Pomlázka (mrskačka) a oblevačka.

Pražský známý kazatel Konrád Waldhauser (f 1369) v Postille pražských studentů zachoval v kázání velikonočním dva zajímavé, patrně prastaré obyčeje velikonoční: Vzpomíná (nic nezáleží, že to náboženským výkladem zmírňuje), jak se manželé, milenci šlehají v pondělí a v úterý velikonoční, metlami i tepají rukou. Vzpomíná, jak prý ospalé a lenivé z rána časně v pondělí velikonoční házejí do vody, polévají. Podal jsem doklady o tom i objasnil jsem názvy, proč se tato zábava velikonoční nazývá pomlázka, šlehačka, šlahačka, mrskačka, šmerkost (Schmeek-ostern), mrzkouz, dynovačka, binovačka, dingus atd. *)

Nebudeme se probírati všemi pak doklady, jak tato pomlázka byla v zemích českých oblíbena a rozšířena. Dnešní Pražan bude čísti s údivem, jak dle svědectví lékaře Guarinonia z doby Rudolfa II. v Praze po ulicích na velikonoce prodávali metly pestrobarevné. Každý si koupil aspoň jednu a běhal s ní veřejně po městech Pražských. Setká-li se kdo s pannou, šlechtic se slečnou, šlehá ji po ramenou a po rukou, aby mu dala vejce velikonoční. Na poslední zase svátek mrskají děvčata mládence, aby kraslice od nich dostaly. Obřad ten provázen jest radovánkami v krčmách. Vrchnost nejen prý že této zábavy nezbraňuje, nýbrž i sami úředníci tropí žertovné obřady pomlázkové. Co bylo za Rudolfa II. všeobecnou zábavou pražskou velikonoční, **) to dnes vyhynulo a stopy toho všeho nalezneme pouze na venkově českém a i tam pomalu pomlázka vyhyne . . .

V Čechách, na Moravě, v Slezsku, na Slovensku a dílem i v Polsku udržuje se v pondělí a úterý velkonoční podnes zvláštní obyčej, pomlázka zvaný, kterému v Cechách místy říkají také šmerkust neb šmer-kous a na Slovensku mládenkovánie.***) Pomlázkou nazývaly se vlastně mladé vrbové nebo jívové proutky, s kterými první den chodí chlapci a v úterý děvčata dům od domu jisté písně zpívajíce a za to dárky dostávajíce. Pomlázka chlapecká bývá obyčejně z osmi proutků spletena neb stočena ; děvčata mívají jediný proutek, stužkami a strakatými klůcky ozdobený. Místem hospodyně mnoho sobě zakládají na pomlázce. Chlapec, který s ní v pondělí nejdříve přijde, bývá nejvíce obdarován. Hospodyně pomlázkou jeho krávy a jiný dobytek pomrská, aby prý se po-mladily.

Pomlázkou však může se omladiti nejen dobytek, nýbrž i lidé, a z toho přesvědčení vzal svůj původ oblíbený národní obyčej, že mladíci chodí mrskat děvčata, zapomínajíce při tom ovšem na vlastní význam