Slepička běhá po dvoře, vajíčko se koulí v komoře; dejte jí píti. ať vám neuletí: dejte jí semence, vona vám snese za den tři vejce. (Z Čáslavská.) — Slepička běhá po dvore, vajíčko se kotáli v komoře: slepička kdák! vajíčko křáp! máte mi ho, panímámo, dát. (Z Berounska.) — Slepička se popelí, vajíčko se kotáli: kokoudák! kokoudák! snesla sem jich padesát na kopečku v kopřivách, pobral mi je kmotr žák! žák! žák! (Z Hradecka). — Mlynařova slepice nažrala se pšenice, vlítla mezi hrnce, sházela je s police.

Já jsem malej koledníček, já k vám jdu, dáte-li mi pár vajíček, rád vezmu: nemáte-li červeny, dejte bily, však vám za ně slepička snese jiný; na peci v koutku, na zeleným proutku; než se proutek otočí, ať se korbel natočí. Píte, páni, píte, jen se neopité a nám taky připité: až já budu mládencem, připiju vám i s věncem.

Dej Bůh štěstí tomu domu, my k vám jdeme na pomrhodu. Naše zlatá, krásná panno! slepičky vám nesou dávno vejce pěkný bily; dejte vajíčko malovaný, slípka snese jiný. Dáte-li kus mazance, dostanete mládence; dáte-li kus pečené, půjdem domu vesele; pakli nám nic nedáte, tehdy se letos nevdáte.

Já jsem malej koledníček,*) tetičko! přišel jsem si pro červeny vajíčko, pro vajíčko červeny, pro koláček bílý: jak pak vám ten koledníček je milý ? Nehněvejte vy se na mě, strejčíčku ! vytáhněte z vaší kapsy grešličku, koledníčkoj dejte, nic se mu nesmějte, on vám za ni poděkuje srdečně. Pán Bůh vám to nadělí na zahradě, na poli, i doma; budete mít co vyhánět ze dvora: z maštale hřibátka a z chlíva telátka, z toho nejmenšího chlívka jehňátka. (Z Jičínska.)

Pomlázka se čepejří, ať nám dceruška nevěří: budem ji honit ze dveří; poběhnem za ní do kuchyně, třeba tam byla hospodyně; a z kuchyně do pokojíčku, až dostaneme po vajíčvu. (Z Táborská.) — Binovačka se čepejří, ať mně Liduška nevěří: poženeme se do dveří, a ze dveří šup do síně, a ze síně do kuchyně, a tam si něco povíme. (Z Hradecka.)

Moje zlatá panímámo! vejce na mě kouká samo, prosím, aby mně bylo dáno: nešť je bily nebo strakatý, třeba bylo holubaty, jen prosím, ať je kulatý. (Z Hradecka.) — Ach má zlalá panímámo! vejce na mě hledí samo, věřím, že mně bude dáno; prosil bych já pana strejce, aby mi daroval vejce: on neohledává slepice. (Z Jičínska.)

Na pondělí velikonoční, na > mrskaný pondělek* těžívá se mladá chasa na Novobydžovsku. Před tím postará se každý o pomlázku, upletenou z osmi proutků vrbových. Kdo pomlázku plete, má jísti uvařené vejce, z něhož si dej kousek do »mošny« nebo »ranečku*, aby hodně vykoledoval. Chlapci přijdou časně ráno děvčatům »vyšukat«, aby jich prý blechy neštípaly, nebo aby byly po celý rok čerstvý; při tom říkaji: »Šuk blechy — do střechy !«**)