vsi, stojí-li totiž vesnice do kola postavena a má uprostřed obce náves, jako je to na Boleslavsku v Katusicích a v Sudoměři. Je-li však vesnice postavena na dlouho a skrz ni cesta nebo silnice, jako v Línech, na Kováni a jinde, tedy jdou od jednoho konce ke druhému, aby je ze všech oken viděli, jak jsou veselí a přišli k hodům na Šedivek tak jako na svatbu. Někde jedou také až do druhé vesnice, aby viděni byli.

Jindy bývaly za stůl k hodům posazeny jen dívky (Šedivky) s věncem na hlavě. Později přibraly k tomu i jiná děvčata bez věnečku. Pak pozvaly k hodům také hochy a čeledíny. Ti přišli, slavnost byla veselejší a hlučnější, ale tím ztratila svůj původní ráz. Muzikanti dostanou také něco na zub. Když je větší část hostiny vyčerpána, vystoupí jedna z družek ve věnečku, která má dobrou vyřídilku, a ta všem hodujícím dívkám připíjí. V ruce drží talíř, na něm věneček, ve věnečku skleničku so sladkou rosolkou a odříkává rozličné verše, týkající se té neb oné děvy, a ke konci své řeči vždycky zvolá »vivat«, načež muzikanti zatroubí intrádu (tuš). Pojmenovaná dívka si ze skleničky připije a pak vloží na talíř svůj peněžitý dárek. Za připíjeni dávala děvčata stříbrný desetník, dvacetník nebo dva, i také zlatej stříbra nebo tři dvacetníky. Jestli některá bohatá dcerka dala tolar, to bylo již rozhlašováno. Za ty peníze zaplatili muziku, pivo, rosolku, cukr, kávu a všecko ostatní, co> vydali.

Po hodech už večerem šlo se s muzikou do hospody tancovat. Napřed zase nesen koláč s věncem a fábory. Budiž podotknuto: Když byla tato slavnost ukončením přástvy, tedy upravili a přistrojili místo věnce veliký kužel. Navinuli a zapletli na kužel a přesliei asi dva svazky dlouhého lnu, který pentlí (stužkou) stáhli a mašličkami okrášlili, a takovýto kužel při slavnosti s sebou vozili nebo nosili. Je-li však tento Šedivek slavností ukončení přástvy a doděrek, nosívají koláč i kužel. Viz o zakončení přástek slavností Šedivek v 1. svazku této knihy.

Masopustův konec (ostatky) líčí Krolmus takto: Na Mšeně v outerý masopustní chlapa velikánského, vycpaného ze slámy, hadrů, na půl voze zadním vozejí, potom ho pověsují a zahrabují. »Ostatky* šlovou na Králo-hradecku poslední tři dni masopustní, neděle, pondělí, úterý masopustní. Outerý masopustní děti tancujou všady na Hradecku o vrkoč; hoch si vytancuje vrkoč. Vrkoč je pečený veliký věnec z mouky, jinak pletenec, doň dokola dřevěný špejle napíchány, na nich na koncích suché švestky, jablka, hrušky vořechy, křižalky, třešně a višně ajv. ovoce pozlacené půlzlátkem nabodány, každá matka dcerušce své upeče, fáborem dřívka dokola ováže a holka do hospody každá jej sobě přinese, a který chlapec holku tuto provádí, s ní tancuje v krčmě, tedy mu svůj vrkoč za to obětuje, V hospodě ten den jest viděti plno vrkočů po stolích. Nejvíce v Opočně červeném se zachovává týž obyčej na Kralohradecku. Vy-