TO BYCH SI LIŠČÍL EŠČE JEDNU

tarý Cabúch jeli k céři na náščevu. Vlakem! Dyby šli pěšky, trvalo by ím to týden, ale měli by tu výhodu, že sa nemoseli dostat k sudu. Ale už sa stalo a sú v súdní síni. "Tož strýčku" - pravili pán súcí - "povězte nám, jak sa to všecko zeběhlo!"

Cabúch zatrúbili do červeného šnuptychla, odkašlali a začáli:

"Pane rado, prosím ich pěkně, možu si sednut? Vijú - ja

včílkaj chodím enom pěšky - vijú, od téj doby, co sem sa tak

- tento - tož abych začál z kraja… Tož tento, Kača - jako moja céra - žije z jedným nakladatelem v tem kombinátě - lebo jak sa to tento - tož jak bych vám to řekl… Nóóó, tož on nakládá uhel na vagóny a majú dohromady kvartýr, vijú? No a Kača totkaj spadla ze schodů lebo co - a préj mosí ít na operáciju a že není plnoletá, tož snáď mosím podepsat jakýsi ten pervers. Až za měsíc sem došél na to, že to byla směnka na pět tisíc…"

Protože strýc byli ten deň u sudu poslední strana - pán súcí ich v řečnování ani nezastavíli, ba začáli sa bodrosťú starého Cabúcha dobře bavit.

Strýc vytáhli kočičák, nacpali fajku a vyprávjali dál: ,,Ja - tož abych nezašél vedle - rozlúčíl sem sa s Terezu, to jako z mojú stáru, vijú? - vlezl sem do vagóna, šak ludí tam bylo jak maku, tož sem ostál v uličce u dveří. V jednej štací, dyž už sa vlak rozjížďál, dobíhali ešče dva ludé. Honem sem otevřel dveřa, ten jeden - za méj pomoci - skočil do vagóna a ten druhý, protože měl balik na rameně, utékal při schodkách. Tož sem ho ochotno chytil za lémec a vleču ho do vlaku. Ten ale sebú začál pytlovat a strašlivo břeščat. To na dožralo, tož pravím: Co břéskáš, balamuťo - šak ja ťa nepustím, nic sa neboj! Hodíl sem ho za sebe jak počuranú kočku a přibuchl dvérca. To sté ale měli vidět, co ten skřeček dělal za randál. Urazit mu hlavu, tož by z něho mohl byt tak dekl na puténku, ale řval div okna nepukaly. Nadál ně do hňupů, že préj mám v makovici sečku a že dyž dávali blbost', tož préj sem mosél ít najméň štyrykrát - a ja nevím co ešče. Pane súcí, vijú - ja su dobré chlapisko, kuráti neublížím - ale v tem momentě sem ho gabíl za ohryzek a pravím: Basom ti dušu tvoju ohnivú, co sa paprčíš, ty itrnico. Člověk ti pomože a ty tak?! - Chlapík natáhl krk jak koza po ořechovém listí a zaskřehotál: No ne - hladit vás za to budu. Dyť ja sem šél totkaj švagra enom vyprovodit! - Tož vidíte, može byt člověk k luďom ochotný? Nemože!" , >, Pán súcí sa uščúřili pod fúsa a pravili: "No ja, strýčku - ale to tady v žalobě nemáme!" ; , Cabúch zamrkali, zabáňali z faje a povídali dál: "No šak je dobře - dyť ja enom chcu, abyste věděli, proč nejezdím vlakem. A to hlavní teprú donde! Ja - tož rozlúčíl sem sa s cérú radostnu, nakupil všélijakých hlúpotin dečkám, svatý obrázek z rámkem aj ze sklem, kosu, latemu - a bral sem sa na štación. Vlak už tam stál, tož sem si vlezl do téj cimérky, co sú

tam dveřa na šuplík. Nikdo tam nebýl, tož sem si pověsil halenu k oknu, balík sem dál na lavku a šél sem si kupit neco na čtení. Doňďa zpátky, už tam byli ludé a na mojém místě seděl chlap jakýsi - ja, šak to sú oni, co tady stójíjú! Pozdravím křesťansky a hledím po svojích věcách - ja krúci, tož halena pověšená u dveří a balík na zemi. Zvíhám ho a učuju jakési řinčání: pane rado, to panenka Marija aj z latemu doplatila na to stěhování! - To vy sté na přestěhoval? - ptáni sa teho šohaja u okna. A ten na mna zařval jak hotař: "Co je ně po vašich hadrách - ja sem nikeho nestěhoval!" - ale červený býl při tem jak lanžhotské nohavice.

No a včíl sem tak "nahlas uvažovál", jací sú ludé: "Víte, má ten pámbíček všélijakých strašáků na světě. Co néni uvázané řetazem, to ludé odnesu! Rád bych věděl, co to bylo za pajtáša? Dyby ně řekl, že chce lapět u okna, tož bych ho tam pustil a ten balík bych opatrno předělal, aby sa v něm nic nerozkřápalo. Ale to ne - on s tým praščí, rozmlátí to a potem kamsi odleze. Mosél to byt nějaká trúba!"

Najednú ten, co seděl u okna, hépl, jak dyž ho šidlem džógne a zařval: "Chlape, řeknite ešče slovo a neco strašného sa stane!" A ja mu načisto klidňúčko povídám: "Ná počúvajte, a co vy sa paprčíte - co je vám do teho, dyž nekemu nadávám, kdo tu néni? Dyť ja mluvím o tem, co ně tu latemu s obrázkem rozmlátil - a vy si tam čumte z okna a o mna sa nestarajte!" A on do mna drcl. No to si možete myslet - to tak na mna! A zaséj načisto klidňúčko sem mu řekl, aby si zdělal brýle - a on nechtěl. Tož sem mu ich zdělal sám - a liščíl sem ho po hubě. A bylo po domluvě…

Víte, pane rado, mna ludé znajú, ja su dobrý chlap a jak už sem řekl, slámku do cesty nikemu nepoložím - ale všeckého do času, až sa ucho utrhne!"

Pán súcí sa dobrácky uščúřili, podívali sa na postiženého, kerý už neměl opuchlú hubu - a potem sa obrátili k Cabúchovi:

"Drahý strýčku, ja vám všecko věřím, ale nedá sa nic dělat: tři dni podmínečně na jeden rok a sto korun na sirotky!"

Cabúch sa tak chutno zasmíli, až ím v očách zabliščalo, a spokojeno súhlasili:

"Pane rado, tož to ja - na sirotky, to ja - to bych si liščíl ešče jednu…!"