Pastuškové ukazují se nám takořka v každém kraji. Na obrázku vidíme »pastušky« z Orlové ve východním Slezsku: Jsou to junáci odění pestrým hávem třikrálovým; vysoké jich čapky (kaptury) různí se jak formou, tak okrasami. První má tvar kuželovitý nahoře s chocholem, druhá válcovitý, a třetí se podobá mitře biskupské. Vysoké čapky polepeny jsou pestře malovanými obrázky biblickými, jež se odnášejí vesměs k Narození Páně. Dlouhá košile, jakou mají navlečenu na kabátě, bývá křížem a křížem přepásána různobarvými stuhami, jako červenými, modrými, zelenými a p_ Také ramena a rukávy ověšeny jsou mašlemi; na prsou přišita bývá podobná ozdůbka. Kalhoty nosívají obyčejné tmavé. Dlouhé hole mají rozdílný tvar.

Provádějí pastuškové zvyk již odpoledne na Boží Narození a končí svátkem Tří králů 6. ledna. Děti chodívají s pastušky zároveň až do chalup a naslouchají prostým zpěvům, jež však mají něco zvláštního do sebe i pro svou jednoduchost. V chalupách zaklepají pastuškové palicemi (kyji) na dvéře u svétnice a dříve vejde první prozpěvuje. (Ostatní následují.) I. pastucha: Pochválen buď Pán Ježíš Kristus! Pěkně prosím, páni milí, kdybyste nám dozvolili trochu poskakali: chudých tří pastýři památky chceme poukázati zkratky. II. pastucha: »Ajá idu proti směle ke cti Krista Spasitele!« III. pastucha: Není-li toho času, aby lidé pracovali, pokud straka nedá hlasu, pokud pokrmu neuvidí? Ale straka řkúc: »Tu máš, hledej sobě, kde co máš» 1. pastucha: A já Báča půjdu předy a vezmi si kusek krejdy a zapíšu dary naše, které máme při salaše. II. pastucha: Na rabuvku (lov) spolem (spolu) půjdem' a za bučkem státi budem'. Kaj (kde) se buček zelená, Valach dosti peněz má. III. pastucha: Hodní lidé jsou Valaši, které máme při salaši; hodní, hodní jsou vždycky! Všichni: Do Betléma půjdem' skokem rychle, hbitěj' nežli krokem: dary vezmem' ssebu pro Boží potřebu! A ty, Juro Varculíku, navař kaše na ryndlíku a vem flastr medu pro Boží potřebu! Holá, chaso, to je jiná! a za pecen vepřovina i na krancu zelí — pojíme veselí. — Jiný popěvek: Všichni: Vstavejže, ty Kubo, povědzam tě (povídám ti), jak tě lotnym kyjem, obudzam tě! »Daj mi pokoj, Jurku, dřima se mi, nedávno jsem přišel za ovcemi!« Ejhle, čuvaj, cosi při Betlémě! A kde je a kde je?' ukaž mi to, ať ja se podivám taky na to! pobereme krpce na ramena, poběhneme všichni do Betléma. A kde je a kde je? ukaž. mi to, ať ja se podivám taky na to! Neboj se, Ondráši, vždyť tu nic nestraší! já mám batýk i pistole, pojedeme hned té chvíle: buchneme, střelíme, všecko odstrašíme! a ty nové divy dobře zapačímy. Leží tam pachole naloženo v zlobě: jeho tvář je jako slunce, podává nám ruce; jest to pastýříček, přesličný Ježíšek. Dej, Ondro, kožušek, by nezmrz' Jezušek!

Souhlas zpěvů a vtipů z obchůzek pastýřů v Kojetíně s těmito obchůzkami ve Slezsku prozrazuje vzájemné vlivy i prozrazuje, jak polské třikrálové obchůzky tu působily ze sousedství na úpravy říkadel a písní,., jež se hemží polonismy.