špici se houpají žíně v mohutném prameni, nebo též bohatý, papírový třapec. Proti loupežníkům a vrahům, proti nepřátelům svým, jako jsou zvláště ženské, důkladně jest vyzbrojen — slaměnými cepy. »Držadlín« jest dřevěný, ale pěkně stočený, »biják« jest se žitné slámy. Kapsa Gurkova tají několik karet rozličných druhů.

Nejdůležitějším však ze všech koledníků jest Moučka. Jest to nejpovedenější chlapec, -na němž zdar i nezdar koledniků závisí. Dobře se daří koledníkům, mají-li šikovného Moučku; ne-li, špatně pochodí. Je to šašek, který slouží velice k zábavě posluchačů i samých koledníků. Toho si každý chtěj, nechtěj musí všimnouti. Nikoho nezarmoutí, ale dobře si třeba na něho dáti pozor. »Sladno« a to v nejlepším ti vyvede nějakou šelmovinu. Moučka si pořídil papírovou čepici do tří rohů s papírovým třapcem nahoře, jak to vídáme u chlapců, hrají-li si na vojáky. S předu se mu houpá malá dřevěná lopata, přes rameno jest přehozená dřevěná sekyra a na té visí »cikr«. Cikr jest veliká dvojuchá kabela, na způsob tašky, jakou nosívají vesnické dívky do školy. S cikrem chodívaly dříve též chudé nevěsty po dědinách, »aby si tak něco na svarbu vyžebraly*. Stačívalo však vyžebrané obyčejně i na mnohé jiné potřeby než na »svarbu«; nebývalytě selky skoupé, neboť šlo tu o jejich povést, aby je nevěsta s bábou, jež nevěstu provázela, neroznesly do světa jako lakomé. Moučka nosí v cikru mouku a vejce, ,,— aby měli koledníci na šterc a na buchty« (t. j. na knedlíky). Odtud jméno Moučka neboli Moučnej. Myslivec nosíval buď flintu nebo žezlo. Býval jaksi přes počet. Koledníkům vyhrávali a všude je doprovázeli muzikanti, počtem tak 4—6 nejvíce.

V Rájově u Ges. Krumlova chodí toliko sedm koledníků dle zprávy p. K. Babky, bývalého rychtáře koledníků. Konšela nemají: toncmástr je zároveň žitným. Na míslě Gurky a Moučky mají Gaperdu a žida. Úkol těchto dvou jest úplně týž jako Gurky a Moučky. Oděvem se toliko nepatrně od oněch liší. Caperda má na hlavě »tyrolskej« klobouk. Žid je hadrově oblečen, má cikr, loket a všelijaké hadry, jež vykládá a za drahé »štofy« prodává. Při tom velice rychle měří své štofy a mluví »po ži-dovsku*.

Než vyšli koledníci ze své vesnice, ve které zase »koledu zavírali*, vyžádali si dovolenou či »vůli« od rychtáře nebo končela této obce. Když se z koledy vrátili, bylo jim zase vzíli si »vůli. esli smí stoupjit do toho příbytku«. Před domem, ze kterého vycházeli na koledu, ráno si zatancovali za zvuků muziky. Po té promluvil hejtman ke koledníkům: »Tak, moje milí kamarádi, tak se tedy na tu štědrou koledu vydejme a koledujme na památku takovou. Nebo před dávný, dyž se malý Ježíšek narodil, koledovali pro Ježíška. Tak též i my na památku tu pudem s Pánem Bohem.« Na to vydali se hned na koledu.

Když se blížili vesnici, šel rychtář a končel koledníků napřed k rychtáři nebo končelovi této obce, aby žádali o »vůli«. Jako rychtáře nebo končela obce, tak i vojáka, který byl v obci na »odlábu«, bylo jim žádali o »vůli«. Nyní, kdy vojáků bývá dost na dovolené, povinnost k vojákům odpadá. — Přišedše rychtář a končel koledníků ke dveřím, kde