PŘEDMLUVA.

Roku 1889, před dvaceti lety, vydal jsem knihu: Staročeské výroční obyčeje, pověry, zábavy a slavnosti. Netušil jsem, že potom místo oddechu všecky volné chvíle mimo povinnosti úřední v bibliothéce Musea království Českého a mimo činnost, spojenou s přednáškami o všeobecné historii kulturní na české universitě a s vědeckými pracemi, z tohoto oboru uveřejněnými, zasvětím s upřímnou účinnou láskou a s neomrzelou vytrvalostí studiu českého lidu a jeho podání. Z českého lidu jsem vyšel a českému lidu již 19 ročníků odborného časopisu Český Lid jsem posvětil, českému lidu celou řadu knih i studií roztroušených po časopisech jsem věnoval, českému lidu do posledního dechu rád bych síly svoje všecky obětoval, chtěje zachovati v době nynějších moderních hesel a všelijakých -ismů budoucnu věrný obraz, jak lid český od dob nejstarších až do doby nynější žil a postupoval po všech stránkách svého vývoje. Neodstrašily mne vtipky o národopisném sentimentalismu, když pozoruji a v Českém Lidu upozorňuji, jak v cizích literaturách národů jistě praktických a vynikajících na všech polích moderní civilisace nezapomínají odborné společnosti vědecky studovati a zachraňovati před nepamětí obrázky lidového života, lidové tradice ve Francii, v Anglii, v Itálii, v Dánsku a hlavně v Německu, v časopisech odborných i v četných spisech. Práce moje kulturněhistorické i lido-vědné, týkající se dnes již všech oborů lidovědného studia o lidu českém, a devatenácte ročníků Českého Lidu potrvá vždy, doufám, jako zjevný důkaz té lásky upřímné, jakou jsem k lidu našemu přilnul, jako důkaz více než pouze chvilkového rozmaru nebo suchého, vědeckého zájmu o náš lid v Cechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku .... Po pětadvaceti plných letech soustavné, bez oddechu práce troufám si to směle říci a musí ustoupiti žádoucí skromnost, kde se hlásí za našich poměrů a soudů literárně-historických o své poctivé místo nezvratná pravda s holým třeba jen výčtem názvů toho, co vykonáno . . .

Kdybych dnes měl chystati druhé vydání Staročeských výročních obyčejů, vzrostlo by dílo po nynějších zkušenostech a rozhledu v literatuře-