skupina byla též sedlák, mátna a syn (Kuba) s hříbětem. Kuba měl kolem bokův upevněnou obruč, k té byla z předu přidělána koňská hlava, ostatně bylo vše plachtami zakryto. Kůň mél na bradě kus ježčí kůže a mohl hlavou kývati. Přiblížil-li se k divákům, bodal je do holých rukou. Ská-kal-li, sedlák ho krotil, šlapaje při tom lidem na nohy. Když kůň »umdlé-val«, selka (máma) zdvihla sukně a podolkem košile mu otírala hlavu. Kůň se »otřásl« a zase mu bylo dobře. Sedlák ho prodával kupci a vychvaloval ho, říkaje při tom vtipy pro zasmání. Někdy měli místo koně ustrojenu krávu. Největší shon byl v úterý masopustní, když pochovávali medvěda. To bylo již ve zhořské hospodě, kam se zatím z vesnic vrátili po několikadenní obchůzce. Svolení starostovo. Když pěkní (andělé a laufři) ohlašovali se u starosty za dovolení, dal jim je starosta s podmínkou, ne-stane-li se nic darebného (krádeže, škody) a »pakli ručí jeden za všecky a všickni za jednoho«.

Na Kolínsku chodili na konec masopustu Turek, mouřenín, medvěd, dva mládenci, dva laufrové, dva židé. Chodili s muzikou po staveních. Laufr šel napřed a opověděl se; když hospodář neb hospodyně dovolila, tak přišli všichni; ale všechno napřed se muselo před nimi uklidit, neb byli velcí pobertové. Když potancovali jednu píseň v seknici, tak mládenec, jenž měl talíř, flašku s trunkem a skleničku, nalil trunku do skleničky a připíjel, zaCež dostali peníze. Pak se o ně dělili.*) (Polepy.) Mládenci připíjeli: 1. Hospodáři: Vy, pane hospodáři, ešté se řepa nesází, až přídě měsíc duben, řepu sázet budem; a co za ni dostáném všecko propijem. (Polepy). 2. Hospodyni: Pajmámo krásná, po předu, po zadu řásná, napité se z této skleničky, aby vám nesly hodně husy a slepičky. (Nebovidy.) 3. Taky paní hospodyňce musíme prohlídnout hrnce, co se dnes vařilo nebo peklo, aby nám to neuteklo. Jak by nás to těšilo velice, dyby sme mohli paní hospodyňce vzíti šišky, maso. to byly časy, chaso! Vivat, páni muzikanti! (Tři Dvory u Kolína.) 4. Maličko, maličko, ať se stane po-mlčeníčko, ať já s vámi, šlechetná panenko, mohu promluvit slovíčko. Já vás ze srdce miluji a vona mně pár dukátů neb tolarů udělí. (Ovčáry.)**)

Na konec masopustu chodily v Nebovidech po vsi přistrojené maškary s muzikanty. Jeden měl oděv strakatý, ze samých záplat, proto také »strakapoun« (hanzbuřt) se nazýval; jiný byl přistrojený s pinglem a cylindrem za žida, opět jiný byl celý otočený hrachovinou — tomu se říkalo »medvěd«, jiný za koníčka. Koníček měl udělanou dřevěnou hlavu s klkem, k tomu byla přidělána železná podlouhlá obruč, do které jeden si vlezl a vše přikryl šatem dlouhým, tak že to vypadalo, jako kdyby jezdil na koni; opět jiný byl za ženskou přistrojen. Ti chodili od stavení ke stavení s muzikou; napřed šel strakapoun se židem a vytloukali ve stavení, co kde se dalo vzít. Kde zapomněla hospodyně v troubě pečeni, zmizela v pytli židově, rovněž šišky, buchty a j., vše vzali. Žertovné hospodyňky, chtíce poberty potrestat, daly na kamna pekáč naplněný vodou. Některý, mysle,