežrál mna. Nadřel sem sa v životě jak kůň a podivaj sa včíl na mna - vrže ně v kolenách, rachotí to ve mně, jak dyž přesýpáš ořechy a dybych nebýl podpásaný řemenem, tož sa rozpadnu! Vidíš, to sú ty boží zákony, na kerých nikdo nic nezmění…

Bývál sem šohaj urostený jak linda a dneskaj mám hubu k rabatů, že \iž tam pro nové vrásky není místa. Byli zme mladí a šumní - no a včílkaj už zme enom šumní…

Kdysi ně chtěl jeden přespolní přebrat galánku - šak Těrku Kožuchovu! Jak sem ho gabíl za ohryzek, tož vyletěl zavřitým oknem a ešče vyrazil sedu palések z plota. Ale mosél byt tvrdý, lebo dyž sem vyletěl ven, že mu "pomožu na nohy", tož sem u kerchova na silnici zahlédl enom paty a mračno prachu. A dyž už sem býl rozjetý, tož sem s téma ostatníma pajtášama tak vrtěl po šenku, že zadkama okřápali maltu ze zdí až na lihly. Trochu sem aj v hospodě "přestavíl" nábytek a hospoeký Bečka čapěli strachem za šentyšem jak osa na bombósi a zubarna klapali jak datel. Éj, šak na potem doběhli - a dvakrát - a jaksapatří!"

Stařeček si zapálili vyhaslú faju a vykládali dál:

"Býl sem zaséj bez groša jak obyčajně a dyž ně hospoeký uhlédli, že sedím zgrčený jak žebrák u kostela, pravili:

"Matúšu, kupím dřevo!"

Dyž je núza najvyšší, pomoc boží najbližší - pra viní si a hned kaj sem sa optal:

"Šak može byt - kdy ho chcete ?"

"Až ho naděláš, tož dojeď!" - pravili Bečka.

Tož si možeš myslet, jak sem sa tumlovál. Ani sem sa moc netočil a hybaj do lesa.

Na druhý deň k večeru sem dojel s fůru před hospodu. Hospocký chvílku obcházali vůz, nahlédli přes brýle na mna a optali sa:

"Co stojí ta fúra?"

"No, je teho dobré dva metry - tož dvě stovky!"

Chvílu potichu počítali, potem vytáhli jedno pěkné poleno, dali ně do ruky pětikorunu a spokojeno pronésli:

"Tož tak, Matúšu - toto poleno sa ně lúbí. Nechám si z něho spravit rám na okně a šprlata k šentyši, cos rozmlátil - a ty od teho potem zaplatíš…"

Éj, jak ně tenkrát bylo, to sa nedá povědět. Veliké ščestí hospocký měli, že za sebú rychlo přibuchli dveřa, lebo sem ich vykúříl ve fajce - éj, pravda, pravda - vykúříl! A ostalo by po nich enom trochu smradu, jak z tych maryjankových plev. Zlosťú sem sa až dusil a abych neco neprovedl, co zaváná palagrafem, tož sem raci práskl do koní a ujížďál od hospody tak, že sem cestu půl fůry postrácál. Červ zlosti na zrál, ale to ešče neměl byt mému utrpení konec…

A včíl ně stařeček vypráyjali historku, kerá skončila sudem.

Ida jednu z lesa, zastavíli sa před hospodu, lebo žízeň a hlad po celodenní dřině býl veliký. Pilu, kerú nesli přes rameno, pohladili a pravili:

"Ty si pila - ja sem ešče nepil! - a vpadli do šenkovně:

"Dajte ně guláš a pivo!"

Že měli stařeček na futrách "sekeru", ozvalo sa za šprlatama zamrčání: "Nemáme!"

"Tožvuřtu!"

"Nemáme!" , !

"Herinka!"

"Nemáme!" N

"Tvarůžky!"

"Nemáme!"

Hospocká vystrčili hubu zamaštěnu od husy mezi dvérca od kuchyně a vybřéskli:

"Starý, daj mu po čuni -ať si nevybírá!"

Stařeček enom zavrzali zubama a ze sakrama vyjeli z hospody.

Ale zapřísahali sa, že ím to nedarujú

A nedarovali! .

Za nějaký čas zaséj dostali k jídlu "Nemáme!" - a na to čekali. Rozhlédli sa po hospodě, jak dyby neco hledali. Zastavíli sa na kleci s kanárkem a optali sa:

"Co stojí ten kanárek?"

"Dvě stovky!"

Stařeček bácli šrajtoflú o stůl a dodali:

"Tož ho upečte!"

Za chvílku sa nesla vůňa po šenkovni jak v hody a hospocký šupli před stařečka malovaný taléřek a na něm teho malého upečenca, kerému enom nožky trčaly…

Pagáč vtáhli vůňu do nosa, mlazgli a prohodíli:

"Tož ně teho ukrojte za dvě koruny…!"

Bečka v ten moment ztuhli a zbělali jak gips. Zalapali po lufte pražnu hubu jak užovka a oči měli vypleščené na Pagáča zrovna tak, jak Pagáč na nich, dyž si z fůry vybírali jedno poleno…

Potem zařvali, že ím obrázek z bavorskú krajinu spadl ze zdi, chňapli taléřek aj s kanárkem a buchli s ním stařečka po čele, že sa ím v očách zaiskřilo. Stařeček překotili stůl, chytili šenkéřa za krk, zametli s něma hospodu, pražnu klec ím narazili na hlavu a hodíli ich přes šprlata za šentyš.

Dyž vychazali z hospody, ve dveřách sa obrátili a na hospockú, kerá nahlédali fukem ve dveřách z kuchyně, zařvali:

"Nemáme!"

Dokáď hospocký chodíli za šentyš kolem pultu, tož sa ím nikdá nic nestalo. Ale protože "šli" tentokrát přes šprlata, tož byli celý dodřený a dokřápaný.

Tož tak sa "kanárek" dostál k sudu.

Stařeček dostali štrnást dní a škodu nahradit. Hospocká dostali žlútenku od pukléj žluči. Hospocký, kerý dostali "heksnšús", chodíli celé noce po "Kačeníku" a kývali hlavu jak húpací kůň…