HAJNÝ SRNEC

tarý Srnec pytlačili - dyž byli mladší. Nebylo dna a nebylo noci, aby nečuchali po lesi s okama v kapcách a z rozdělanú flintu pod kožuchem. Furt enom cucali do zemi a hledali bobky, keré by ich dovedli ke králičí duře alebo na stopu "vysokéj". Celý svět pro ně neměl ceny ani za fajku tabáku - ale les, ten býl jejich královstvím a celým životem.

Jak vlezli pod první stromy do porostu, už začáli nosem natahovat a větřit jak velblúd vodu. Levé oko měli furt přivříté

a pravý kůtek zaškňúřený. lebo tak sa ím huba skrútila od míření. Kolikrát sa v hospodě sadili, že za hodinu donesu teplého ba-žanta - a dycky vyhráli!

Hajný s adjunktem po nich pásli nekolik roků, ale dopjat ich nemohli. Chalupu ím s četníkem rozházali a proňúrali od sklepa po komín několikrát za sebú. Nenašli ani patron, natož tak flintu - a nenašli ani pérko, natož tak celého bažanta!

Kdysi nějaký "fiškus" poslal hajného Čagana k Srncom, préj majú k obědu divočinu. Hajný vletěli do chalupy jak hrom a rovnu na strýca:

"Tož už sem vás načapal, vy ftáku! Kde máte teho srnca?"

"Hergotkrucifíííx, jakého srnca?" - vybafli strýc.

"Tož enom sa moc nedivte a z barvu ven - včíl už na nedoběhnete! Kde máte teho dvúročáka?"

Strýc nazvihli oboči a s úšklebkem pravili:

"Dvúročáka? Srnca? - Ahááá, tož dítě na dvůr, stará ho má na klíně!"

Hajný poskočili jak postřelená korotva a hybaj na dvůr. Rozhlédli sa a zahlédli tetku sedět na lávce - z malým Jo-zéfkem! Chvílku cucali na mateřské ščestí, potem na strýca a zařvali :

"Na, krúci, tož co si ze mna děláte prču - víte, že to je znevažování úřední osoby?"

Srnec sa zaščúřili a klidno pravili:

"Hergotkrucifíííx, jakú prču - tož sté slepý, lebo cóóó? Šak vidíte, že ho Babuša chová. Přeca náš Jozéfek je také dvú-ročák a Srnec je také - tož co?"

Hajný vyletěli ze dvora a pluli jak skřeček…

Ale jednu na pytláckú vášeň doplatili - a škaredě! Dva roky ich nebylo vidět a dyž sa zaséj ukázali v dědině, na moje optání, kde tak dlúho byli, přiznali sa:

"To víš, chlapče - na dovolenéj. Měl sem ju naplánovánu na tři roky, ale rok ně odpustili."

"A za co sté to vyfásli?" - ptám sa.

"Ale - střelil sem do kožucha!"

"Na, počúvajte - zato sté přeca nemohli dostat tři roky!"

"Hergotkrucifíííx, tož za to ne - ja sem ti zapomněl řéct, že v tem kožuchu býl hajný…" ;' "No proto!"

A len případ načisto změnil Srncovi životni dráhu. Udělali ho

hajným! A také od téj doby ani jedna "černá" raná v lesi nepadla, lebo Srnec hledali rajón tak zuřivo, že sa mu každý vyhl na sto honů. Mimo teho měli po stromoch rozvěšané tabulky z říkáním:

Lesti nekeho dopadnu v lesy pitlačit

pámbu ho opatruj

rozstřílám ho jak starý hrnec -.:o :

zveškerú úctu

hajný Srnec

Pytlácká krev sa ím změnila v myslivečků, ale čertovina v nieh přeca enom ostala až do smrti.

Kdysi Srnca zavolali pán lesní Tetřev a rozkázali:

"Počúvajte, Srnče - na palúčku "U třech křížů" máme ja-telinu - nechajte ju poséct!"

Strýc "srazili kufry" a brali sa k lesu, ale cestu, tajak obyčajně, potkali hospodu. Vpadli do šenkovně a dali si čtvrtku "Bzenec-kéj lipky". Zamžúrali na zarosenú sklenku, čuchli si a usrkli hlteček. Chvílku vínečko kúsali, převalovali ho v hubě a múdro hodnotili:

"Hergotkrucifíííx, možete si myslet - to byla hlava, co to víno vymysléla! - Enom dyby naň furt bylo!"

Co tak popíjali a přemýšlali. kde vzít peníze, uhlédli přes okno Francka Miskového, na kerého hnedkaj volali:

"Francku, pocem - chceš kupit jatelinu?"

"Co za ňu?"

"Tož daj stovku a je tvoja. Ale mosíš ju hned poséct - je na palúčku "U třech křížů"."

Francek vyplatil peníze a šél dom pro kosu.

Srnec, že už byli zaséj "pevný v kolenách", spokojeno pocu-cávali vínečko a až k večeru sa brali zpátky na lesní úřad. Cestu si to všecko pěkně zesumírovali a vpadli do kancelářa z řečú:

"Hergotkrucifíííx, pane lesní, možete si myslet - jakási sviňa nám posekla na palúčku tu jatelinu!"

Pán lesní, kerý byli v tu chvílu zelenější jak jejich uniforma, sa hrozivo zamračili a zařvali:

"Srnče, to sté hajný? A to si trúfáte dojit za mnú s takovú věcú? Už ať vás nevidím a zitra ráno ně hlaste, co je z jatelinu!"

Srnec kývli a odlézli jak spráskaný jezevčík - víno ím zhořklo v hubě… oo-.?oo…,o; …:oo. i ,: .

Cestu přemýšlali, jak na to, ale že už méli rozum "osvítěný" vínečkem, "rozřešili" těžký případ, než došli dom.

Vcházaja do dveří, povídali tetce:

"Babušo, di na palúček ke "Třem křížom" naséct jateliny!"

Tetka vzali travnicu s kosákem a šli - a strýc pomalí za něma…

Protože jatelina už byla posečená, naškubali pár hrstí po kra-joch, hodíli si nosu na záda a brali sa dom.

Srnec vylezli s křoví a zahulákali:

"Na, ty potvoro, tož ty si ten schoř, co nám krade jatelinu? Hybaj do myslivně!"

Lapli tetku za rameno a táhli ju jak kožu k lesnímu.

Dojďa tam, úředno zařečnovali:

:'o "Hergotkrucifíííx, pane lesní - možete si myslet - už sem tu mrchu dopadl, co nám ukradla jatelinu!"

Tetka sa nezmohli ani na slovo a hleděli, jak dyby vypadli z hnízda.

"Jak sa menujete?" - optali sa tetky pán lesní.

"Srncova!" - tetka nato.

"Sté z rodiny z hajným?"

"Tož baže - dyť su jeho žena!"

Pán lesní včílkaj zaséj pro změnu zčervenali, vyvalili oči jak duběnky a zařvali: "

"Hajný, co to má znamenat? Jak je to možné?"

Srnec sa nafúkli a vybřéskli:

"Hergotkrucifíííx, pane lesní, řeknite slovo a ja tu babu rozstřílám na cucky! Ve službě neznám ani bratra!!!"

Pán lesní sa poškrábali ve fúsách, poslali tetku dom a protože ím šla ruka po flintě, tož raci Srnca vyhodíli za ňú…

Strýc si venku spokojeno podřeli širák, zašli si ešče na dvě osmičky a zapadli do lesa…

Ida omladinu bafali z faje, dyž vtem sa ím do čehosi zasekla noha. Zavanglovali a tak praščili bradu o stonek, že ím v sanici ruplo a flintu zarazili do zemi až po pažbu. Dyž sa vymotali z chábí, zasakrovali tak, že lesní zvířactvo sa z hrozným kvi-kotem rozletělo na všecky strany. Strýc strčili nohu - do oka!!!

Že by si ím trúfl pytlák do rajónu, s tým nepočítali.

První chvílu při tem pomyšlení nemohli popadnut dech. Potem sa ale zabuchali do prsů, že v nich zahučalo jak v práznéj lajte a zařvali, až listí padalo:

"Éj, počkaj, ty ťuhýku - hergotkrucifíííx - až ťa dopadnu…!" A v představě už viděli chlapa ďúravého jak řičicu.

Celé dně a noce čmuchali po lesi jak liška - nespali a nejedli. Až jednu…

Procházali "Hrdélkem", dyž od "Rubiska" vyšla raná…

Přičapli a ze srdcem, keré ím buchalo až v ohryzku, šúlali sa v tu stranu. A už ho zahlédli: Ondru Puchýřa, jak stojí nad srncem! Vtem už ich zahlédl aj Ondra, zgrčíl sa, namířil a bááác - broky enom hvízdly Srncovi kolem uší.

Skočili za dub a zasyčali:

"Jedného srnca dostáls, lumpe, ale druhého - éj, hergotkrucifíííx - těžko!"

Vzali si Ondru na mušku a poslali mu do zadku trošku teho, co slubovali na rozvěšených tabulkách, že enom békl. Mosél mět ale tvrdú kožu jak divočák, lebo křoví zapraščalo a Puchýř býl v prachu…

A už zme u sudu.

Ondra Puchýř žaloval, že po něm Srnec střelili, dyž býl na dřevě!

"Srnče, tož co nám k temu možete řéct?" - začáli pán súcí.

"Hergotkrucifíííx, pane rado - zavolajte sem tych sto miliónů bab, co ně chodijú do rajónu na dřevo a optajte sa, lesti sem nekeréj chup na hlavě zkřivil! - A počúvaj, ty konipásku, dyž tady vyprávjaš, žes býl na dřevě, tož čí je ta flinta, cos tam zapomněl - hááá?! Na dřevo sa chodí s obuškem, s pilku alebo z hákem na lámání - ale ne s flintu! Leda že bys chtěl každú suchu haluz ustřelit a to by ti tak nanejvýš věřila hluchá Teréza Štruplena. A od kdy sa chodí na dřevo o desíti hodinách večer - cóóó? A budem ti moset kupit silné brýle, abys poznál dřevo od srnca - ty dřevorubce!"

Ondra sa pod palbu otázek enom zohl a ani nemrkl.

A tož: Ondra Puchýř sa odsuzuje na měsíc vězení nepodmi-nečně…

"Pane rado" - dodal Srnec, "nemyslete si o mně, že su špatný střelec - éj, hergotkrucifííx, "škodnú" trefím dycky na hlavu - ale to až podruhéj, včílkaj to bylo schválně!"

"A tobě" - obrátili sa k Ondrovi - "sa odměním! Za každý brok, kerý sis vytahl ze zadku, dostaneš - po hubě! A dyby ťa snáď zaséj jednu začál svrbět, tož dondi - poslúžím ti - hergotkrucifííx, poslúžím…!" - a pohladili flintu…