vás pást nebudu, já k muzice půjdu, hop. Odříkávání děje se za chůze obyčejným krokem a zcela monotónně. — Na to kleknou (viz vyobrazení) a zpívají: 1. Sláva Bohu na výsosti, my jsme pastuškové prosti v celé jasnosti. 2. Vyšla hvězda na východě, velká jasnosť na obloze, znamení dala. Konec každé sloky: ». . . v celé jasnosti« a ». . . znamení dala«, doprovázejí pastýři nárazy holí o zemi dle slabik. Po zpěvu udeří spodem své hole. I. pastýř do hole druhého se slovy: Slyš, bačo, jak andělé zpí-vajú: »Gloria Gzelsis«. II. pastýř (opětovav úder): Co pak se to na mne

Obr. 19. »Pastýři« na obchůzce tříkrálové v Kojetíně. Fotografoval O. Pisch.

pere, či vlk ovce dere, či koliba hory, či vlk stádo mory ? I. pastýř (zase udeřiv do holí druhých): Nehory, nemory, neb jsem slyšel hlas anděla, proto tebe budím! III. pastýř (opět po úderu): Nepleť košů, nematušu, tys myslel, že hlas anděla, a to stará koza zabrečela. Ukončivše tento rozhovor, stále klečíce spustí: Zdráv buď, bačo, v zimě v létě, když na jaře růže kvete, zdráv buď, bačo, bačo náš, ve své moci salaš máš, a my s tebou nic více, nebudem píť žinčice ! A pokračují: Panna Maria porodila, do jeslí položila, kato malé pacholátko! Po tomto zpěvu všichni vstanou a chodíce obyčejným chodem po obvodě kola zpívají: Vstaňte, nemeškejte, Ježíškovi dary neste, co který máte! Udeřivše holemi o zemi