Předchozí 0089 Následující
str. 84

mléko— pivo, které dávala ochutnávali hospodáři a pod. Někdy a někde pobíhali po staveních kozlové a kozy, přestrojené maškary, sami. Dělo se to opět v období mikulášském až do masopuslu, hlavně před Třemi králi. Vyobrazení kozy, kozla zahlédneme skoro všude, kde Perechta, klibna, kobyla znázorněna.

Ve Zberazi, jakož i v sousední Sestrouni v okresu sedlčanském ode dávných dob, a to výhradné vždy jen večer před svátkem sv. Tří králů, »chodí se s kozlem*. Vyhrazen býval obyčej ten obecnímu pastuchovi, jenž však, když společná pastva ovcí byla zrušena, své právo, dávnou zvyklostí nabyté, přenechal veselé chase. *) Místo hlavy koňské nasazena jest na výtřaskách hlava kozlí. Ušije se ze starého sukna tak, aby měla podobu podlouhlé kozlí lebky, rozdělaným vápnem malují se oči, nos, huba, k níž přišije se ještě kus červeného flanelu jako jazyk, na bradu dá se kousek lnu, přišijí se uši a na konec výtřasek jako na rohy se navlékne ježčí kůže. Naposled přišije se k hlavě dlouhý kus plátna, obyčejné pod-slamka, tak, aby ponechán byl napřed pro oči prostor, a kozel jest hotov. Pastýř vlezl si pod plachtu, do rukou vzal výtřasky a chodil po jednotlivých staveních, hlavně jen po statcích, při čemž vždy dříve v síni zazvonil. Po zazvonění nastal vždy v sednici poplach, zvláště ženské hleděly se schovati, ale »kozel« zatím již tam rychle vrazil, několikrát se poklonil, zadupal, zamečel a hlavně mířil na děvčata a strašil děti. Děvčata snažila se ze zadu plachtu mu strhnouti, ale málo kdy se jim to zdařilo, nebof »kozel« byl opatrný. Po nějaké chvíli, když hospodyně zatím dala klukovi, který s »kozlem« chodil, něco do košíku, a když hospodář už se začal zlobiti, ježto se často něco rozbilo nebo roztrhalo, poklonil se »kozel« a šel dále.

Na Náchodsku v průvodu sv. Mikulášském i v průvodu masopustním jezdíval kůň s jezdcem a rozdováděl se příšerný kozel s metlou. Kolem sekyry (motyky) byly navázány hadry, plátnem potaženy a tak utvořena hlava s krkem u koně i u kozla. Huba a oči se černí vyznačily. Na místo uši se přivázaly lžíce. Dva za sebou stojící tvořili tělo koně; zadní měl opřené ruce o ramena předního. Topůrko s hlavou držel přední v ruce. Plachta byla ke krku uváeána a přikryla oba chodce. Za kozla přestrojil se jeden sám, k hlavě přidělaly se rohy skutečné. **)

V předvečer Tří králů chodí v Olbramovicích u Votic »kozlové«. Mládenci zabalí se do »podslamky«, z níž u hlavy vyčnívají místo rohů »výtřasky« (rozvětvená to tyč, kterou se při ručním mlácení vytřásá sláma, aby z ní vypadalo obili). Aby víc upomínali na kozla, mívají někdy kozí kůži, aspoň bradu. Chodí obyčejně dva a s nimi »baby«, mládenci to přistrojení za ženské a s obličejem začernčným, aby nebyli poznáni. Co hledají, patrno hospodáři z jejich zpěvu: »Dejte nám holky, nemáte-li holky, dejte vdolky, nemáte-li vdolky, dejte lívance, nemáte-li lívance, dejte mlá-dence«. První žádosti jejich hospodář obyčejně vyhověti nemůže, protože


*) Josef Chocholoušek, Český Lid II. V Praze 1893, str. 595-596. **) Srv. K. Rozum, Český Lid XIX. 195.

Předchozí   Následující