neděli, květnému pondělku a j.), který odemkne zemi, aby rostla tráva a obilí, čímž se zřejmě na přechod zimní a jarní doby naráží.

Na východní Moravě, jak jsme poznali, Mařenu vynášejí na smrtnou (černou) neděli a nové léto přinášejí na neděli květnou, kdežto na Hané s litem (Kroměřížsko), májem (Prostějovsko), jedličkou, stromkem atd. chodí ráno na smrtnou neděli a odpoledne se smrtí. Výjimku činí některé osady na Kojetsku a Tovačovsku, kde v neděli pátou postní vynáší se smrt, a na květnou chodí se se stromkem. Popíšeme z jednotlivých krajů v podrobně obyčeje tyto.*)

Chůze se smrtí na Kroměřížsku. V Pravčicích odpoledne nastrojila si chudobná děvčata smrt. Vzala hůlku, přivázala na ni kus slámy, z níž ukroutila hlavu a ruce. Hlavu ovinula bílým plátnem, na němž naznačila ústa, oči, nos. Na hlavu jí dala lipský šátek a na náušnice jí ho zavázala ; pak ji opásala do bílé sukně a do fěrlušku zeleného nebo červeného. Oblékla ji do rukáveův a frýdky. Dvě se smrtí chodí do dneška; jedna z nich nosí košíček na dárky. Pod okny zpívají: Smrtná neděla, kde se's poděla? Svatý Jiří vstal, pole odmykal. Všelijaké kvítí po louce se svítí, fiala modrá, tráva zelená. Vyletěl sokol na mlynářův dvůr. Tak vesele zpíval, až se dvůr rozlíhal. Královnu volal : Královno milá, tvůj král tě volá, abys k němu přišla, nebyla tak pyšná. Královna nešla, poslala posla. Aj, ty milý posle, spravuj ty to dobře jako já sama. Posel spravoval, sobě namlouval tu hezkou děvečku v zeleném věnečku, sobě namlouval. Aj, vy malíři, malujte biče, kočár vytlačujte, koně zapříhejte, s královnou jeďte. S královnou jeli, lidi hleděli, což to za panenka, což to za hraběnka v kočáře sedí? Co by nejela, když je královna, ona má růžičky, červené pantlíčky pod rukávama. K říkání tomu přidány verše, které se zpívaly, když děvčata chodila s králkou. (Vyletěl sokol na mlynářův dvůr .;...) Za odměnu dostanou vajíček.

V Bochoři r. 1906 zachytil fotografickým strojem vynášení smrti Florian Zapletal. Lidový kroj již děti nemají. Smrt jest vystrojena starým šatem hanáckým a připravena na hození do vody.

V Záhlinicích odpoledne dospělejší děvčata přistrojila slaměný došek na pannu do šatů, jakéž obyčejně nosily; na hlavu zavázala šálek dle mody a od fértuška nechala červené pentle viseti. Takto přistrojenou Mařenu, jíž také smrť říkala, nabodla na vysokou žerď a chodila s ní po dědině zpívajíce: Smrtná neděla, kdes klíče děla? atd. Také mužská mládež, obyčejně pohůnci, připravili si mařáka, a to tak, že slaměný došek přistrojili do roztrhaných šatů mužských. Když děvčata juž na konci dědiny byla, tu s pokřikem vyřítili se z některého stavení za nimi, zpívajíce: Nesem, nesem, mařáka, na oleji smažáka; déte mu másla, aby se mu jeho hlava třásla. Při tom hleděli, aby mařákem mařenu se žerdě shodili, což se jim často podařilo. Děvčata utekla se s mařenou do některého domu a chlapci natropivše s mařákem žertů, naposled ho do