jakoby k ráně. Sedlák se selkou mají vesnický kroj. Selku má šal cel)' zelený už na žlutou zástěrku v kličku do předu zavázanou (jako obě nahoře uvedené paní a pometačka od šeredných i od pěkných) a pivoňkovou šné-rovačku. z níž vystupuje bílá košile, objímajíc hrdlo varhánkovým límcem. Jako šněrovačka zbarveny jsou i punčochy v malinkých střevíčkách. U čepce převládají barvy zelená a žlutá. Ruce přes sebe složené spočívají u pásu. Sedlák opírá se o hůl, má boty s holeněmi, koženky žluté, zelený kabát s náprsním pásem žlutým a zeleným kloboukem.

Tak vidíme jezdce na koni, t. j. masku, stejné asi konstrukce jako maska v průvodu Mikulášském heřmanickém. Jezdec oděný v bělavý kabátec s černými a červenými šňůrami a lemováním jede na dvounohém koni, kterého drží levicí na uzdě a bičíkem v pravé ruce pohání. Výška koně ve srovnání s jezdcem jest tak značná, že raději chceme připustiti, že kostru koně s jezdcem nese skrytý člověk. Červená čabraka s krajními pruhy žlutými, zelenými a červenými ozdobena jest kroužením a třapci. Kuba má pěkné žluté koženky, červenou vestu, krátký zelený kabát a zelenou čepici s kožešinou. S holí v levici obrací se k masce. Po něm následuje bubeník pokuřující z krátké dýmky: má zelený kabát, zelené punčochy a červené kalhoty, na hlavé mu sedí klobouk se třemi pestrými péry. Zvláště zajímavé jsou další dvě figury, t. j. klapačka a kozel. Klapačka, podobná žirafě = koni, jest žluté, červeně, hnědě i černě skvrnitá a jezdec v ní kráčí, oděn jsa v zelený kabát červené vyložený. Červenou pokrývku na hlavě krášlí dlouhé péro červené s krajem zeleným. Cabraka jeA velmi pestrá. Kozel rohatý s dlouhou bílou srstí přikryt jest černou čabrakou s krajem červenými s třapci. Jezdec v něm kráčející má zelený kabát s červenými šňůrami, přes ramena pak přehozen žlutý kabát. Čapku zelenou vroubí červený kraj. Jako jezdec na klapačce má i tento v levici uzdu, v pravici bičík. Žid kouří z krátké dýmky. Oděn jest v zelený »špicfrak«, černé kalhoty a černou čapku. Přes rameno má přehozený pytel, v levé ruce nese kůži za zadní nohy a v pravé ruce hůl. Pometačka nesoucí pometače. zvaná též » mrtvý, nesoucího živého«. má zelený kabátec, červenou šněrovačku, modrou zástěru, sukni růžově a modře pruhovanou. Pometač má koženky a modrý kabátec. Oba jsou bosi a kouří. Poslední jde kominík celý černý.

Tito »šerední«, pravé maškary masopustní obveselovali diváky různými žerty. Při cvičeni dělali vše naopak. Kromě toho měl každý svou zvláštní úlohu. Kuba prodával »hříbě« t. j. »mašku«. medvědář bavil všecky svým medvědem, tluče místo něho lidi: také žid s kominíkem nezůstali nepovšimnuti pro své žerty, stejně jako »mrtvý nesoucí živého«. Vtipům a žertům nebylo konce.

Oba průvody, heřmanický i znoíský, mají hudebníky, husary, turky a mouřeníny, selku, sedláka. Kubu, honzbuřty, laufry, masku (koně, kozla"), klapačku, kominíka, žida. Cím se od sebe liší, to právě zodpovídá a objasňuje doba pořádání, jméno obou průvodů. Heřmanický průvod pořádá se o sv. Mikuláši, zhořský o ostatcích, a přece shoda tak nápadná, že nemožno