žádný hoch si na ni nevzpomněl a vymrskat ji nepřišel. Za to děvčata dávají hochům kraslice, které se také pomlázkou nazývají, a odměňují se jim pak neméně čiperným žertem, že je totiž studenou vodou polévají tu na prostřední svátek velkonoční, tu zase, když poprvé vyjedou na pole orat.

Na Slovensku mládenci při mládenkování mrskají děvčata pruty hlavně na obnažené ruce, hrdlo, tak že děvčatům nezřídka ruce šleháním naběhnou. Děje se to proto, aby zůstaly po celý rok čerstvými a svižnými. Po mrskání následuje častování ohřátou kořalkou, bez níž se na Slovensku žádná slavnost obejíti nemůže.

V Cechách sluje pomlázka také vinovaěkou nebo dynovačkou, binovačkou a tynovaěkou. Mrskání pak pomlázkou nazývá se od toho nejen mrskoutem, nýbrž také dynováním. Při dynování zpívají rozličné písně, na př.: Dynovačka se čepejří, ať mi má Andulka nevěří; poženenie se do dveří, a ze dveří do kuchyně, a z kuchyně šup do síně: budeme se šlehat upřímně.

Někde se mrskání pomlázkou déje v stavení, jinde zase šlehají hoši děvčata, když jdou v pondělí velkonoční z kostela. Nejzajímavější jest překvapování děvčat z rána, nežli se ještě obléknou, kterýžto způsob obral si Petr Maixner k svému zobrazení. Půvabná dívka překvapena je při ranním strojení ctitelem. Hoch má velkou radost, že ji tak překvapil, kdežto dívka pólo v úzkosti, pólo radostně překvapena jednou rukou se brání, kdežto druhou již vzala kraslici, aby šohaje uspokojila. Soudruh šohajův potutelně se dívá tomu výjevu za dveřmi pootevřenými. Není pochybnosti, že mrskání se ukončí k obapolné spokojenosti, že dívka s radostným rozechvěním bude na pomlázku vzpomínati, kdežto hoch odnese pěkné kraslice na důkaz, že děvče vzpomíná a že od ní dárek z lásky obdržel. Hoši mrskají z rána překvapená děvčata proto, aby prý blechy neštípaly, na př.: »Suk blechy do střechy!« Nebo: »Pomlázka se čepejří, ať nám panímáma nevěří; poženeme se do dveří a ze dveří do kuchyně, tam ji hodně vyšukáme. Dej vejce, vyplať se, ať slepička nepláče.« Proto také pondělek velikonoční nazývají »mrskaný pondělek*.

V pondělí velikonoční (popisuje r. 1845 AI. Šembera) obyčejné jest navštěvování na pomlázku čili na šmerkust. Neodpustí snadno hoch děvčeti, by jí z rána žilkou (pomláskou z proutí neb kouskem sladkého dřeva) nevyšlehal, což druhého dne s úrokem se mu navrátí. Nejhůře přivítány bývají děvčata v masných krámech, pročež se toho dne neřáda pro maso tam ukazují. Jako o vánocích po koledě obcházejí i nyní že-bravé děti po šmerkustu, opatřeny jsouce proutěnými žilkami a těmito versemi u hospodyně se přihlašujíce: Dávejte šmerkustu červený vajíčka nebo bílý, šak vám zas slepička snese jiný; za kamny v koutku, na zeleným proutku slepička se popelí, vajíčko se kotrlí; slepička kdáče, paj-mámo, dávejte koláče!*)